Aneb jak se ze snu stala skutečnost

Celý víkend jsem odolávala silnému nutkání koupit si těhotenský test. Proč bych taky měla? Stejně to dopadne jako každý měsíc - opět tam bude jen jedna tlustá čárka a na tu druhou budu čekat marně. Takhle mám aspoň naději, ta přece umírá poslední. Celé dva roky jsem oplakávala každou menstruaci, proklínala ten nepřejícný osud, kterému jsme se s manželem zřejmě nějak nelíbili, protože těhotenství sesílal na všechny kolem, jen nás toho štěstí nějak ušetřil, pravidelně nás každý měsíc napínal a mučil.
O víkendu jsem ještě odolala. Byla fůra věcí na práci, jeli jsme na výlet, na nákup, ke tchyni na oběd a na delší návštěvu k přátelům. V pondělí ráno jsem ještě lékárnu minula úspěšně, možná proto, že měli ještě zavřeno :-) O polední pauze jsem však silné touze mít ten papírový proužek v ruce, podlehla a v lékárně, kde mě už velmi dobře znají, požádala o těhotenský test.
Na záchodě jsem pak roztřeseně načůrala na příslušné místo a jen zírala. Opět jen jedna! Kde je, ksakru, ta druhá, copak jsem celoživotně odsouzená k negativním těhotenským testům?
Naštvaně jsem test strčila zpět do krabičky, tady ho přece vyhodit nemůžu! Sedla jsem ke stolu a krabičku strčila do šuplíku.
Jsem husa, hloupá husa. Proč zbytečně utrácím peníze, když vím, že test bude stejně, jako vždycky, negativní? Nevyšly dvě IUI, nevyšlo to s Clomhexalem, Pregnylem, dokonce ani léky na snížení progesteronu nám k vysněnému miminku nepomohly. Ani jedna z našich dovolených v Řecku, kde jsme se tak urputně snažili, nebyla tou osudovou. Tak proč jsem si myslela, že by to mohlo vyjít zrovna tenhle měsíc?
Protože se ti zvedá žaludek, bolí a tvrdnou ti prsa a más dva dny zpoždění!, hlásil mi nějaký vnitřní hlásek. Snažila jsem se jej ignorovat. Negativní test znamená, že nejsem těhotná. To je přece jasný jako facka. Tolikrát jsem doufala, tolikrát jsem měla pocit, tolikrát jsem si říkala... a nic z toho. A teď jsem si zničila podslední naději, kterou jsem měla ještě o víkendu. Proč jsem si ten test dělala? Proč jsem ještě nepočkala? Stejně bych TO dostala, ale ještě pár dní mě mohl hřát pocit, že třeba...
Nedalo mi to a pomaloučku jsme otevřela šuplík. Krabička s testem jakoby na mě volala, ať ji otevřu a já to skutečně udělala. Vytáhla jsem test a v ten okamžik se mi málem zastavilo srdce. Čárky na mě totiž zíraly dvě, jedna sice o poznání slabší, ale byly tam DVĚ!
Domů jsem letěla jako o závod, cestou jsem se stavila ještě jednou v lékárně a koupila si pět dalších testů. Z mrazáku jsem vytáhla kotletu a vymýšlela, jakou dobrotu manželovi uvařím. Kdybych měla víc času, upěkla bych dort, ale manžel tu měl být za necelé dvě hodiny a to bych, bohužel, nestihla.
Test jsem položila na kuchyňskou linku a vysílala směrem k němu přešťastné pohledy. Dlouho mi nevydržely, ten zlomyslný červík pochybností mi v hlavě hlodal stále, proto jsem všeho nechala a na záchodě si udělala další test. Čárka si opět dala načas, ale tentokráte byla silnější a krásnější. Spokojeně jsem sebou pácla do postele a nechala se unášet krásným sněním.
Vtom jsem zaslechla klíč v zámku a do dveří vstoupil manžel. Překvapeně jsem na něj pohlédla a už chtěla vyzvídat, co dělá doma o dvě hodiny dřív, když jsem si uvědomila, že ty dvě hodiny jsem zřejmě prospala já.
Co naplat, slavnostní oběd, který jsem si tak dlouho plánovala, se nakonec nekonal, místo toho manžel dostal do ruky dva počůrané testíky se //. Pozitivní výsledek nám o dva dny později potvrdily i výsledky krve a já už se těšila, jak si vysněné těhotenství den po dni vychutnám...