2.měsíc

***18.2.2011
Ultrazvuk.Už se nemůžu dočkat,až toho drobečka uvidím.Ještěže má přijít ta kamarádka,alespoň mi to čekání rychle uteče. Přijde mi SMS od manžela:"Zeptej se,jestli to bude kluk nebo holčička." Tmí se mi před očima. Už jsem mu jednou říkala,že je mi to jedno,že to vědět nechci,a že jestli to chce vědět,ať se zeptá sám.Varovala jsem ho,že je přesnost tak 60-i procentní-a to myslím,že jsem dost přeháněla.Taky jsem mu říkala,že to takhle brzy ještě není poznat. Vždyť to ještě nemá ani vyvinuté,proboha. Holt chlap.
Kamarádka nedorazila.Píšu,co se děje. Má nemocnou dcerku,antibiotika,nechtějí mě nakazit.Staví se v pondělí,to bude mít hlídání.Čekám na ultrazvuk.Třičtvrtěhodiny,přichází paní doktorka.Hurá.Po dalších 15 minutách jdu na řadu. Odložte si v kabince. Hm,to je pro mě nové,proč si mám na ultrazvuk sundávat i kalhotky? Aha,vaginální sonda. Paní doktorka urputně hledá...stále hledá....nikde nic.Začínám se bát. Ha,tady je dutinka v děloze, 5,8mm, vypadá to tak na 5tt,takže tak o 14 dní mladší,než podle MS. Jsem zmatená,mám tolik otázek,na které se bojím zeptat.Nicméně,když žádám potvrzení do práce, je mi řečeno, že se mám zatím brát jako těhotná.Na další UZ vyšetření mám přijít za 14 dní. Jak mám vydržet 14 dní,když jsem sotva vydržela 4? Domů jdu vystrašená. Co to znamená- dutinka? A jak to myslela,že se tak mám ZATÍM brát? Píšu kamarádce,volám mamce, manželovi. Je z toho zničený. Doma si najdu na internetu spoustu diskuzí na téma "dutinka v děloze". To,co najdu mě uklidní,ač červík pochybností hlodá. Bylo to moc jednoduché. Takhle rychle si otěhotnět. Doma to ještě řešíme,ale stejně nic rozumného nevykoumáme,takže to necháme plavat.
Dcerka,která celý den držela palce je trochu zklamaná. Nevysvětluji jí to detailně,jen že je miminko ještě malinké,než aby bylo něco pořádně vidět,a že na její narozeniny už to bude vidět lépe.
***21.2.2011
Nesu potvrzení do práce. Jasně,nejde to tak rychle. Musí se to dát jednateli a ten rozhodne. Bude odpoledne,takže až paní personální něco zjistí,ozve se. Čekám,dělá tak do 15:00,takže když se do 15:30 neozve,říkám si,že zapomněla.
***22.2.2011
Píšu SMS paní personální. Ne,nezapomněla,ale ještě neví.V 10:00 bude jednání,jakmile se něco dozví,ozve se,jak slíbila.Tak čekám. 11:30-pan jednatel to potřebuje ještě promyslet,dá vědět. 11:45-pan jednatel vzkazuje,ať si vezmu dovolenou do konce měsíce,a pak se prý uvidí.12:00-tak budu od 1.3. skladnice-prý nijak náročná práce.Musím si jen zajet do práce pro papír k závodnímu lékaři,ten zase donést do práce a jinak si užívat nerušenou dovolenou. Škoda 9 dní...ale aspoň,že pro mě něco našli.Doma už mi začíná hrabat.Pořád hledám články o "dutinkách" a ne všechno,co najdu se mi líbí. Tak uvidíme,jak to dopadne.
***23.2.2011
Je možné,že je taková zima? Při -15 mi taková zima nebyla. Jenže to nefoukal vítr. Už aby bylo jaro.Tohle je příšerné.
Ráno jedu MHD-čkem s dcerkou.Ona 1 zastávku do školy,já 9 do práce pro papír k doktorovi. Papír dostanu hned na vrátnici.Autobus mi jede akorát 3 minuty po mém příchodu na zastávku,takže všechno klape podle plánu. U doktora 4 lidi,přijdou další 3.Z toho 2 se jdou na něco zeptat sestřičky,jedna paní se jde zeptat doktora,samozřejmě čekám nakonec v čekárně sama. Přijde ještě jedna paní a podivuje se,jaktože je čekárna prázdná.Většinou totiž lidi sedají až venku na chodbě,jak je uvnitř natřískáno. Naštěstí je paní slušná a nepředběhne mě :-).Předložím doktorovi papír,vysvětlím důvod,proč už nemůžu vykonávat svoji dosavadní práci a on jen odkýve,že by mě ji stejně dělat nenechal,a že kdy mu přijdu na prohlídku do těhotenské průkazky.I to mu vysvětlím,že ji ještě nemám,a že dokud miminku nebude tlouct srdíčko,tak mě prý gynekoložka nebere jako těhotnou (to jsem se dozvěděla z internetové diskuze),a že na kontrolu jdu příští pátek.Začíná to utíkat.Obzvlášť dneska to uteklo.
Když jsem vystrčila nos z polikliniky,hodně jsem se rozmýšlela,jestli půjdu na autobus(abych odevzdala papír od doktora v práci) nebo k babičce ( s tím,že papír od doktora donesu do práce prostě někdy jindy-třeba až nebude taková zima),která bydlí nedaleko,ale nedovolala jsem se jí,takže jsem šla na autobus.Na zastávku jsem dorazila s 15-i minutovým předstihem,tak jsem se rozhodla,že lepší bude zahřát se pohybem a těch 5 zastávek jsem šla pěšky.Dorazila jsem zároveň s autobusem.Po cestě volala babička,že právě dorazili z krámu,a že se klidně můžu stavit.Babičce jsem to ještě neříkala.
Vrátný si ze mě dělal srandu,že zrovna,když je takový mráz,tak se do práce nejvíc naběhám. Došla jsem k paní personální s tím,že nemám moc času,protože mi jede za chvilku autobus a další jede až ža půl hodiny a já ještě nestihla pořádně rozmrznout.Ale nedalo se svítit,musela mi povědět,že ještě s panem jednatelem jednají o mém jiném umístění,že v kancelářích nestíhají, a že bych kopírovala výkresy do výroby a roznášela je,či co,ale že to ještě musejí probrat s "vedoucím kanceláří" (přesný název té jeho funkce si opravdu nepamatuju-a hlavně u nás jsou ty funkce všechny ve zkratkách,takže v nich mám ještě větší guláš),jestli by mě využil,a že jak bude vědět,ozve se.Přinejhorším bych byla v tom skladu,nebo v kanceláři,prostě podle potřeby.Mám přijít na 7.Paráda.Na hale se pracuje od 6.
Cestou na autobus jsem se stavila v cukrárně pro zákusek,i když vím,že bych neměla.Ale občas si zahřešit můžu,ne? A když už,tak pořádně.Koupím si 2. Osudová chyba.Autobus ujel. To je karma-zlobím,následuje trest. Kouknu do jízdního řádu,jestli se počítač nespletl.Opravdu se mi nechce trčet tady půl hodiny na mrazu. Spletl,jede to za 10 minut.Jde kolem známý,a místo čekání na autobus,jdeme na další zastávku pěšky. No,možná by bylo lepší počkat.Posledních 50 metrů dobíháme,ale stihli jsme to,jsme v teple.
Volá paní personální,už se dojednali,v úterý mám nástup v 8 do kanceláře.
Zajímavé...babička už to ví-od sestřenic,kterým jsem to neříkala.Tamtamy pracují opravdu neuvěřitelně rychle. Tak to už neví jen můj táta,ale to nebude dlouho trvat.Jsme domluvení na neděli. Zůstanu u babičky na oběd,co nesním dostanu s sebou.Paráda,v lednici mám ještě zbytek rizota ze včera,tak dneska nemusím vařit. Stavím se pro dcerku po O.,čímž ji mile překvapím. Domlouvám se s tetou-družinářkou na oslavě narozenin.Její dcerka slaví 24,moje 7,mají mezi sebou 10 dní,tak se to dělá najednou a většinou u nich,protože u nás moc místa není. Přinesu jen nějaké dobroty :-),to jsem z toho vyvázla docela snadno.
Cestou se stavíme v krámě pro rohlíky (za 132,- Kč ;-)) a v trafice vedle potkávám kamarádku na odchodu z práce. Jde si ven zakouřit,než pro ni přijedou-jede do druhé práce.Samozřejmě nemá cenu to tajit,takže to sladké tajemství říkám i jí. Gratuluje a dušuje se,že příště je na řadě ona-přeci jen je jí už 27 :-O a pořád nic! (to bylo ironicky samozřejmě) Doma přiložím do kamen.Od rána ještě nevyhasly,to je paráda.Stačí polínko a už je ohýnek.Jak já bych spala...zkouším to,ale nejde to.Myslím,že se konce Animáčku dneska nedočkám.
Tak,konce jsem se dočkala,ale co mě čekalo potom,to nikomu nepřeju... dcerka má aftu,tak si ji sama namazala genciánkou,ale pořádně nedovřela víčko a drkla do lahvičky. Tu fialovou spoušť v mojí povětšinou bílé koupelně jsme spolu uklízely hodinu.Cif,který vše vyčistí byl na naše bílé dveře krátky,jsou flekaté,jinak se nám to docela podařilo uklidit.
***28.2.2011
Myslím,že jsem chlap. Mám ucpaný nos a pořád nějak nemůžu uvěřit tomu,že se zeměkoule stále točí,když mně není vůbec dobře. Kapu PINOSOL,ale moc to nepomáhá.Jednu dírku mám ucpanou a druhá soupeří s vodovodem. Já chci být zdravá :-(
Dnes ráno jsem myslela,že se přidám k blinkajícím těhulkám,ale naštěstí jsem to rozdýchala.
Zítra jdu do práce,to jsem na to zvědavá.Poslední týden utekl docela rychle.Dneska mám spoustu práce,tak to snad uteče taky.
***1.3.2011
Tak mám za sebou úspěšně první den na novém pracovišti. Opravdu mě šoupli do kanceláře,jen ne ke kopírce,ale rovnou k počítači. Prý jestli ovládám Excel,haha. No,ale na to,jaký jsem antitalent,jsem to docela zvládla. Jestli jsem nenasekala nějaké "boty" zjistím až časem. Nejlepší bylo,když jsem se snažila dostat z kanceláře. Sedí nás tam asi 10,z toho 4 ženské,zbytek jsou chlapi. Vrata prosklená, já jdu na halu,vezmu za kliku...a nic. Říkám :"Ono je to asi zamčený." lomcuju tam i sem a nic. Přijde paní sekretářka a ...zmáčkne kliku!!! Nechápu,jak mě mohlo nenapadnout zmáčknout kliku. Vsadila bych se,že si myslejí,že jsem totální imbecil. Jinak jsem to přežila celkem ve zdraví,jen jsem se nudila,ale to prý přejde,jen pro mě dnes neměli nachystanou práci. Pracovní dobu mám celkem volnou,jen musím v práci strávit 8 hodin (počítáno bez přestávky,takže vlastně 8,5).Doteď to bylo o půl hodinu méně,ale na druhou stranu alespoň budu mít o 10 hodin víc,takže snad i víc penízků.
Jak jsem byla nervózní z toho,co mě čeká,tak mě trošku pobolívalo v podbřišku,ale snad to nic nebude. V pátek jdu na ultrazvuk,tak budu hned klidnější,až uvidím,že je miminko v pořádku.
***4.3.2011
Rozhodla jsem se,že půjdu ráno do práce,protože na ultrazvuku jsou až od 10,takže bych se doma zbytečně nervovala.
Dopoledne uteklo jako voda.Pořád jsem to oddalovala,ale když bylo 10:00,tak jsem si v práci sbalila věci a šla jsem. Ještě jsem do sebe kopla půllitr vody a naposledy se vyčůrala.
Když jsem dorazila do čekárny,byly tam 3 maminy,tak jsem si říkala,že by to mohlo být rychlé,ale když jsem už byla skoro na řadě,přišla z chodby do čekárny taková až nechutně optimistická ženština s otázkou,jetsli je už na řadě. Já jsem nevěděla,i když když jsem přicházela,všimla jsem si jí,takže tam byla dřív než já,ale paní,co zrovna vylezla z ordinace jí řekla,že teď bude na řadě ona(po té paní,co zrovna zmizela uvnitř).Tak jsem se radovala předčasně,že to budu mít za sebou docela brzy (už po 3/4 hodině:-)). Čůrat už jsem taky dost potřebovala,ale utěšovala jsem se tím,že tam nikdo nebyl moc dlouho a ještě chvíli to tedy vydržím. Paní odešla,sestřička vykoukla a povídá,že může jít další. .....Nic....ta baba si totiž sedla zpátky na chodbu,přestože v čekárně bylo místa dost a nechala se milostivě zavolat (já vím,jsem protivná,ale fakt mi to přišlo bezohledné). Ve finále byla uvnitř nejdéle ze všech,co tam byly předtím,a když konečně odešla,tak se dveře ordinace zavřely a........zase nic.Když po 10-i minutách vykoukla sestřička,akorát posbírala průvodky na vyšetření,a mně,která jsem si stoupla,jakože konečně jdu dovnitř a budu se moct brzy vyčůrat řekla,ať ještě chvilku počkám.Dalších 10 minut,a pak jsem se konečně dočkala.Najednou mi došlo,že teď zjistím,jak jsme na tom,jestli nám tluče srdíčko,nebo jestli je to špatné. Možné bylo v tu chvíli úplně všechno. Paní doktorka mi pokynula,abych si lehla a stáhla kousek kalhoty-hm,takže dneska to nebude vaginální sonda. S napětím jsem čekala,co se objeví na obrazovce. A pak jsem to uviděla-byla tam pořád jen dutinka. Paní doktorka řekla,že je to špatně vidět,takže to zkusí ještě sondou. A najednou tam byla nejen dutinka,ale v ní malý flíček,kterému se hýbalo něco na hrudníčku :-D Prý jsme 7+0,podle UZ,podle MS bylo mělo být 9tt,ale to je prý normální,10 dní + -.V pondělí jdu do poradny pro průkazku,nalačno,ranní moč s sebou.
Hned jsem volala manželovi,mamce,jeho mamce,sestrám... :-) Já měla takovou radost. Samozřejmě si uvědomuju,že se pořád může kdykoliv cokoliv pokazit,ale teď je to v pořádku,a když se budu nervovat,určitě tomu nepomůžu,ba naopak.To chce klid. A klidně i ten nechutný optimismus,ajký předváděla ta ženská na ultrazvuku. Ta měla tak sladký úsměv,až se mi udělalo zle.
Cestou domů jsem se stavila u mamky,poslala SMS paní vychovatelce-tetě,aby pustila malou ze školy po O.,když má ty narozeniny,a pak jsem šla domů.V 15:00 jsme byli objednaní na focení u profesionálního fotografa-děláme to každý rok,vždy,když má malá narozeniny,takže letos posedmé.POtom jsme se sešli u nás na kávičku a dort,který pekla moje mamka-fialový marcipánový motýl přesně takový,jakého si malá slečna přála.Jen se po něm zaprášilo.
***7.3.2011
No,malá má prázdniny,takže jsem ji vzala k doktorce s sebou,ale asi to nebyl dobrý nápad.Čekárna je tak narvaná,že ženy sedí i na chodbě a ta chodba je taky plná,takže to vidím tak na 4 hodiny minimálně. Hrůza. Nahlásila jsem se v kartotéce a moje noční můra se tím potvrdila.Ano,všechny ty ženy jdou k paní doktorce. Fajn,zkusíme se nějak zabavit.Po půl hodině mě volá sestřička,malou nechám v čekárně a jdu. Když sestřička vidí moji lahvičku s močí,vyfasuji na příště speciální zkumavku,prý stačí trošku. Vezmou mi krev,zvážím se (58,5 kg-mají milou váhu,na té doma mám o kilo víc),zeptají se na předchozí porod (císařem,protože malá byla koncem pánevním a měla víc než 3,5 kg),pohlaví dítěte(holčička),míra (49 cm) a váha (3640g). Termín porodu mi zapíšou podle MS (10.10) i přesto,že říkám,že podle UZ je to o 2 týdny menší. Objednávají mě na 1.4. na další ultarzvuk a 4.4. do poradny. Nakonec dostanu fotku z minulého UZ,prý jsem ji tam zapomněla. Nepamatuji se,že bych si ji nechala vytisknout(neměla jsem s sebou peníze),ale když po mně nic nechtěli,tak jsem si ji samozřejmě vzala.Tím to haslo,mohly jsme jít domů. Ulevilo se mi,že nemusím čekat na kabinku k paní doktorce.Bylo by to fakt dlouhé.
***9.3.2011
Strachy pominuly,alespoň na chvíli,takže chvíli asi nebudu psát. No,jen když se něco bude dít.Už teď je to sáhodlouhé,a to je teprve 5tt (za 2 dny 6. :-))