Rumiska, Viky a naše bleskovka

Ahojky holky moje lednový,
tak hlásím návrat z porodnice - huráá. Včera nás pustili, ale dřív jsem se sem nedostala. Teď Viktorka spinká a mé druhé zlatíčko jsem odeslala sáňkovat s taťkou, tak jen stručně něco z porodnice. Musím říct, že po všem mém remcání, se mi splnilo mé přání a bylo to nádherné a rychlé. V neděli, kdyby mi někdo do 19 hodin řekl, že večer budu mít Viktorku u sebe, tak bych mu to vůbec nevěřila. Byla jsem teda nějaká až moc aktivní, vyvářela jsem a v pět hodin odpoledne jsem se proháněla s naším psíkem sama zasněženou krajinou 3 km od bydliště. V šest jsem dorazila domů, myslím, že jsem ještě stačila napsat sem nějaký ten remcající příspěvek o tom, že stále nic, ale pak už mi začalo být trošku blbě, jako při měsíčkách. Ale to už tu bylo tolikrát, že? Takže nic, vlezla jsem si do vany, pak přišel manža s Tinkou, dali si večeři a po půl osmé to začalo naráz - stahy po 5 minutách. Chvíli jsem ještě pochybovala, ale pak mi to nedalo a oznámila Renďovi, že to už asi nerozchodím. Takže jsme volali tchyni, ať čeká na telefonu, že možná v noci to přijde. Ale ona samozřejmě aktivně hned v devět přiběhla, což udělala dobře, protože to už jsem si říkala, že asi pojedem. V půl desáté jsme dorazili do porodnice, doktor na mě mrknul - no jo, otevřená na 7 cm, do půl noci tady miminko máte. Koukala jsem na něj jako zjara, on mi pak ještě pustil plod. vodu a odešel. Tak jsem si sestřičce řekla, ať mi napustí vanu, že bych se naložila. Vlezla jsem do vody, pár kontrakcí po třech nebo dvou minutách, a už jsem za ní běžela, že to nevypadá na dlouho. Ještě mě sprdla, proč mi teda napouštěla tu vanu, ale smála se teda. Mrkla na mě a říká, no jo a volala doktora. Pak už stačilo jen třikrát zatlačit a to moje zlatíčko bylo u nás, ještě teď brečím, když si na to vzpomenu. Byla jsem z toho úplně v šoku, jak jsem to nečekala, až tak rychle. Pusinka se mi hned na sále přisála k prsu a už jsem ji od něj skoro hodinu nedostala, mrška jedna hladová :) Takže jen poselství všem remcalkám, jako jsem byla já, stojí si za to si počkat a třeba se vám to taky povede takhle hladce. Moc bych vám to všem přála. Tak jasně, bolelo to jak čert, možná i víc než u prvního porodu, protože to asi bylo intenzivnější, šití bylo taky dost, ale stálo to za to. Porodní asistnentka mi říkala, že u třetího dítěte mám přijet dřív, abych to vůbec stihla :D Tak že bychom příští rok zkusili ještě toho kluka? Mějte se moc krásně holky a všechny čekalky ať už to mají za sebou. A co vy? Nějak nestíhám číst příspěvky, tak mi něco napište, jak jste na tom, ať jsem v obraze. Jéžiš, to je dlouhý co, tak už končím, díky, že jste to přečetli až sem... :a:
Jo a ještě, aby jste mi ji mohli pochválit ;) http://www.mojetehotenstvi.cz/moje-zlaticko-viky-0