člověk míní, osud někdy mění. To, že je to těhotenství neplánované a že už nemáte žádné věci, které by dítko mohlo zdědit po starších sourozencích, je podle mě nejmenší problém. To se vždycky dá vyřešit za pomoci maminek v okolí, které rády za pakatel, a leckdy i zdarma, nějaké věci po svých odrostlejších dětech věnují. V součtu to sice pár tisícovek bude, ale úplně neřešitelné to určitě není.
Pro mě je to spíš o věku, zdravotním stavu, psychické pohodě, životním tempu celé rodiny... já jsem vždycky plánovala mít dvě děti (manžel vždycky říkal, že by mu jedno stačilo). Po dvou samovolných potratech se mi první narodilo krátce před 31. narozeninami a druhé o dva roky později. Teď je mi 38, mladší dítko půjde v září do školy, kdybych otěhotněla znovu, věřím, že bych neváhala a dítě bych si nenechala. Krom zdravotních komplikacích, které jsem měla ve všech těhotenstvích, mně by třeba nepřišlo vůči dětem, které už mám, fér překopat jim stávající sourozenecké konstelace, ale hlavně si na další novorozeňátko připadám fakt stará. Nemůžu ale vyloučit, že kdybych měla ty starší děti někde mezi dvacítkou a pětadvacítkou, že bych si mezi třicítkou a pětatřicítkou ještě na jedno "neplánované" troufla.
Nikdo nežije tvůj život, a nikdo nemá právo soudit tě za tvou volbu. Jen nechápu, proč se o její správnosti potřebuješ ujišťovat zrovna na tomto webu. Nepotřebuješ náš souhlas, potřebuješ jen sama sobě odpustit, že si se takto rozhodla. Pokud tedy opravdu pochybuješ, prober ještě jednou s manželem důvody, které v tobě budí strach, že bys toho jednou mohla litovat.
člověk míní, osud někdy mění. To, že je to těhotenství neplánované a že už nemáte žádné věci, které by dítko mohlo zdědit po starších sourozencích, je podle mě nejmenší problém. To se vždycky dá vyřešit za pomoci maminek v okolí, které rády za pakatel, a leckdy i zdarma, nějaké věci po svých odrostlejších dětech věnují. V součtu to sice pár tisícovek bude, ale úplně neřešitelné to určitě není.
Pro mě je to spíš o věku, zdravotním stavu, psychické pohodě, životním tempu celé rodiny... já jsem vždycky plánovala mít dvě děti (manžel vždycky říkal, že by mu jedno stačilo). Po dvou samovolných potratech se mi první narodilo krátce před 31. narozeninami a druhé o dva roky později. Teď je mi 38, mladší dítko půjde v září do školy, kdybych otěhotněla znovu, věřím, že bych neváhala a dítě bych si nenechala. Krom zdravotních komplikacích, které jsem měla ve všech těhotenstvích, mně by třeba nepřišlo vůči dětem, které už mám, fér překopat jim stávající sourozenecké konstelace, ale hlavně si na další novorozeňátko připadám fakt stará. Nemůžu ale vyloučit, že kdybych měla ty starší děti někde mezi dvacítkou a pětadvacítkou, že bych si mezi třicítkou a pětatřicítkou ještě na jedno "neplánované" troufla.
Nikdo nežije tvůj život, a nikdo nemá právo soudit tě za tvou volbu. Jen nechápu, proč se o její správnosti potřebuješ ujišťovat zrovna na tomto webu. Nepotřebuješ náš souhlas, potřebuješ jen sama sobě odpustit, že si se takto rozhodla. Pokud tedy opravdu pochybuješ, prober ještě jednou s manželem důvody, které v tobě budí strach, že bys toho jednou mohla litovat.