Čím dál těžší...

Ahoj všichni.Tak nějak mě ta neděle zas semlela.Možná mi pomůže se trošku vypsat,možná ne,nevím.Už jsem psala je to asi měsíc,že ode mě a od syna odešel manžel,po 11 letech krásného manželství,bez hádek a starostí,z ničeho nic se zamiloval do kolegyně z práce a odešel bydlet k ní..Ani se mi to nechce zase rozepisovat,kdo by jste měl zájem,mám to v zápisech.
Dnes je to dva měsíce,žádný "zázrak"se nekonal,manžel dál bydlí jinde a žije si svůj asi vysněný život,malému dodnes nebyl schopen říct,že bydlí s jinou ženou,tvrdí mu,že bydlí u kamaráda,já mu to říkat nechci,protože už jsem za něj odvedla dost špinavé práce a jsou věci,které mu prostě neulehčím.Je mi to proti srsti,malému je osm,není hloupý,už si všiml,že taťka vybírá schránku se jménem ženy atd.,ale bylo mu od něj řečeno,že je to jen paní,co mu pronajímá byt a mě na to řekl,že mu to bude říkat postupně...je to zbabělec.Takže pro malého je dál hrdinou,tím,co jen nebyl spokojený doma a odešel a já bych nikdy nešla proti němu co se týká vztahu mezi ním a malým,je to jeho otec,přes to všechno ho má rád a malý jeho taky,opravdu dobře jsme ho vychovali a vyrůstal v harmonické rodině,kde se rodiče milovali a uctívali,nechci,aby si z toho odnesl něco jiného..Takže tak nějak dál žijeme,dnes mi manžel opět "zpříjemnil"neděli tím,že mi napsal,že by si malého vzal vykoupat,ať má nějaký zážitek,tak jsem se ho ptala,jestli jede sám,na to on o.k.,takže jsem mu napsala ať si podobné nápady příště nechá pro sebe,že já se sotva vleču,snažím se malému plánovat program ať není doma a on mi dotoho napíše,že se jede s milenkou vykoupat..to,že mě tím ničí,že spolu jsme se koupat nejezdili a on si tím demonstruje nějaký svůj nový postoj k životu jakože svoboda,pohoda,výlety,koupačky atd.Na to mi napsal,že by ho s nikým neseznamoval,že tohle by neudělal,no nechápu,jak to myslel,ale každopádně v tomhle jsem mu neustoupila,syn je jeho a můj,malý ho vidí hodinu denně a chce být s ním,ne s cizí ženskou o které navíc neví.Na to jsem dostala odpověď,že myslím jen na sebe...
No abych to zkrátila,já mám asi týden,dva do porodu,tak tu sedím,chystám výbavičku,uklízím,starám se o syna,kterého miluji nade vše,no a můj manžel,který si tak tu naši holčičku,co čekám přál si užívá,jezdí naším autem,spí s jinou ženou,podal výpověď aniž by měl jinou práci atd atd.Co k tomu dodat.Jak si s námi život dokáže pohrát.A já místo zlosti k němu cítím lítost a pořád ještě lásku,protože věřím na osud a pořád myslím,že jsme si byli souzeni i když to tak už vypadá čím dál méně...omlouvám se za román a přeji hezkou neděli...