nemám osobní zkušenost. Mám velkou kliku, že nám to doma klape. Takhle od stolu bych v první řadě "vyběhla" s tatínkem mladšího dítka. Z toho, co píšeš, mám spíš pocit, že se staráš o tři děti než že bys měla životního partnera a dvě děti. Pokud si nesežene práci a nezačne ti finančně přispívat, pokud se dál jen takhle poveze, tak se z toho nevyhrabeš.
Druhá věc, kterou musíš urgnetně vyřešit, je to bydlení. Na tom se budeš muset domluvit s tatínkem dcerky, když ji máte ve společné péči. V téhle situaci bych se zařídila podle toho, co je dobré pro ni. Pokud je to teď jinak neřešitelné, asi bych to zkusila i za cenu, že by byla víc u tatínka než se mnou.
No a pak samozřejmě potřebuješ pořešit práci. Je jasný, že se cítíš, jak se cítíš, když jsi celý den "zavřená" doma jen s dětmi a nefungujícím partnerem. Když budeš mít práci, dostaneš se mezi lidi, přepneš z režimu "matka" do režimu "pracující člověk" a už jen tím se trochu "zrelaxuješ". Když budeš mít nějakou kačku navíc, můžes si pak třeba dovolit zaplatit hlídání pro děti a jít si třeba jednou týdně na hodinku zacvičit nebo nějakou podobnou relaxační aktivitu.
Podle mě v tuhle chvíli není prioritou, jestli tě živí práce nebo úřad práce. Prioritou je ten chlap. Pokud nefunguje jako životní partner a opora, tak je lepší být s dětmi sama. I když samozřejmě s hlídací babičkou za humny je to jednodušší rozhodování než když ji máš dva dny cesty daleko...
nemám osobní zkušenost. Mám velkou kliku, že nám to doma klape. Takhle od stolu bych v první řadě "vyběhla" s tatínkem mladšího dítka. Z toho, co píšeš, mám spíš pocit, že se staráš o tři děti než že bys měla životního partnera a dvě děti. Pokud si nesežene práci a nezačne ti finančně přispívat, pokud se dál jen takhle poveze, tak se z toho nevyhrabeš.
Druhá věc, kterou musíš urgnetně vyřešit, je to bydlení. Na tom se budeš muset domluvit s tatínkem dcerky, když ji máte ve společné péči. V téhle situaci bych se zařídila podle toho, co je dobré pro ni. Pokud je to teď jinak neřešitelné, asi bych to zkusila i za cenu, že by byla víc u tatínka než se mnou.
No a pak samozřejmě potřebuješ pořešit práci. Je jasný, že se cítíš, jak se cítíš, když jsi celý den "zavřená" doma jen s dětmi a nefungujícím partnerem. Když budeš mít práci, dostaneš se mezi lidi, přepneš z režimu "matka" do režimu "pracující člověk" a už jen tím se trochu "zrelaxuješ". Když budeš mít nějakou kačku navíc, můžes si pak třeba dovolit zaplatit hlídání pro děti a jít si třeba jednou týdně na hodinku zacvičit nebo nějakou podobnou relaxační aktivitu.
Podle mě v tuhle chvíli není prioritou, jestli tě živí práce nebo úřad práce. Prioritou je ten chlap. Pokud nefunguje jako životní partner a opora, tak je lepší být s dětmi sama. I když samozřejmě s hlídací babičkou za humny je to jednodušší rozhodování než když ji máš dva dny cesty daleko...