mamka Izabelka
mamka Izabelka
Dobrý den,
jsem čerstvě rozvedená, manžel už se mnou rok nebydlí (je u milenky). Máme tříleté dítě, on se o mě nestaral, nebyly žádné rodiné procházky nebo tak, lhal, podváděl a nakonec od nás odešel. Já se snažila náš vztah zachránit, ale nešlo to. A teď jsem sama a chybí mi blízký člověk. Ale nedokážu už mužům věřit. Líbí se mi představa, že bych nezůstala sama, že bych občas s někým zašla do kina nebo tak. Ale když mě někdo osloví, hned couvnu. Mám strach, nechci aby mi někdo ublížil tak jako manžel a asi se bojím dát někomu šanci k tomu, aby mi ublížil. Nevím jak to změnit, jak důvěřovat?
Myslim,ze bys tomu mela dat cas... venovat se predevsim sobe a dceri,ono to casem preboli a urcite nekoho potkas.Zatim je to moc kratka doba,takze tomu dej cas,hodne casu a uvidis,ze sama nezustanes.az prijde ta spravna doba,poznad to.
Tak manžel má jinou. A chce být s ní. Mi se zhroutil svět,myslela jsem že teď budeme mít druhé miminko. Dcera má dva roky. Snažím se jen kvůli ní,jinak bych asi ležela v posteli a pořádně brečela. Možná by se mi ulevilo,ale teď prostě musím fungovat. A nevím co dělat. Rodina to ještě neví. Poradte mi,co mám dělat. Cítím strašnou bolest,že mě zradil a podvedl a hlavně že zničil naši rodinu.
je to pro tebe určitě těžké, ale já bych mu pomohla sbalit, domluvila se jak to bude s dcerou a popřála hodně štěstí s novou ženou ;) Prostě mu nic nevyčítej, nedělej scény, jednoduše na něj kašli, nestojí ti za to se nervovat.... a myslím, že tím mu ukážeš, o co přichází. Stejně pokud se tak rozhodl ničeho nedocílíš, tak se snaž být v klidu. Máš svou hrdost! a mezi námi, je to asi pěkný vůl a ty buď ráda, že třeba nejsi těhotná.... Takhle se určitě najde někdo, kdo o vás bude stát :)
Milá maminko Izabelko :€s€: ,
na toho vola se vykašli. Nestojí ti za to... Vím, je to hodně kruté a ještě to bude chvíli bolet. Měla jsi své sny a on ti je zničil - o to víc se snaž žít dál, nejen kvůli malé, ale i kvůli sama sobě. Nikde není psáno, že nepotkáš brzy někoho jiného, kdo si tě bude vážit (ano, znám takové dva případy, kdy si holky hned někoho našly :€s€: i s dítětem) a kdo s tebou třeba bude chtít další miminko. Své sny měj dál, ale samozřejmě - už v nich nebude teď už tvůj ex. Tyhle příběhy čtu opravdu nerada. Život je někdy pes. Ale přesto ti přeju hodně štěstí a ať se všechno už u tebe obrátí k dobrému. Hlavně nezanevři na všechny chlapy-věř, že všichni nejsou jako tvůj bývalý. Jsou i ti hodní, nezáleží ani tak na vzhledu, ale na tom, jak tě bude mít tvůj budoucí partner rád, jak bude mít rád i malou a jak se o vás bude starat. Hodně sil a drž se :€s€: , věř, že sluníčko vyjde zase pro tebe!!! :€s€: :€s€:
S malou jsem byla v roce a půl na kontrole u pediatra a ten nám řekl,že má opožděný vývoj řeči. Je fakt,že stěží řekne tři slova a od roku nikam nepokročila. Ale má svůj čas,čtu jí,zpíváme,říkánky i komentáře k tomu co vidí-tovše ji dávámdávám. U doktora jsem si připadala úplně strašně jako by malá nikdy neviděla knihu.Prý že ji mám koupit obrazovou knihu s říkankama a číst ji to,že ji to zaujme.
Ahoj, tak vlastní zkušenost mám se synem 6 let s tím že od 3 let jsme začali teprve řešit. Foniatrie, logopedie, neurologie.., máme diagnostikovanou lehkou disfázii, což je opoždený vývoj řeči, bude mít odklad do školy, pak půjde do normální základky a každým rokem je vydět obrovský pokrok. Tak cca 2-3 třída by mohl na tom být stejne jako vrstevníci. Na druhou stranu je moc šikovnej na kole bez koleček od dvou a půl roku, teď lyžuje už taky dobře a to začal loni, všechno rozmontuje smontuje dohromady.
Ale v 18 měsících je opravdu brzo na náky závěry, krom ohledně řeči.
Jinak dcera třeba první samostatný krok v 18 měsících zato od roka a půl mele :)
Moje dcerka nemluvila do dvou skoro vůbec, jednoduché věty začala používat až ve školce ve 3,5 letech a současně jsme začali chodit na logopedii. Pomohla i mladší sestřička, která je zase napřed. Na Logo chodíe stále. Bude jí 5 a je teda pravda že je tak o rok pozadu v rychlosti formulací a výslovnosti, ale zvládá vyprávět v souvětích a řekla bych, že se mezi dětmi zase tak moc nevymyká.
Já si logopedii vydupala u doktorky až ve třech letech, takže do tý doby dobrý (pokud slyší a reaguje).
pokud vidis, ze slysi, tak to neres, ma svuj cas. je to klasicka ukazka, dcerka ma 2 roky, mluvi ve vetach a krasne. sousedu kluk je stejne stary a vydava jen zvuky. To bych asi moc neresila, pokud vnima, neni co resit.
ahoj, syn, také celkově málo mluvil, dr to do 3 let neřešila. Syn je celkově opožděný ve vývoji asi o rok, kvůli tomu chodí do speciální logopedické mateřské školky. Ve 3 letech byl na neurologickém vyšetření, zkoumal ho i foniatr, slyší dobře, jen je prostě pozadu. školka mu pomohla hodně moc, líp mluví, hodně čteme, povídáme, zpíváme. V roce a půl je fakt brzo zkoumat jestli je nebo není opžděná s vývojem řeči...
Dcerka 14 měsíční skoro nemluví,ale jinak je v pohodě, každé dítko má svůj čas...
Mám dvouletého syna a ten nemluví vůbec. Rozumí, ukáže, přinese, ale neřekne ani slovo. Čtu s nim říkadla, ukazuju, popisuju. Kamarádky malej začal mluvit až ve školce. Doktorka to neřeší.
Dobrý den, chci se zeptat,kolik toho ujdou vaše 18 měsíční děti. Malá udělá několik kroků a chce na ruce. Doma začala chodit před dvěma měsíci. Snažím se,ať něco ujde a při jejím pláči.ji hned neberu,ale řeknu že dojdeme k popelnici a tam ji vezmu na ruce. Ale ty vycházky za moc nestojí. Jak ji mám namotivovat ať jde? A hlavně jak poznám, že už fakt nemůže a kdy jen nechce? :-(
ahoj,určitě to neuspěchávej :) navíc,pokuď je to první dítko a neskáče ti po hlavě z kočáru,tak je to úplně jedno.Za prvé,fakt zčala chodit pozdě a nemůžeš po ní tudíž chtít,aby šlapala stejně jako 18ti měsíční dítě,co už chodí půl roku :s: taky je každé dítko jiné,někdo se raději vozí a někdo naopak spíš šlape... Já mám doma typický příklad-náš starší je aktivní dítko,miluje každý sport,ve dvou letech jsme s ním byli na dovolené a ušel bez problémů 4 kilometry :00: a to skoro denně.Na druhou stranu byl bez kočáru od roku a půl,protože tam byl prostě přikšírovaný,uřvaný a stejně jsem byla streslá,kdy mi z toho vypadne :00: takže fakt nepraktický-nákupy,delší výlety,docházka k doktoru přes polední spaní,návštěvy apod. Ten druhý je zase neskutečný lenoch,od malička šetří každý pohyb,dnes je mu dva a čtvrt a když vezmu kočár,tk raději pojede celou cestu v kočáru,než aby šel... Na druhou stranu je to pro mě výhodnější,protože prostě v tom kočáru vydrží,kolikrát celé dopoledne,když potřebuju ve městě něco oběhat,vyspí se tam apod. Takže své výhody to má.Pořádně chodit začal vlastně až před tím druhým rokem a stejně neujde ani zdaleka to,co jeho starší bratr v tomhle věku... Tudíž moje rada zní,určitě ji niajk násilím nenutit,na procházky jděte s kočárkem,odrážedlem,tříkolkou a když je prostě unavenná,tak ať se sveze,vždyť o nic nejde ;) pak jí zase na chvilku vyndej,ať se proběhne,vždyť má času dost :) jen teda bych jí neučila na ty ruce,protože kočár,odrážedlo i tříkolku necháte doma,ale ruce,ty budeš mít vždycky sebou :€s€: jinak taky dost pomáhá vzít sebou něco,co bude tlačit (sekačka,kočárek,vozík),aby se tak nesoustředila na to,že musí jít,no a pak na jaře mít za procházku nějaký hezký cíl-hřiště,les,dětičky a podobně :€s€: ono,když je na co se těšit,tak se jde vždycky lépe :s:
Ahoj, snad mi někdo poradí. Malá má 16 měsíců a uspáváme tak,že leží v postýlce a drží mne za ruku a usne. Bez ruky neusne, hračku do ruky večer odmítá.Vždy usínála do 10, max.15 minut. V poslední době tam ale sedím i hodinu a je to náročné pro nás obě. Manžel zkoušel taky uspávát,ale vydržel 5 minut a vzdal to. Malá umí usnout jen s mou rukou. Jde vidět jak je unavená,převaluje se ale prostě ji nejde usnout. Už nevím co s tím.. Rituály máme pořád stejné. Chci ať usne zase rychle a časem chci odbourat tu ruku. Ale nevím jak na to, vyřvat ji nechci nechat.
Krásný večer všem,
Potřebují se vypsat,slyšet názor jiných a možná i to, jak to chodí jinde. Jsem totiž dost zklamaná. Jsem teď několik měsíců na mateřské s prvním dítětem. Manžel ale se chová jakoby se nic nezměnilo a přitom je vše jinak,máme malé dítě a on s námi netráví žádný čas. Ani se mnou, ani s dítětem. Já do večera pečuju o dítě a jak večer usne,tak vařím na druhý den. Manžel má svůj volný čas jak přijde z práce,kouká na tv nebo je u počítače. To,že já svůj čas nemám, mi až tak nevadí,ale to,že on s námi není mi vadí. Necítím to tak,že bychom byli rodina. Kdyby aspoň jednou za čas třeba se mnou malou večer nakrmil nebo něco. Nebo někdy šel na procházku s námi.. Ale takhle? Jsem zklamaná,on má svůj život. A utíká mu spousta krásných chvil s jeho dcerou. A se mnou taky. Sice je hodný a nakupuje i se podílí na chodu domácností,ale připadá mi že bycho aspoň někdy měli trávit čas spolu všichni tři,jako rodina. Řeším to moc,je to blbost? Nebo jak to chodí nebo chodilo u vás s několikaměsíčním dítětem?
Nejoblíbenější články
Zajímavé odkazy
Uživatelky s nejvíce příspěvky
Vaše fotografie
Ahoj, pokud tě někdo osloví, tak se tomu nebraň, k ničemu se tím nezavazuješ, nejprve můžete být jen přátelé (a mnohdy je to lepší - druhého člověka líp poznáš, apod.), a pak z toho postupně třeba něco vznikne nebo ne.... Já bych nečekala a s těmi, kteří by mě oslovili, bych se snažila navázat alespoň přátelský kontakt. Ono se totiž za pár let může stát, že tě pak nikdo neosloví a to hledání bude mnohem těžší. Tak si to užívej, že je o tebe zájem. Ono všechno přebolí a poznáš, že jsou i jiní chlapi, rozhodně se neuzavírej do sebe a nebuď proti mužům zaměřená-ti hodní za to nemůžou a ty bys zbytečně přišla o šanci potkat někoho jiného, uzavřela by jsi se do sebe a nakonec bys byla zapšklá osoba, která žije sama! A to určitě nechceš, i kvůli dítěti, takže hurá do toho - klidně pomalu, ale s pozitivní myslí!!!