no je samozřejmě hezké,když to někdo vidí jako ty... nicméně já to třeba vidím z té druhé strany,pracujuu na dětském a tam míváme i těžce postižené děti-bohužel,to není žádný život,je to o tom,že leží v posteli a denně trpí bolestí :( samozřejmě mluvím o těch nejvíc postižených,ale abych pravdu řekla,než tohle,tak to raději potrat :( není to žádný život ani pro dítě,ani pro rodiče a dle mě,když nechá někdo dobrovolně narodit dítě s takovým postižením,tak je prostě sobec-on sám by neunesl jít na potrat,ale že to dítě bude celoživotně trpět bolestí,to už je mu jedno :( tohle prostě nepochopím :( ano,jsou situace,kdy se o postižení neví,vyšetřuje se pouze malé procento nejčastějších syndromů,tak tam samozřejmě je to něco jiného,ale pokuď o tom rodiče ví a dobrovolně nechají takové dítě narodit-no pro mě je to prostě smutné :( Věta-nikdy bych nedala pryč postižené dítě-je pro mě tak trochu alibismus-jednak nikdo neví,jak se zachová,dokuď sám v té situaci nebude a ano,tak ho pryč nedám,ale zamýšlím se nad tím,co to dítě bude mít za život?Myslím v té chvíli na to dítě nebo spíše na sebe?Jinak co se týče dotazu autorky-určitě je šance,že dítko bude OK a i kdyby to tak nebylo,tak je určitě možné,že nebude postižené těžce.Každopádně zatím bych byla co njevíce v klidu,pokuď je to možné a uvidíš,co se z toho dál vyvine.Pro klid duše bych šla na tu plodovku,i když samozřejmě ani to není záruka všeho... nicméně čím více toho vylouí,tím víc samozřejmě se to odrazí na tvém klidu... ale uvidíš,třeba MR dopadne úplně dobře a bude všechno v pořádku.Moc držím palce,ať to tak je :one: :one:
In reply to A kdo ti řekl, že musíš jít by KacenkaBicistova
no je samozřejmě hezké,když to někdo vidí jako ty... nicméně já to třeba vidím z té druhé strany,pracujuu na dětském a tam míváme i těžce postižené děti-bohužel,to není žádný život,je to o tom,že leží v posteli a denně trpí bolestí :( samozřejmě mluvím o těch nejvíc postižených,ale abych pravdu řekla,než tohle,tak to raději potrat :( není to žádný život ani pro dítě,ani pro rodiče a dle mě,když nechá někdo dobrovolně narodit dítě s takovým postižením,tak je prostě sobec-on sám by neunesl jít na potrat,ale že to dítě bude celoživotně trpět bolestí,to už je mu jedno :( tohle prostě nepochopím :( ano,jsou situace,kdy se o postižení neví,vyšetřuje se pouze malé procento nejčastějších syndromů,tak tam samozřejmě je to něco jiného,ale pokuď o tom rodiče ví a dobrovolně nechají takové dítě narodit-no pro mě je to prostě smutné :( Věta-nikdy bych nedala pryč postižené dítě-je pro mě tak trochu alibismus-jednak nikdo neví,jak se zachová,dokuď sám v té situaci nebude a ano,tak ho pryč nedám,ale zamýšlím se nad tím,co to dítě bude mít za život?Myslím v té chvíli na to dítě nebo spíše na sebe?Jinak co se týče dotazu autorky-určitě je šance,že dítko bude OK a i kdyby to tak nebylo,tak je určitě možné,že nebude postižené těžce.Každopádně zatím bych byla co njevíce v klidu,pokuď je to možné a uvidíš,co se z toho dál vyvine.Pro klid duše bych šla na tu plodovku,i když samozřejmě ani to není záruka všeho... nicméně čím více toho vylouí,tím víc samozřejmě se to odrazí na tvém klidu... ale uvidíš,třeba MR dopadne úplně dobře a bude všechno v pořádku.Moc držím palce,ať to tak je :one: :one: