dnesni navsteva u psychologa

Ahoj. Tak jsme dneska byli s nasim ctyrletym Kubou u psychologa. Sli jsme tam na doporuceni ze skolky, protoze ucitelka mela podezreni, ze je hyperaktivni.
V cekarne jsme vyplnili sahodlouhej dotaznik o tom, jak se Kuba chova, jakej byl porod, jestli se pri nem nepridusil, no a pak jsme naklusali do ordinace. Nas Kuba, kterej je normalne jako motorova mys a chvilku neposedi ani nepostoji, pana psychologa zpusobne pozdravil, sednul si hezky ke stolu a konverzoval. Poznal hezky vsechny obrazky, co psycholog nakreslil (kreslil to vsechno vzhuru nohama, tak aby to Kuba videl spravne. To jsem fakt koukala, jak to zvladnul, dokonce nakreslil i flasku se spuntem. Asi na to berou specialni kurzy :00: ), poznal i barvy, ale pak mu ty kresby nechtel spocitat a sprajcnul se, ze to delat nebude, ze to neumi. Na to psycholog prohlasil, ze ma evidentne svoji hlavu. Pak nakreslil nejaky geometricky tvary a chtel, aby je Kuba nakreslil taky, ale Kuba zacal cmarat na papir jak magor a navrch drzel blbe tuzku, coz by fakt uz delat nemel, jenze on si to drzeni nechce nechat opravit. Pak spolu jeste dal vykecavali, psycholog se nas poptal co a jak a proc nas poslali ze skolky. Tak jsem mu to rekla a on konstatoval, ze je to blbost, ze hyperaktivni urcite neni, ze by tam takhle nevydrzel sedet. Ze je to hodne chytrej, velice socialne zdatnej kluk, kterej potrebuje mit pevne stanoveny hranice a ze si s nim akorat ve skolce nevedej rady. Ze kdyz ho zamestnaj, tak prestane vymejslet kraviny a bude poslouchat. Taky ma problem s autoritama a nechape, ze my jsme rodice a on dite a ze by nas mel poslouchat. Ma proste pocit, ze jsme si vsichni rovny, takze neni duvod nikoho z nas, ani ucitelky ve skolce poslouchat. Ze mame bejt dusledny, trvat si za kazdou cenu na svym, ale po dobrym. Jo a mame setrit slovem zlobeni. Ze to, co Kuba dela, neni zlobeni, ale upoutavani pozornosti a ze je proste hodne zivej.
Za dva mesice tam jdeme znova a dostali jsme za ukol natrenovat uchop tuzky a pracovat na vymezeni hranic.
No pripadala jsem si tam spis jako kdybysme byli u psychologa my s manzelem a ne Kuba, protoze ten je podle vseho uplne v pohode. No hlavne, ze mu teda nic neni a je to normalni kluk, ale v porovnani s jeho vrstevnikama mi to fakt vetsinou neprijde. Ale psycholog vypadal jako odbornik, tak ma snad pravdu. Jo a jakmile jsme vylezli z ordinace, tak se Kuba promenil z klidnyho kluka zpatky na torpedo. Tak jsme si s manzelem rikali, jestli se psycholog treba nekouka z okna, aby videl, jakej je ve skutecnosti :00: .