21. týden a jsem na tom psychicky mizerně

POtřebuji se vypovídat :( Jsem z toho už psychicky docela zdeptaná a vůbec z toho nemám radost, když bych si těhu měla užívat. Tak můj problém psychické nepohody. Bydlím v podnájmu ve starší rodinné vilce. Nad námi bydlí domácí, pod námi je dílna, kterou má pronajatou jedna firma. Firma se letos v srpnu měnila a nastaly problémy. Zkrátka a dobře, od té doby mě ruší to, že si tam povídají. Slyším každé slovo, ikdyž jim nerozumím, co si říkají. Jenže jde především o to, že tam chodí denně od 6 od rána. Už jsem s nimi několikrát mluvila já i domácí, ale nikam to nevede. Takže se to táhne už přes dva měsíce, co jsem doma a začínám z toho být už docela psychicky zdeptaná. Zdeptaná až tak, že už se pravidělně každé ráno před 6 budím a idkyž jsem v takovém polospánku, tak jakmile je uslyším, tak už prtsě nesunu.

Byla jsem znova za domácími, že už to je nad únosnou míru a musí se s tím něco dělat. A chodit tam každý den a něco jim říkat nikam nepovede, anvíc nemůžu nikomu zakazovat, aby se bavil. Jenže domácí se na nějaké odhlučnění stropu vůbec netváří..., pořád argumetují, že to stejně nepomůže, že to bude strašně drahé ... a pořád mi vnucují, že by peníze raději vložili do nového topení na plyn, které ani tak nepotřebujeme, ani bychom ho nezaplatili (provoz) apod.
Nevím, co má dělat. Stěhovat se nemáme kam, to bychom museli začít něco shánět. Navíc představa, jak se těsně před porodem nebo po porodu někam stěhuju mě vůbec neláká. Navíc jsme si byt letos zvelebili.... a protože tu jsou noví podnájemníci, tak bych se měla stěhovat?
Nejvíc se bojím toho, že po porodu budu klid potřeboavt ještě víc a pokud ho mít nebudu, tak se z toho akorát zhroutím...