A můžu se zeptat jestli máš děti? Já sama jsem taky zdravostní sestra a svoje dítě bych pryč prostě nedala. Ono to je totiž úplně jiné, když o tom člověk mluví a není těhotnej než, když je v tom a strašně moc by chtěl to svoje miminko už držet v náruči. Moje babička pracovala v ústavu s přesně takto postiženými dětmi a sama jsem jich viděla několik, jelikož jsem pracovala na neurologii. Tohle si hold musí rozhodnout každý v sobě jak moc je pro něj těžké se o takové dítě starat. Zatím nikdo neví jak moc by mohlo být miminko autorky postižené. Samozřejmě, že jsou vady mozku, které nejsou slučitelné se životem a děťátko v takovém případě se stejně rodí mrtvé a nebo zemře pár hodin po porodu. I tak by to ale bylo přirozené a člověk se s ním mohl důstojně rozloučit a ne mít navždy v srdci prázdnou díru a výčitky svědomí. Já sama jsem o jedno miminko přišla spontálním potratem a vím jak moc mě to trápilo, ale stalo se to přirozeně a nemohla jsem za to. Děkuji jen za to, že to bylo v začátku těhotenství a tak jsem ho nemohla držet v náručí, ale i tak na to člověk nezapomene a o to víc přemýšlí nad tím, komu by bylo asi podobné. Díky tomu nemám v srdci tak velkou ránu. Já sama bych ale dala šanci i postiženému dítěti. Jsou totiž případy, kdy lékaři tvrdili jak bude dítě strašně postižené a ono se narodilo 100% zdravé. Z toho důvodu bych mu tu šanci dala a né kvůli tomu, že bych byla sobecká!! S tím, že všechny rizika beru na sebe a o dítě se budu starat i kdyby za pomoci ústavu, protože v téhle republice příspěvky prostě nestačí. Každopádně by dostalo šanci na život, ta by se neměla odepírat nikomu. Nikdy nemáš 100% jistotu, že to co ti tvrdí lékaři je pravda!! O tom jsem mluvit ale nechtěla. Měla jsem spíš na mysli mentální postižení jako je Downův syndrom a jemu podobné, které spousta rodičů neunese a neumí s dětmi pracovat. I když tito jsou velice šikovní. Nevím jaká přesně rizika ti lékaři sdělili, ale pokud by se mělo jednat o mentální postižení, tak bych dítě pryč opravdu nedala, to pro mě není závažná překážka. Ale každý to má jinak.
In reply to no je samozřejmě hezké,když by lucininenka
A můžu se zeptat jestli máš děti? Já sama jsem taky zdravostní sestra a svoje dítě bych pryč prostě nedala. Ono to je totiž úplně jiné, když o tom člověk mluví a není těhotnej než, když je v tom a strašně moc by chtěl to svoje miminko už držet v náruči. Moje babička pracovala v ústavu s přesně takto postiženými dětmi a sama jsem jich viděla několik, jelikož jsem pracovala na neurologii. Tohle si hold musí rozhodnout každý v sobě jak moc je pro něj těžké se o takové dítě starat. Zatím nikdo neví jak moc by mohlo být miminko autorky postižené. Samozřejmě, že jsou vady mozku, které nejsou slučitelné se životem a děťátko v takovém případě se stejně rodí mrtvé a nebo zemře pár hodin po porodu. I tak by to ale bylo přirozené a člověk se s ním mohl důstojně rozloučit a ne mít navždy v srdci prázdnou díru a výčitky svědomí. Já sama jsem o jedno miminko přišla spontálním potratem a vím jak moc mě to trápilo, ale stalo se to přirozeně a nemohla jsem za to. Děkuji jen za to, že to bylo v začátku těhotenství a tak jsem ho nemohla držet v náručí, ale i tak na to člověk nezapomene a o to víc přemýšlí nad tím, komu by bylo asi podobné. Díky tomu nemám v srdci tak velkou ránu. Já sama bych ale dala šanci i postiženému dítěti. Jsou totiž případy, kdy lékaři tvrdili jak bude dítě strašně postižené a ono se narodilo 100% zdravé. Z toho důvodu bych mu tu šanci dala a né kvůli tomu, že bych byla sobecká!! S tím, že všechny rizika beru na sebe a o dítě se budu starat i kdyby za pomoci ústavu, protože v téhle republice příspěvky prostě nestačí. Každopádně by dostalo šanci na život, ta by se neměla odepírat nikomu. Nikdy nemáš 100% jistotu, že to co ti tvrdí lékaři je pravda!! O tom jsem mluvit ale nechtěla. Měla jsem spíš na mysli mentální postižení jako je Downův syndrom a jemu podobné, které spousta rodičů neunese a neumí s dětmi pracovat. I když tito jsou velice šikovní. Nevím jaká přesně rizika ti lékaři sdělili, ale pokud by se mělo jednat o mentální postižení, tak bych dítě pryč opravdu nedala, to pro mě není závažná překážka. Ale každý to má jinak.