Přidat komentář

neboj, všechno bude v pořádku. Neni důvod proč by nemělo být. Ale strach je normální. Já jsem se u druhého těhu bála více jak u prvního.
Určitě to malej zvládne. Žárlit bude-to je jasný, ale záleží jak. Třeba vás překvapí a nebude vám to dávat tolik sežrat :///: . Ondra byl taky hodně citově založenej na bříško. Každej den poslouchal, tukal, pusinkoval, hladil a nebo jen tak na bříšku ležel. Když se malá narodila a přišli mě s tatínkem navštívit, tak jeho výraz dosmrti nezapomenu :|€|: . Měl tak zlej a nešťastnej pohled. No bála jsem se přijít domu. Ale světe div se. On byl naprosto v pohodě. Malou pořád pozoroval, hladil, pomáhal mi s přebalováním, připravováním věcí. Pořád kolem ní skákal a vozil kočárek. No bylo to účasné. Bohužel toto úžasné trvalo jen půl roku a potom začalo peklo. Asi to bylo tím, že malá byla starší a žádala si mou pozornost. Tím pádem jsem měla oněco menší čas na něj. Sice chodil do školky, ale i tak to nezvládnul. Začalo několik měsíců naschválů, justů, neposlouchání, pláče.... :(