Ahoj, myslím, že kdyby jsi si promluvila s exmanželem, tak by to mělo opačný účinek.Buď zkuste psychlologa a nebo dej dceři čas.Ona to pochopí.Píšu to z vlastní zkušenosti.Naši se rozváděli právě když mi bylo 10.Táta mámu mlátil, chodil domů opilý, pokaždé rozmlátil půlku bytu. zmlátil psa...Tak to bylo hodně často.On mámě také zrovna nepomáhal.Spoustu z toho co se stalo jsem viděla.Takže jsem si logicky myslela, že chyba je na straně táty.Jenže po rozvodu mi táta brečel na rameni, že on rozvod nechtěl.Že rozvádět se chtěla máma, že ona za všechno, že měla chlapy, že spala tam s tim a tam s tim, že s ní nebyla rozumná řeč.Do toho měla máma přítele, který mě šikanoval, ten se mě a mámu snažil rozdělit a říkal nehezké věco o mém tátovy, takže jsem ve všem měla neskutečný guláš, už jsem nevěděla co pravda je a co pravda není...uzavřela jsem se do sebe, učitelky ve škole mámě doporučovali, aby se mnou šla k psychloložce-i když to mělo i jiné důvody, proč na mě koukali ve škole jako na divnou-šikana ze strany spolužáků, protože jsem nebyla dost průbojná.Od táty jsem pořád slyšela "máma je kr..".On mámy zas ."táta je deb..."a pořád dokola.To už je snad lepší mlčet.Měla jsem kolikrát chuť je oba poslat do pr., už jako dítě. Pokud si s dcerou budeš promlouvat, rozhodně jí neříkej táta je bla bla bla, i když je to pravda, to jí ublíží ještě víc a o to víc bude tíhnout k otci, protože on jí může něco nabulíkovat a jelikož si dcera myslí, že za rozvod můžeš ty, tak k tobě přestane mít důvěru a bude si myslet že pravdu má jedině táta.Lepší bude, když jí to vysvětlíš tak nějak všeobecně, že se může stát, že si dva lidi přestanou rozumět a nemá smysl aby spolu žili-víš jak to myslím?Pokud budete jeden o druhém mluvit v negativech, tak to oba jen zhoršíte.To co jsem ti napsala je vše z pohledu dítěte.Napsala jsem to tak, jak jsem to cítila od 10 do nějakých 14 ti let....
Ahoj, myslím, že kdyby jsi si promluvila s exmanželem, tak by to mělo opačný účinek.Buď zkuste psychlologa a nebo dej dceři čas.Ona to pochopí.Píšu to z vlastní zkušenosti.Naši se rozváděli právě když mi bylo 10.Táta mámu mlátil, chodil domů opilý, pokaždé rozmlátil půlku bytu. zmlátil psa...Tak to bylo hodně často.On mámě také zrovna nepomáhal.Spoustu z toho co se stalo jsem viděla.Takže jsem si logicky myslela, že chyba je na straně táty.Jenže po rozvodu mi táta brečel na rameni, že on rozvod nechtěl.Že rozvádět se chtěla máma, že ona za všechno, že měla chlapy, že spala tam s tim a tam s tim, že s ní nebyla rozumná řeč.Do toho měla máma přítele, který mě šikanoval, ten se mě a mámu snažil rozdělit a říkal nehezké věco o mém tátovy, takže jsem ve všem měla neskutečný guláš, už jsem nevěděla co pravda je a co pravda není...uzavřela jsem se do sebe, učitelky ve škole mámě doporučovali, aby se mnou šla k psychloložce-i když to mělo i jiné důvody, proč na mě koukali ve škole jako na divnou-šikana ze strany spolužáků, protože jsem nebyla dost průbojná.Od táty jsem pořád slyšela "máma je kr..".On mámy zas ."táta je deb..."a pořád dokola.To už je snad lepší mlčet.Měla jsem kolikrát chuť je oba poslat do pr., už jako dítě.
Pokud si s dcerou budeš promlouvat, rozhodně jí neříkej táta je bla bla bla, i když je to pravda, to jí ublíží ještě víc a o to víc bude tíhnout k otci, protože on jí může něco nabulíkovat a jelikož si dcera myslí, že za rozvod můžeš ty, tak k tobě přestane mít důvěru a bude si myslet že pravdu má jedině táta.Lepší bude, když jí to vysvětlíš tak nějak všeobecně, že se může stát, že si dva lidi přestanou rozumět a nemá smysl aby spolu žili-víš jak to myslím?Pokud budete jeden o druhém mluvit v negativech, tak to oba jen zhoršíte.To co jsem ti napsala je vše z pohledu dítěte.Napsala jsem to tak, jak jsem to cítila od 10 do nějakých 14 ti let....