chjo :(
ahoj holky 28.1.se ze mě stala prateta :) moje neteř přivedla na svět dominika.na tom by nebylo nic špětného ba naopak je to super.akorát mám teď problém sama ze sebou :( závidím jí to miminko.a vlastně závidím všem mým novopečeným kamarádkám maminkám a že jich je požehnaně.jsem z toho uplně mimo.mám doma pohodu manžel dobrý dva krásné zdravé kluky a já tohle.........už jsem přemíšlela nad dalším ale reálně to není nožný myslím na dnešní dobu a navíc ten mladší je brutální žárlivec takže mimi nehrozí.ale se mnou mlátí mateř.pudy ode zdi ke zdi,navíc po včerejší lásce si nejsem jistá jestli to bylo všechno košer a jelikož jsem najížděla na jinou HA a ze ačátku měsíce ji slušně zapomínala tak se modlím a nevím jestli aby to vyšlo nebo ne :r: chjo
uplne te chapu,meli sme stejnou situaci jen s tim rozdilem ze my se o miminko leta snazili,
o mladsiho bych se nebala on by si zvykl,a kdyby si byla tak co?pryc by si ho asi nedala ne?propocitej si to jestli byste to neutahli a zapoj do dizkuse i manzu,jak on se k tomu stavi??
In reply to uplne te chapu,meli sme by martina2105
ahoj holky jsem moc ráda že jste mi napsala fakt jsem z toho docela psychicky na dně.nevím jestli je to u mě chvilkové poblouznění nebo jestli mě to bude držet.mluvili jsme o tom s manželem a říkal že kdybych byla těhu a mimi bylo v pořádku tak proč ho dát pryč?že by to sice bylo náročné ale dali bysme to ale jsem z toho ale taková špatná jelikož vím že už bysme dětem nemohli dát na co jsou zvyklý.peněžitě se nebojím jelikož tuhle stránku máme docela slušně zaopatřenou -zatím ale nikdy nevíš co se může stát že.zatím ale můžu říct že je to možná skvělý standart.takže mimi by bylo v poho.ale co až budou děti velké a budou potřebovat pomoc v začátku???????tohlemi nedá v noci spát.
nevím holky asi budu muset navštívit nejakou pomoc jelikož se v tom docela topím.nemůžu přece chtít mimi pokaždé když porodí nějaká kámoška.moc vám děkuju za vaše názory.
Nejoblíbenější články
Zajímavé odkazy
Uživatelky s nejvíce příspěvky
Vaše fotografie
Ahojky,jak píše Martinka,zkuste si to propočítat a promluvit si o miminku,řekni manželovi o svých pudech a snad oříšek rozlousknete,takhle jen užíráš sama sebe.Mám osobní zkušenost.Když jsme se poznali s mým mužem tak ani nevíme jak se nám zadařilo počít dcerku.Po cca 3letech jsem začala pomýšlet o druhém dítku.Kolem mně se rodilo a těhulilo a já byla zklamaná,že nám se nedaří,a když se zadařilo,tak jsem samovolně potratila.Ale příroda je mocná čarodějka a po cca 5letech se nám zadařilo a máme druhou krásnou holčičku.Kamarádky mají tři i čtyři děti a zvládají to teda s odřenými uši,dost si odpírají,ale jsou šťastné :-)
Uvidíš,třeba si těhu a je to ještě tajemství :-)A děti žárlí,pomaličku na ně,ale zvyknou si :-)) :a: