Páni, to je teda mazec. Já mám tedy problémy s klouby od 14 let, ale do tebe evidentně hodně daleko. Ale co se týče přístupu okolí, tak na tom budeme stejně. Já prodělala ve 14 boreliozu, vzhledem k laxnosti mojí mámy, která mi nikdy žádnou nemoc nevěřila, tak jsem boreliozu "přechodila" a sedla mi právě do kloubů. když jsem o několik měsíců po infikování začala naříkat, že mě bolí všechny klouby, pořád mi všichni říkali, že rostu a až to došlo tak daleko, že jsem nebyla schopná zvednout ruku, abych se učesala, pak teprve se mnou máma šla k lékaři. Z rozborů krve se borelka zjistila bohužel verdikt zněl, že jsou poškozené klouby. jediným štěstím bylo, že mě to chytlo relativně v mládí a klobuy nedopadly katastrofálně, protože mnohdy starší lidé skončí jako invalidé, takže funguju, ale jak píšeš ty, bolest je každodenní, ale zvládám ji i bez prášků, člověk si bohužel zvykne i na tohle. Naučila jsem se, že si nemůžu sednout bez opory, dřep nehrozí, ruce nesmí zůstat dlouho v jedné poloze, jinak zatuhnou a pak fest bolí. No, tobě to nemusím popisovat. Ale k tomu přístupu okolí, je mi 30 a nikdo mi nevěří, že mi cokoliv je, že mě něco bolí, jak by taky mladému člověku mohlo něco být, že? Po porodu jsem měla období, kdy mi vlivem hormonů rozměkly chrupavky a to teprve byl masakr, měla jsem problémy občas malou zvednout a prostě normálně fungovat. naštěstí mám taková ta období klidu, kdy mě relativně nic není, ale z toho třeba měsíc v kuse pojídám růžový pilule :00: Takže se dokážu částčně do tebe vžít, je to smutné, bohužel nevím, nakolik se s tím něco dá dělat, ale asi nic moc. To centrum bolesti bych určitě zkusila kontaktovat a budu držet palečky, ať to zvládneš jak nejlíp to půjde a malý tě bude milovat, i kdybys o něj nemohla 100% pečovat, jsi prostě jeho máma a tou pro něj budeš ať tak či tak :h:
Páni, to je teda mazec. Já mám tedy problémy s klouby od 14 let, ale do tebe evidentně hodně daleko. Ale co se týče přístupu okolí, tak na tom budeme stejně. Já prodělala ve 14 boreliozu, vzhledem k laxnosti mojí mámy, která mi nikdy žádnou nemoc nevěřila, tak jsem boreliozu "přechodila" a sedla mi právě do kloubů. když jsem o několik měsíců po infikování začala naříkat, že mě bolí všechny klouby, pořád mi všichni říkali, že rostu a až to došlo tak daleko, že jsem nebyla schopná zvednout ruku, abych se učesala, pak teprve se mnou máma šla k lékaři. Z rozborů krve se borelka zjistila bohužel verdikt zněl, že jsou poškozené klouby. jediným štěstím bylo, že mě to chytlo relativně v mládí a klobuy nedopadly katastrofálně, protože mnohdy starší lidé skončí jako invalidé, takže funguju, ale jak píšeš ty, bolest je každodenní, ale zvládám ji i bez prášků, člověk si bohužel zvykne i na tohle. Naučila jsem se, že si nemůžu sednout bez opory, dřep nehrozí, ruce nesmí zůstat dlouho v jedné poloze, jinak zatuhnou a pak fest bolí. No, tobě to nemusím popisovat. Ale k tomu přístupu okolí, je mi 30 a nikdo mi nevěří, že mi cokoliv je, že mě něco bolí, jak by taky mladému člověku mohlo něco být, že? Po porodu jsem měla období, kdy mi vlivem hormonů rozměkly chrupavky a to teprve byl masakr, měla jsem problémy občas malou zvednout a prostě normálně fungovat.
naštěstí mám taková ta období klidu, kdy mě relativně nic není, ale z toho třeba měsíc v kuse pojídám růžový pilule :00:
Takže se dokážu částčně do tebe vžít, je to smutné, bohužel nevím, nakolik se s tím něco dá dělat, ale asi nic moc. To centrum bolesti bych určitě zkusila kontaktovat a budu držet palečky, ať to zvládneš jak nejlíp to půjde a malý tě bude milovat, i kdybys o něj nemohla 100% pečovat, jsi prostě jeho máma a tou pro něj budeš ať tak či tak :h: