12,5hodinový pohodový porod

Ahoj holky jsem moc ráda, že vám můžu popsat svůj porod, pořád jsem si četla jiné porody a bylo pro mě neuvěřitelné, že sem budu jednou psát já, ale každá se dočká.

Můj porod v 37+4
Termín jsem měla 6.3.2008, takže do termínu času dost, ještě tři týdny, ale to jsem se spletla.
V neděli 15.2. večer jsem poprvé zažila co je to tvrdnutí břicha, trvalo to dvě hodiny a pak zas v noci se to objevilo, byla jsem v klidu, ráno to samé akorát to trvalo celý den, bolesti u toho minimální, takže poslíčci. V pět ráno 17.2. jsem se probudila a zase tvrdnutí břicha, ale bolesti větší, tak jsem šla do vany, že to rozeženeme. Ten den jsem měla jet v půl desáté do porodnice na kontrolu, takže jsem si říkala, že to vydržím, ale přítele jsem upozornila, že už to neodřídím a musí jet se mnou. Bolesti, ale sílili, jenže jsem si pořád nebyla jistá, zda je to ONO? V sedm hodin jsem volala do porodnice, že mám bolesti po pěti a dvou minutách a tvrdne mi břicho, tak říkali, ať přijedu, že se radši na mě mrknou. Ale pořád jsem se bála, že budu za pako, který zbytečně plaší. Pak ve mně něco luplo a začali větší bolesti, vylítla ze mě krev (asi hlenová zátka). Už jsem musela prodýchávat, ale pořád v pohodě. V autě ze mě něco vyteklo, ale nebyla jsem si jistá, zda jsem se v bolesti nepočůrala, o pár metrů dál zase a o dost víc, tím mi došlo, že opravdu rodím.
V osm jsme dorazili do porodnice, kde mě natočili, vyplňovali jsme papíry, já začala zvracet. Pak mě prohlídli, byla jsem na tři centimetry, odvedli mě na pokoj. Dali mi klistýr, který jsem vydržela dvě minuty, protože jsem začala zase zvracet a nešlo to udržet Pak mi dali injekci proti zvracení a do dvou hodin zabrala. Po hodině jsem se otevřela o jeden cm, takže to prý jde rychle, no mě to teda nepřišlo, když jsem si spočítala, že kdyby každou hodinu cm, tak budu tlačit až ve čtyři a to bylo sakra daleko. Pak mě šoupli do vany a to byla bomba, břicho se mi uvolnilo a bolesti menší, kontrakce daleko od sebe. Vytahovali mě jen na prohlídku, bohužel se mi to začalo zastavovat, tak mi dali čípky a monitor, začala jsem se zase otvírat. Pak mě pustili zase do vany, tam jsem strávila dost času, už mě v ní i prohlíželi, nechtěla jsem vylézt Jenže to šlo hrozně pomalu, tak kolem čtvrté mě už z ní vypáčili a já musela chodit, aby sestoupla hlavička, pořád jsem si říkala, že to bude horší a horší, pani vedle mě křičela, tak jsem si říkala, pane bože až to přijde na mě, tak to nepřežiju. Takže půl hodiny jsme chodili, to bylo nepříjemné, protože kontrakce časté, ale pořád se daly nádherně prodýchat.
Pak mě odvedli na porodní sál, měla jsem trochu tlaky, ale dopředu a ne do konečníku, tak jsem tam musela klečet na čtyřech, jenže se mi začali ztrácet kontrakce, bála jsem se to přiznat. Tak jsem klečela a klečela, už se mi klepaly nohy Pak jsem si řekla o něco na kontrakce, protože už jsem neměla skoro žádné, takže mi napíchli kapačku a po dvou kontrakcích, které byly zase v pohodě, mi řekli ať už zkouším tlačit, to jsem na ně koukala jako puk, protože nějaký tlaky byly, ale nějak moc mě to nenutilo. Tak jsem zatlačila, samozřejmě do hlavy pak už mi to šlo, hlavička krásně sestupovala, doktorka mě snažila roztahovat, aby mě nemusela nastřihnout a sestřička mi tlačila na břicho, protože prcek tam byl zkroucený jako paragraf, takže jsem musela i ležet nakřivo No po asi čtyřech zatlačeních mi doktorka řekla, teď už naposledy, připravila si nůžky kde střihne, takže jsem ji pak málem kopla, když to udělala, strašně zabolelo, když vyjížděli ramínka, to jsem myslela, že mě střihla i nahořea když pinďa byl na půl venku, přešla mě kontrakce a já přestala tlačitTak mě okřikli ať tlačím a doktorka ho ze mě tahala násilím a bylo to.V 17:26 jsme se stali rodiči. Krásná úleva. Hned mu odsáli plodovku a začal křičet, dali mi ho na břicho, měl šíleně šišatou hlavu, protože mi pak řekli, že mám úzkou pánev a pinďa byl docela velký, když na mě otevřel ty kukadla, tak jsem začala brečet, přítel byl tak mimo, že kdyby ho sestřička neupozornila tak ani nezačne fotit Pak přestal brečet a začal tak divně chorptět, takže si ho pro jistotu vzali do inkubatoru, protože vedle už se taky rodilo a oni tam potřebovali jít. Po půl hodině nám ho dali, to jsme už stihli obvolat,po hodině nás přesunuli na pokoj kde jsem byla první dobu porodní a dali mi ho k prsu. Další hodina utekla jako voda. Pak už jen sprcha a na pokoj šestinedělí a po šesti dnech domu, dostali jsme totiž žloutenku a museli pod lampu.
No na závěr bolesti skoro žádný a do poslední chvíle, ani tlačení nebolelo jen nástřih a ty ramínka, jenže to trvalo pár sekund, takže úplná pohoda. Když mi přítel spočítal, že to od těch pěti trvalo 12,5 hodiny, nevěřila jsem mu, uteklo to jako voda.
Jo a šití bolelo, ale opravdu se to dá vydržet
Takže koho to ještě čeká, opravdu se nebojte.