holky, tak ted jsem v pr.... ja!:-(

holky, prave jsem se bavila s manzelem a chce snazeni odlozit....mame zacit stavet a navrh na hypoteku nam udelali tak, ze si pujcime oba nizsi castku a tak budou levnejsi splatky...jenze me nepujci, pokud pujdu na materskou nebo kdyz budu na nemocenske (mam praci neslucujici se s tehotenstvim a bohuzel papirove mizerny plat, a od toho se odviji i materska a nemocenska)

navic firma, ve ktere dela manzel (bohuzel tam rediteluje tatka, takze se to tyka nasi cele rodiny) na tom ted neni moc dobre...neni to zadna hruza, jen prechodne obdobi, ale manzel se na to tvari, ze proste by to radeji odlozil

s klidem mi rekl, ze az dostanu hypoteku, tak muzu otehotnet..uzasny, ze jo, obzvlast kdyz hypoteku ani nevime, kdy budeme brat, mozna uz tenhle ale i mozna az pristi rok...ja nevim, jak si to predstavuje..nechci o tom s nim ted mluvit´, on tyhle pocity bohuzel moc nechape...

pro me na tom je, ze jsem mela sest mesicu nervu a k nicemu...budu je mit treba za rok znovu...navic to pro me ted byl jediny svetly bod - v praci je to ted s prominutim na hovno, mam narocny zkouskovy a navic pristi rok delam statnice, tak to bude ficak...nic se mi nedari a tohle jediny me drzelo nad vodou a kvuli tomu jsem se citila stastna, tesila jsem se na malicke, az ho budu mi v rukou...a ted tady budu preklepavat nekde dalsi rok ci buhvi jak dlouho...ja uz bez te predstavy bez miminka nedokazu spokojene zit..

moc se omlouvam za ten roman, holky...je mi to moc lito...ted tady manzel lezi vedle me a ja se snazim nebrecet...asi pujdu radeji neco delat...

ja vim, jsou horsi veci, jsem hrozna, kdyz nedokazu zit pro nic jineho, ale takhle to ted citim...