Ahoj Missy, já rodila loni v zimě. Ve 4:30 mi odtekla plodová voda - bylo to takové šplouchnutí do postele, probudilo mě to. Tak jsem honem šla do sprchy, že pojedeme do porodnice a hlavně vzít si vložku, protože ta plodovka ze mě stále tekla. Vložka to stejně nepobrala, tak jsem do porodnice přijela s mokrýma kalhotama. Vyšetřili mě a pak se celý den nic nedělo. Teda až do večera. Přesně ve 22:00 mi začaly kontrakce po 10 minutách. Byla to taková normální menstruační bolest, která se během noci ovšem zesilovala. Během noci jsem měla takové docela nepříjemné nucení na stolici, tak jsem hodně času proseděla na záchodě a neustále mě to nutilo vyprazdňovat se a učurávat, prostě bych nejraději seděla na tom WC do skonání světa. Asi do 2:00, protože jsem nevěděla, jak si ukrátit čas, jsem si zapisovala časy kontrakcí, pak se ale bolest zesílila natolik, že už jsem psát nemohla. Tu bolest bych popsala jako dost ochromující, nedovolila mi věnovat se ničemu jinému, než se soustředit na tu bolest. Dělalo mi dobře sedět obkročmo na židli a být čelem opřená o opěradlo. Pak se bolest opět zesílila a každá kontrakce mě jakoby nutila vyskočit z té židle. Nejde ale jen o tu bolest, musím říct, že jsem prožívala takovou jakoby euforii a cítila jsem se hrozně šťastná, jakoby zničeho nic. Po chvíli byly bolesti tak silné, že jsem si došla na porodní sál, jestli nemají něco proti bolesti, to bylo asi ve 4:00. Podívali se na mě a řekli, že už to bude a že už to nemá cenu. Poslední hodinu a půl porodu byly bolesti tak silné, že jsem vždy na chvíli myslela, že vyletím z kůže. Ale bylo to pokaždé na chvíli, kontrakce skončila a já usínala (24 hodin jsem už byla beze spánku). Dcerka vyšla ven na tři zatlačení ve 4:45, úplně stejné jako při stolici, ale mnohem silnější. Představ si takové megahovínko. Nástřih hráze mi dost ulevil a celé to urychlil, malá mohla dobře vyklouznout. Cítila jsem ho, ale kontrakce bolest toho nástřihu přehlušila. Nejnáročnější tedy bylo vytlačit hlavičku, o tělíčku jsem už skoro ani nevěděla a o placentě už vůbec ne. To už nic není. Možná to zní celé strašidelně, ale já jsem byla v takovém psychickém rauši, obrovská euforie a řekla bych, že 90% porodu je o psychice. Důležité pro mě bylo, že jsem měla na pokoji sympatickou spoluležící, která byla moc milá a mohla jsem s ní mnoho sdílet. Spřízněná duše dělá víc než epidurál. Já ho neměla, ale osobně si myslím, že epi není žádná výhra, při porodu je důležité cítit bolest a v té nejtežší fázi si myslím, že už tu bolest netlumí, protože potřebují, aby rodička cítila stahy a nutilo jí to tlačit. A před tím ty bolesti nejsou moc silné. Bezprostředně po porodu jsem měla zimnici, nebo takový třes. To je z vyčerpání, slyšela jsem, že sportovci to mívají taky po nějakém vrcholovém výkonu. Jako prevenci těchto křečí pijí iontové nápoje, má to snad něco společného s metabolismem minerálů. Ale po několika desítkách minut to přešlo a radost z dcerušky byla mnohem mnohem větší!!!
Ahoj Missy, já rodila loni v zimě. Ve 4:30 mi odtekla plodová voda - bylo to takové šplouchnutí do postele, probudilo mě to. Tak jsem honem šla do sprchy, že pojedeme do porodnice a hlavně vzít si vložku, protože ta plodovka ze mě stále tekla. Vložka to stejně nepobrala, tak jsem do porodnice přijela s mokrýma kalhotama. Vyšetřili mě a pak se celý den nic nedělo. Teda až do večera. Přesně ve 22:00 mi začaly kontrakce po 10 minutách. Byla to taková normální menstruační bolest, která se během noci ovšem zesilovala. Během noci jsem měla takové docela nepříjemné nucení na stolici, tak jsem hodně času proseděla na záchodě a neustále mě to nutilo vyprazdňovat se a učurávat, prostě bych nejraději seděla na tom WC do skonání světa. Asi do 2:00, protože jsem nevěděla, jak si ukrátit čas, jsem si zapisovala časy kontrakcí, pak se ale bolest zesílila natolik, že už jsem psát nemohla. Tu bolest bych popsala jako dost ochromující, nedovolila mi věnovat se ničemu jinému, než se soustředit na tu bolest. Dělalo mi dobře sedět obkročmo na židli a být čelem opřená o opěradlo. Pak se bolest opět zesílila a každá kontrakce mě jakoby nutila vyskočit z té židle. Nejde ale jen o tu bolest, musím říct, že jsem prožívala takovou jakoby euforii a cítila jsem se hrozně šťastná, jakoby zničeho nic. Po chvíli byly bolesti tak silné, že jsem si došla na porodní sál, jestli nemají něco proti bolesti, to bylo asi ve 4:00. Podívali se na mě a řekli, že už to bude a že už to nemá cenu. Poslední hodinu a půl porodu byly bolesti tak silné, že jsem vždy na chvíli myslela, že vyletím z kůže. Ale bylo to pokaždé na chvíli, kontrakce skončila a já usínala (24 hodin jsem už byla beze spánku). Dcerka vyšla ven na tři zatlačení ve 4:45, úplně stejné jako při stolici, ale mnohem silnější. Představ si takové megahovínko. Nástřih hráze mi dost ulevil a celé to urychlil, malá mohla dobře vyklouznout. Cítila jsem ho, ale kontrakce bolest toho nástřihu přehlušila. Nejnáročnější tedy bylo vytlačit hlavičku, o tělíčku jsem už skoro ani nevěděla a o placentě už vůbec ne. To už nic není. Možná to zní celé strašidelně, ale já jsem byla v takovém psychickém rauši, obrovská euforie a řekla bych, že 90% porodu je o psychice. Důležité pro mě bylo, že jsem měla na pokoji sympatickou spoluležící, která byla moc milá a mohla jsem s ní mnoho sdílet. Spřízněná duše dělá víc než epidurál. Já ho neměla, ale osobně si myslím, že epi není žádná výhra, při porodu je důležité cítit bolest a v té nejtežší fázi si myslím, že už tu bolest netlumí, protože potřebují, aby rodička cítila stahy a nutilo jí to tlačit. A před tím ty bolesti nejsou moc silné. Bezprostředně po porodu jsem měla zimnici, nebo takový třes. To je z vyčerpání, slyšela jsem, že sportovci to mívají taky po nějakém vrcholovém výkonu. Jako prevenci těchto křečí pijí iontové nápoje, má to snad něco společného s metabolismem minerálů. Ale po několika desítkách minut to přešlo a radost z dcerušky byla mnohem mnohem větší!!!