3.měsíc

***21.3.2011
Odpoledne začala dcerka v krámě skučet a kroutit se,že ji bolí bříško a večer doma zvracela. Několikrát. Poprvé na koberec. Měla jsem co dělat,abych nezvracela taky,ale ustála jsem to. Normálně mi to problémy nedělá,ale posledních pár týdnů mám žaludek citlivější,i když tedy-musím zaklepat- doteď jsem nezvracela. Do rána malá zvrací ještě 3x. Odhlásila jsem ji ze školy,šéfovi napsala SMS a zůstala s ní doma.
***22.3.2011
Ráno jsem skočila do krámu nakoupit suchary,aby nebyla malá o hladu. Naštěstí už nezvracela,jen říkala,že má průjem. Celý den zvládla v pohodě,takže jsem jí na druhý den odhlásila oběd,dala jsem jí s sebou suchary a poslala jsem jí do školy.
***23.3.2011
Ráno jsem si dala banán a vyrazila do práce. Dnes jsem neměla žravou jako obvykle,to je podezřelé... Taky že jo. První úprk na WC jsem podnikla kolem 10 a potom další snad každou půlhodinu. Kolem 12 jsem začala i zvracet. Zaklepání nepomohlo :-( Vždycky se mi na chvilku ulevilo,ale jinak FUJ-už nikdy víc. Snad to na miminko nemá žádný vliv. Obdivuju maminky,které vydrží zvracet celé 3 i více měsíců.Já po tom 1 dni jsem totálně vyčerpaná a nepoužitelná.Ženský-klobouk dolů !
***24.3.2011
Nezvracím,žaludek se mi stále houpe. Pro jistotu piju ještě po malých douškách,abych nevyprovokovala žaludek,i když mám žízeň. Trochu mám strach,jak zvládnu břišní tance večer,ale naštěstí dobře. Po příchodu domů mi otne a naperu se utopenci. Naštěstí to žaludek přežil bez újmy.Uf.
***28.3.2011
Tak jsem si uvědomila,že už mě tolik nebolí prsa. Nejdřív mě to trochu vyděsilo-je to asi jediný příznak těhotenství (kromě zpomaleného zažívání a s tím spojeného nadýmání),který mám, a když prý příznaky vymizí,je to špatné a mohlo by to znamenat potrat,ale na druhou stranu mě začal trápit jiný příznak,takže mě to zase uklidnilo.Svědí mě celé tělo-a nejvíc bradavky. Zkusila jsem je namazat mastným krémem,protože na nich mám šupinky uschlé kůže,ale bohužel bez úspěchu.Alespoň se něco děje,jinak bych skoro ani nevěděla,že jsem těhotná.
***1.4.2011
A je to tu. Den dalšího UZ. Myslela jsem,že se nedočkám,ale uteklo to jako voda.Jestli to takhle bude pokračovat,tak za chvilku porodím :-D
Nejdřív jsem šla ráno k obvodnímu na vyšetření do těhotenské průkazky. Do čekárny jsem dorazila před 8,doktor měl ordinovat od 8. Čekárna byla jseště zavřená a na chodbě už postávalo 6 lidí,veskrze důchodců.Chvíli na to přišla setřička,pak začala brát lidi na krev a nakonec i nás ostatní,protože mezitím přišel i pan doktor. Na řadu jsem se dostala už po pouhé hodině a třičtvrtě :-) Měla jsem to tak akorát na cestu na ultrazvuk,takže jsem zavolala manželovi,že už tam jdu napřed,ať dorazí. Jasně,prý se jen oblékne a jede,a protože nevěděl,kde to je,mám na něj počkat před nemocnicí. Cesta trvá autem max.5 minut,oblečení včetně hygieny max.10,počítala jsem. Po půl hodině jsem čekání vzdala a šla si sednou do čekárny na ultrazvuk. Hladová s pěkně plným močákem a naštvaná,kde se sakra courá. V čekárně byly 3 ženy,takže jsem to viděla na chvilku. Bylo 10:15. Maximálně 5 minut po tom,co jsem usedla v čekárně volal manžel,kde že to je. Tak jsem ho navedla a čekala na vysvětlení. Byl si koupit snídani. Mě to tak strašně naštvalo! Kdyby zavolal,že se zdrží,ať na něj nečekám venku,nebo aby se zeptal,jestli nechci něco přinést. To od něj bylo tak strašně sprosté a sobecké! 3 ženy odešly,na řadě jsem byla já,ale dveře se bez jakéhokoliv vysvětlení zavřely a já čekala dál. Hádala jsem se s manželem a snažila se mu vysvětlit,že to opravdu není normální,jít si koupit snídani,když ví,že na něj venku čekám. Nepochopil-dělám z toho zbytečně velký problém,on přeci nic neudělal. Nakonec,aby měl klid,tak se omluvil. No a mě se přecvakly emoce a strašně jsem se rozbrečela a nešlo to zastavit. Jen jsem doufala,že mě zrovna sestřička nezavolá. Když jsem se uklidnila,ještě jsme se tomu zasmáli. A pak jsem dál čekali. Po delší době dorazila další paní. A my jsme čekali dál. Pak vylezla sestřička a řekla nám,že paní doktorka má ještě ambulanci,takže to chvilku potrvá. Myslela jsem,že mi praskne močový měchýř. A do toho ten hlad... Asi po třičtvrtě hodině čekání nás konečně zavolala paní doktorka dovnitř. Manžel byl na ultrazvuku poprvé. Paní doktorka se omlouvala a zdarma nám prý udělá fotku. Měřila miminko ze všech možných úhlů. Vše,co potřebovala vidět,prý našla. Ptala se,jestli mám pravidelnou menstruaci,tak jsem řekla,že vůbec a ona povídala,že to podle toho vypadá,že je to miminko opravdu asi o týden menší,než by mělo podle MS být.Pak mu změřila ještě stehenní kost,zadala výsledky do nějaké tabulky,a pak řekla,že je miminko právě tak velké,jak má být,jen že bude menší vzrůstem-asi po tatínkovi (168 cm-i když tvrdí,že 170 :-). S obrovským pocitem radosti a se 2 fotkami jsme odcházeli z ordinace. V pondělí mě čeká poradna,tak snad to dopadne dobře i tam.
***4.4.2011
Tak jsem byla u zubaře. Roste mi moudrák a mám tam odchlíplou dáseň už asi 14 dní. Ze začátku to dost bolelo,i to bylo napuchlé,ale poslední dobou už to je mnohem lepší. Pan zubař mi povídal,že na to normálně dává antibiotika,ale mně kvůli miminku by to zkusil radši jinak,takže mi to jen vystříkal peroxidem (zítra jdu ještě jednou) a doporučil ústní vodu. Jinak vše v pořádku. Chodím na kontrolu pravidelně 2x do roka,takže jsem se ani nebála.
Potom jsem šla do těhotenské poradny. Překvapivě bylo velmi málo lidí. Jen jedna paní přede mnou. To jsem ještě nezažila. U sestřičky jsem zjistila,že tlak mám ukázkový 120/70, váha ukazuje o 2 kg více,než před 4 týdny-tj. teď mám 60 kg,moč je v pořádku.A jsme 13+0 tt. Jen mě zaskočila otázkou ohledně prvotrimestrálního screeningu. No,krev mi brali v 9tt (ta se na screening bere prý v 10 tt),a to asi ne na to a na ultrazvuku jsem byla jako 12+4 tt (prý se na ten screening chodí ve 13tt),takže asi taky nic.A prý to stojí 800. Ptala jsem se na to posléze paní doktorky v ordinaci,ale nic bližšího mi k tomu neřekla. Pochopila jsem snad jen to,že až teď půjdu 22.4. na testy,tak by to mělo stačit. Tak nevím. Na testy jsem vyfasovala 2 zkumavky na moč-střední proud a mohla jsem pokračovat.
Pak jsem šla do práce odevzdat propustku ještě za březen,protože jsem si ji nechávala potvrdit až v pátek a rovnou jsem dostala další na zítra k zubaři. Cestou domů mě chytil jarní deštík :-) A teď jsem konečně doma a chystám se vařit. Bude mňamka- polévka s krupicovými knedlíčky a vinná klobása s bramborami. Už se mi sbíhají sliny.
No a od zítra jsem podle mé chytré knížky 4.měsíc-druhý trimestr,takže jsem si ještě musela koupit nové vitamíny pro tohle období a to také znamená,že od zítra píšu další část deníčku nazvanou 4.měsíc :-) .