<3 LUCINKA <3 29.8.2011 23:40hod. :-*

Milý deníčku :) tak mám konečně trošku času popsat svůj porod. Doufám, že moc budoucích maminek nevyděsíme, protože opravdu procházka růžovým sadem to bohužel nebyla.
28.8.v neděli jsme byly objednány na poslední prohlídku do porodky což jsme byly už 40+6tt. a pokud se to nějak rapidně nezmění, tak jsme měly jít den na to na vyvolání. Až do poslední chvíle jsem dělala vše možné proto, aby jsme porodily přirozeně, ale bohužel nebylo nám souzeno. Takže na kontrole stejný verdikt jako již 14 dní, tak tak pro prst otevřená, ale ještě zbytek čípku, který držel jak přibytý :( takže 29.8. v 7:00hod. ráno nástup a bude se vyvolávat, což mi ale dopředu řekli, že se to nemusí ten den povést, takže by se vyvolávalo ještě další den :-/. Celou neděli jsem měla zkaženou a doslova jsem ji probrečela :'( furt jsem si dokola říkala co dělám tak hrozně špatně...
A je tu den ,,D" ! 7:00 a nastupujeme. Přítel si už od začátku těhu vymrčel, že chce být u porodu, takže jsem nakonec svolila. Natočení monitoru, prohlídka a stále stejné, dr. mi narovinu řekla, že nález je hodně na hraně, aby vůbec vyvolávali, takže se to opravdu může protáhnout až do úterý... No nic co se dá dělat, jde se na to! Díky bohu byl volný nadstandartní box, na kterém je záchod i sprcha, což mi hodně pomohlo. Dostali jsme bezva mladou a moc hodnou a sympatickou porodní asistentku! Tak první tabletka v 8:15 hod. a čekání, v 9:15 začaly první malinkatý bolesti, což asistentku velmi potěšilo, ale po prohlídce bohužel žádná změna... zavedení druhé tabletky a další čekání. Bříško bolelo, ale bylo to hodně slabounký...čas ubíhal a žádná změna. Bolesti pomalu ale jistě začínali sílit... Kolem 15hod.další prohlídka, na které první změna otevřená na 3cm,ale zbytek čípku stále držel jak přišitý! Bolesti začaly být velmi časté a hlavně hooodně sílily, proto jsem se odebrala do sprchy a nahřívala jen pořád bříško. Následoval klistýr, který mi měl úúúdajně pomoct a ulevit, ale nic takového se nekonalo už jen proto, že byl úplně k ničemu,celý den jsem jen zvracela a jelikož už nebylo ani co zvracet, tak ani klistýr toho moc neprovedl. Bolesti příšerné a ve 20hod.další verdikt, žádná změna, stále 3cm a vypadá to, že dnes to nebude a budeme pokračovat až zítra :-O no v tu chvíli sem myslela, že mě klepne, bolestí sem lezla pomalu po stropě a oni mi řeknou tohle. Po změně směny přišla jiná porod.asistentka,která mi v tu chvíli nebyla vůbec sympatická, ale nakonec díky Bohu za ni. Hooodně se starala a nakonec mě zase začala uvrtávat do toho proklatýho epiduralu. Řekla, že když si ho dám napíchnou mi velkou dávku oxytocinu,která by mi měla s tím otvíráním pomoct. Po velkém váhání, jsem nakonec souhlasila (ve 20:45hod.) i přesto, že jsem vůči epiduralu byla vždycky hrozně proti. Ale ještě, že jsem ji poslechla, zavedení té jehly vůbec nebolelo a mě se opravdu okamžitě ulevilo, byla jsem jak znovuzrozená :D a nejlepší bylo, že po kontrole verdikt otevřená na 6-7cm a čípek je úúúplně fuč :) hurááá pomohlo to :), za chvíli 8cm a druhá dávka epiduralu a za chvilku sem zase zvonila ať mě odpojí, že potřebuju na WC, tak ona, že mě nejdřív prohlídla a ejhle, otevřená na maximum a na záchod Vás teda už rozhodně nepustím jdeme tlačit :-O ... V tu chvíli jsem si říkala, bezva tak to budeme mít už za chvilku za sebou, bylo cca 22hod., tak jsem říkala, že to musíme ještě ten den zaručeně stihnout. Jenže tlačení se nám začalo komplikovat, i když jsem tlačila o stošest maličká ne a ne se trošku spustit níž, držela se jak klíšťátko, tudíž mi skákali po břichu a tahali ho dolů. Když mi najednou řekli, že už vidí vlásky, dostala jsem druhej dech, aaale byl mi k ničemu, hlavička vyjela a zase zajela a tak to bylo furt dokola. Při kontrakcích mi neztvrdlo bříško ani trošku což o ni vůbec nechápali a nakonec asistentka s dr. musely skočit pro doktora, kterej byl náš ,,zachránce" sice to šíleně bolelo a najednou doletěly další 3 ženský z dětskýho a to už jsem si říkala, že je tam nějak moc lidí, že se asi něco děje :( bohužel jsem měla pravdu...Lucink pořád ne a ne ven pořád zalízala zpět až pan doktor použil docela dost násilí na mě a konečně jí vytáhl hlavičku, pak ještě docela dlouho trvalo zbytek tělíčka :(. Pupeční šňůru ustříhli oni a dali mi ji na bříško, první co jsem udělala,otočila jsem si její hlavinku k sobě a viděla, že má zavřený očička, je chuděrka úplně fialová a hlavně vůbec nepláče :-O...jediný co jsem ze sebe dostala bylo, že nepláče a v tom mi ji už rychle vyrvali z náruče a nesli kousek ode mě na stolek, kde to byl opravdu boj s časem. Maličká nedýchala, ani trošku :( měla krátkou a těsně omotanou šňůru kolem krčku a při každém zatlačení se víc a víc dusila, při čemž se ješě nalokala plodové vody, která byla už část zkažená :(...Takže toho našeho drobečka milovanýho čekalo pumpování žaludku a hlavně oživování :'(...Vše jsme viděli o to to bylo horší...Dětská dr. nám všechno průběžně říkala, proč co dělají a že nám ji tam nenechají, ale hned odnesou do inkubátoru do rána na zahřátí a že ráno se dle UZ uvidí jestli to nezanechalo nějaké následky...Ta naše lásečka malá je velká bojovnice, za chvilku se chytla a dokonce na nás i zakřičela než ji odnesli a i ranní UZ dopadl na výbornou! Než ji odnesli, tak mi ji jen rychle ukázali, tak jsem ji aspoň pohladila po tvářičce berunečku! Maličkou odnesli a mě čekala ještě placenta, která už byla procházka růžovou zahradou a šití, které se taky dalo, ani sem vlastně nevěděla, že mě nastříhávali, šití bylo jen venkovní. Příteli poté dovolili se jít na maličkou kouknout jak se vyhřívá v inkubátoru, já bohužel nemohla, protože jsem ztratila přes půl litru krve. Za chvíli byl přítel zpět se slzami v očích, ale hned jsem poznala, že to byly slzičky štěstí, ukázal mi fotečky a řekl, že je nááádherná a že máme to nejkrásnější miminko na světě objal mě políbil, poděkoval a trošku jsme si spolu pobrečeli :))) byl to nááádhernej okamžik! Poté nám konečně řekli, že maličká měří 53cm a váží 3700g, narodila se 23:40hod., že to bude prý modelka :D. Na pokoj sem se dostala až o půl 4 ráno. A další den vpoledne jsem tu naši pusinku konečně dostala k sobě na pokoj. Nikdy na ten hroznej zážitek nezapomenu, ale ten andíleček mi to teď už milionkrát všechno vynahradil. Je to nádhera být máma a mít takový krásný stvořeníčko :).
Táááák a už končím :D omlouvám se všem,kteří by to náááhodou dočetli až dokonce, je to mega román, já vím :D , ale tohle mi prostě nešlo nějak zkrátit :D
Přiložím ještě pár foteček :)
Mějte se krásně a přeji všem rychlejší a hlavně porod bez komplikací ;)