Přidat komentář

řekla bych, že občas každá z nás pochybuje o svojí výchově. jak jsem četla tvůj článek hned jsem si představila, že mám doma 2x Toníka.... trochu mě polil pot a věřím, že musíš mít sem tam perný chvilky.
jinak my se poslední dobou dohadujeme o všem (taky je mu 3,5r)...nechce jít ven, chce jít ven, bolí nožičky, nebude uklízet stavebnici, chce pohádku, nechce pohádku a bla bla bla...pak zjistí, že jeho sestra drží v ruce auto (na který si za poslední měsíc nevzpomněl) a spustí ječák...(pak ho spustí i jeho sestra)...tak tam chvíli ječí, pak ječím i já, ve finále dostanou na prdel oba a každej putuje do jednoho koutku...Dcerce je to za 9 vteřin šumafuk (auto odhodila už asi před pěti nimutama) a jde si s něčím hrát no a Toník? ječí, brečí, válí se po zemi, kope nohama rukama a bohužel dlouho vydrží. nejeefektivnější se mi zatím zdálo dělat, že o něm nevím, neslyším, nevidím a je mi jedno co se metr ode mne děje (musim se hodně držet)
hele, doufám, že to časem přejde, jako zatím všechny dosavadní vztekací období