Vůbec to nezní divně, všem moc děkuju. Jsem pořád v permanentním šoku, ve stresu, v běhu, myšlenky se mi nezastavěj, v noci se budím a myslím na všechno a dohromady jsem úplně mimo. Přítel na mě kolikrát kouká a ptá se, na co myslím a já ani nevím, že čučím do blba a nevnímám. Myslím na všechno a v hlavě mám prázdno. Není nic, čeho bych se chytla, neni pevnej bod, od kterýho se můžu odrazit, nevím, kde začít, co dělat, jak se chovat, bojím se mámy. Fakt se jí bojím, co jí říct, jak se k ní chovat. Vždyť ona neví, že to vím. Ještě k tomu má ty blbý vývody z ledvin, nemůžu jí ani pořádně obejmout. Bojím se jí jenom dotknout. Do prdele. Musím jí to říct, ségře taky, za pár dní rodí, tak ještě tak po šestinedělí radši počkám. Pak mi bude vyčítat, že jsem jí to neřekla. Má na to právo. Je to necelý dva měsíce, její skoro tchýně na rakovinu umřela. Ani se nedočkala vnučky. Fakt ještě že mám toho malýho, holky mě sice držej, ale on je tak hodnej, tulí se, mazlí se, je zlatíčko, asi se měl narodit. Kolikrát se k němu přitulím, protože to potřebuju a on drží, jako by to věděl. Asi se narodil schválně. Ještě že ho mám.
In reply to Moni, teď když to po sobě by indoska
Vůbec to nezní divně, všem moc děkuju. Jsem pořád v permanentním šoku, ve stresu, v běhu, myšlenky se mi nezastavěj, v noci se budím a myslím na všechno a dohromady jsem úplně mimo. Přítel na mě kolikrát kouká a ptá se, na co myslím a já ani nevím, že čučím do blba a nevnímám. Myslím na všechno a v hlavě mám prázdno. Není nic, čeho bych se chytla, neni pevnej bod, od kterýho se můžu odrazit, nevím, kde začít, co dělat, jak se chovat, bojím se mámy. Fakt se jí bojím, co jí říct, jak se k ní chovat. Vždyť ona neví, že to vím. Ještě k tomu má ty blbý vývody z ledvin, nemůžu jí ani pořádně obejmout. Bojím se jí jenom dotknout. Do prdele. Musím jí to říct, ségře taky, za pár dní rodí, tak ještě tak po šestinedělí radši počkám. Pak mi bude vyčítat, že jsem jí to neřekla. Má na to právo. Je to necelý dva měsíce, její skoro tchýně na rakovinu umřela. Ani se nedočkala vnučky. Fakt ještě že mám toho malýho, holky mě sice držej, ale on je tak hodnej, tulí se, mazlí se, je zlatíčko, asi se měl narodit. Kolikrát se k němu přitulím, protože to potřebuju a on drží, jako by to věděl. Asi se narodil schválně. Ještě že ho mám.