jééé..tak jsem na tom stejne jako ty..jsme s přitelem spolu pres rok,ale zname se roky tri,mame se moc radi,ale ja za posledni dobu jsem rada sama,jsem rada kdyz jde do prace a kdyz vecer prijde,tak nejsem schopna byt na nej mila,pac me hned nejakou veci vytoci,at uz je to jidlo,spinava vana,atd..ale myslim,ze on moc dobre vi jak na tom jsou tehulky,takze obcas neco prohodi a da se rict ze je v klidu..obdivuju ho,ja na jeho miste s mou povahou bych uz praskla vzteky.musime verit,ze nas to prejde a nasi chlapi to vydrzi a budou vse brat s nadhledem..ani my to nemame lehky,ale ani oni ne,takze..pevne nervy a obcas se asi zkusit premoct..uff

Opakuj si, hormony jsou mrchy! a klidně breč ;)
já byla taky věčně uhádaná, náladová a ubrečená, pak zas strašně šťástná a hned zas nešťastná...a v menší míře to přetrvává dodnes (malýmu je 13měsíců).... pokud Ti tvůj rozum říká, že jinak je se vztahem všechno v pořádku, tak je to opravdu jen tim, že se ti totálně zbláznili hormony ;)

já byla taky hrozná,když to řeknu sprostě tak jsem srala sama sebe,na přítele jsem štěkala jak hysterka,plašej se ti hormony,neboj,to bude dobrý,ted už se tomu oba jen smějem,ale omluvila jsem se mu protože to byla fakt síla a jsem ráda že nestratil nervy a vydržel to se mnou.

ahojky,já to tak měla taky,je to na houby,ale to se spraví neboj...dej tomu pár dní...mě to taky párkrát chytlo a brzo to přešlo