rozvod nebo pokračovat dal..

my jsme spolu 10 let, poslední dva - tři roky je náš vztah úplně v jiných dimenzích, než jsem si kdy vůbec dokázala představit, že bude. Můj každodenní stereotyp kolem dětí a jeho ráno do práce, večer domů, najíst, vyspat a ráno nanovo, našemu partnerskému vztahu fakt neprospívá... předevčírem jsme se rafli tak, že kdyby na stole ležely rozvodový papíry, podepsala bych je bez váhání. Že nechlastá a nosí výplatu domů je hezký, ale cítila bych se podstatně líp, kdyby přidal kapku uznání a místo rádobyvtipných keců o tom, jak by se býval mohl mít lépe, kdyby se tenkrát zapletl s jinou blondýnkou, udělal něco pro to, aby se měl líp se mnou...

Na druhé straně ale, když už se rafneme, vždycky je to kvůli nějaký prkotině. V podstatných věcech se shodneme a stojíme při sobě. O děti se stará hezky. Samozřejmě je chlapsky línej, takže kdykoli může, zapojí mě do procesu. Když vytáhnu paty z domu, zvládne všechno sám, ale jak mě má po ruce, na všechno se ptá, jak by dodnes nevěděl, kde mají děti oblečení a kam se s nimi dá jít ven. Chápu, že si taky někdy potřebuje odpočinout od práce a že není zrovna dvakrát odvázanej ze stavění báboviček na pískovišti, ale mě to sakra taky nebaví a dělám to pětkrát do týdne, když to děti potřebujou. Fakt se těším na jaro-léto, prostě ráno sbalím děti a na celý den vypadneme, aspoň jednou-dvakrát týdně, s tatínkem nebo bez něj, to je fuk, hlavně abychom vypadli z té každodenní rutiny a zažili taky něco jiného, než to blbý pískoviště. Znám se, když se budu cítit líp, bude to i s ním klapat líp. A on ocení, když vyvinu iniciativu a na nějaký ten výlet se určitě rád přidá, ale musí to mít bez práce na úseku plánování a zařizování :s: že bych se jako svobodná matka nebo snad s jiným chlapem měla líp, tomu absolutně nevěřím. Podle mě to "kouzlo" není v tom změnit/vyměnit ho, ale změnit svůj přístup k věci.

Ahoj, to je těžký.A co třeba zkusit jít nachvilku od něj?

Dokazes si predstavit ze budete bez nej? Predstsv si to, pokud se ti ta predstava libi a dokonce by ses na ni tesila tak asi rozvod nebo na zacatek separace, treba mu to tim sokem dojde.
Pokud si to moc nedokazes predstavit tak bych se to snazils vyresit nejskou poradnou treba

Pokud sama cítíš, že je to o ničem, tak nemá cenu to prodlužovat. Jediné nad čím bych váhala, je to podnikání. Musíš si zvážit priority, může se i stát, že na čas budete bydlet v podnájmu a budeš se muset nechat zaměstnat, ale brala bych to jako přechodné řešení a třeba to tak vůbec dopadnout nemusí. Na tvém místě bych se v prní řadě došla poradit k právníkovi, jak pořešit ten dům a podnikání. Ono není podstatné jen to, co kdo vložil za peníze, ale i tvoje zásluha je velká - ty to podnikání vedeš, ty se staráš o děti a ono se tohle taky už zohledňuje. Dokonce snad prý za dobu, kdy se žena stará o muže a děti má nárok na nějaké výžiné či co, ale to nevím, jak to přesně je (já žila pár let s chlapem v zahraničí, kde jsem nepracovala celou dobu a když jsme se pak rozváděli, tak mi právě právnička říkala, že bych za tu dobu mohla po něm chtít výživné, ale já to blbec odmítla). Chce to probrat s právníkem a on ti vymyslí, jak se z toho vymotat :-) Držím pěsti!

Tak od takovýho jsem odešla, ale ještě, než přišli děti nebo jsme měli společné bydlení. Měli jsme jen dluhy. Odešla jsem s prázdnou a jednou velkou půjčkou v bance a musela si najít bydlení. Mně se ale rovnou obrátil svět naruby a hned po odchodu jsem poznala svého nynějšího manžela a šťastnější být prostě nemůžu. Je to pravý opak mého bývalého manžela. Když máte společné jmění, je to těžší, ovšem důležité i je, kdo je kde napsaný, jinak cokoliv bylo pořízeno za manželství s vámi pojede dál. Hlavně bacha na půjčky, můj bývalý si ještě stihl nabrat za mými zády a když přestal splácet, tak mi bylo vyhrožováno exekucí. Jak se ale jedná o hypotéku nebo děti, je to složitější. Doporučuji zajít za právníkem a poradit se, většinou by měla být první konzultace zdarma. Hodně štěstí!!! Jen chci ještě říct, že nemá smysl být ve vztahu, kde je nezájem, určitě chceš něco jiného a děti všechno pochopí, neboj... A dokonce jsem poznala u kamarádky, že jsou na tom líp mladší děti, než puberťáci, těm to dost trvá...

Ahoj holka..vůbec ti nezávidím situaci. Bohužel si ji umím živě představit! V něčem obdobném jsem žila dlouhých 16 let! Kvůli dětem! Teda...úplně ne. Na ten sex byl naopak chtivej :) . Bohužel. Dospělo to tak daleko, až jsem se domů vracela z práce s opravdovou averzí a nechutí, dva roky jsem brala antidepresiva a v momentě, kdy jsem se dokázala sebrat a odejít, se mi neskutečně ulevilo. A věř mi, znám spousty lidí, kteří s tím, že odejdou, čekají co nejdéle, až jsou děti velké. Největší chyba, kterou člověk může udělat. Lépe dřív, než dýl. Je to těžké,opravdu. Nezastírám. Ale člověk pak může dýchat a o to jde. Ne někomu sloužit a bát se pomalu promluvit. Všechno jde..