No já mám syny 6 a půl roku, 4 roky a teď roční holčičku. Já ti nevím, nepřipadám si jinak než když jsem měla jen kluky. A to podotýkám, ve spoustě věcí jsou kluci zhýčkaní, takže trošku víc po nich šlapu asi až teď, co máme i malou. Ale jsem spokojená, kolikrát si najdu i čas na knížku třeba. Jenže já nejsem perfekcionista, takže když je tu třeba bordel a já si prostě potřebuju orazit, tak si orazím a uklidím až druhý den ráno. Jediné chvíle, kdy je toho hodně a dětí až dost a povinností nad hlavu jsou, když mi není dobře. To si pak říkám, jak by mi bylo jen s klukama, kteří už by mě nechali i lehnout, ale místo toho tu tahám ještě cácorku :s:. Ne, vážně, s každým dalším dítětem se cítím líp, efektivnější, praktičtější a taky mi přijde, že jsem si dost přehodnotila priority...všechno holt stíhat nejde. Příklad za všechny..někdy se mi prostě o víkendu nechce třeba vařit. No tak holt dostanou jednou za dva měsíce děti a manžel k obědu namazaný chleba a jdeme všichni spíš třeba na procházku. Mám spoustu kamarádek, které by tohle třeba přes srdce nikdy nepřenesly a o tom to pak asi taky trošku je - možná jsem jen o trošku větší lajdák než jiní a proto jsem spokojená :ww:
No já mám syny 6 a půl roku, 4 roky a teď roční holčičku. Já ti nevím, nepřipadám si jinak než když jsem měla jen kluky. A to podotýkám, ve spoustě věcí jsou kluci zhýčkaní, takže trošku víc po nich šlapu asi až teď, co máme i malou. Ale jsem spokojená, kolikrát si najdu i čas na knížku třeba. Jenže já nejsem perfekcionista, takže když je tu třeba bordel a já si prostě potřebuju orazit, tak si orazím a uklidím až druhý den ráno. Jediné chvíle, kdy je toho hodně a dětí až dost a povinností nad hlavu jsou, když mi není dobře. To si pak říkám, jak by mi bylo jen s klukama, kteří už by mě nechali i lehnout, ale místo toho tu tahám ještě cácorku :s:. Ne, vážně, s každým dalším dítětem se cítím líp, efektivnější, praktičtější a taky mi přijde, že jsem si dost přehodnotila priority...všechno holt stíhat nejde. Příklad za všechny..někdy se mi prostě o víkendu nechce třeba vařit. No tak holt dostanou jednou za dva měsíce děti a manžel k obědu namazaný chleba a jdeme všichni spíš třeba na procházku. Mám spoustu kamarádek, které by tohle třeba přes srdce nikdy nepřenesly a o tom to pak asi taky trošku je - možná jsem jen o trošku větší lajdák než jiní a proto jsem spokojená :ww: