Přidat komentář

Děti mám tři a můžu říct, že ač nabídka a přístup k jídlu je z mé strany stále stejná, první miluje ovoce, zeleninu, moc nemusí maso a bez mlsků by se obešel. Druhej se na zeleninu tváří jak kdy, je to masožravec a nějak intuitivně tíhne ke všem hegešům, které někde zahlídne a kdyby mohl, místo jídla by jen mlsal. No a ta nejmladší má rok a ta pro jistotu dost často nechce skoro nic včetně kukuřičných křupek nebo piškotu. O jídle vedeme diskuze, takže když uvařím špenát s bramborama a naservíruju k tomu vajíčko a očekávám,že to do nich padne stejně jako minule a pak se dozvím od jednoho, že mu nechutnají ty brambory, od druhýho, že nechce to vajíčko a ta třetí po první lžičce neotevře pusu už vůbec, tak proběhne diskuze, mírně zatlačím, aby si nevymýšleli, ale pokud si na tom trvají, nenutím a jídlo beru pryč...pak ale opravdu není žádná alternativa, další je až následující jídlo a to oni vědí, proto si jsem taky jistá, že když jdou dobrovolně hlady, opravdu měli důvod. Pak mám pár poznámek, jakože vím,co kterej opravdu nemá rád a to už jim rovnou nedávám...přeci jen já taky nerada houby, manžel zase třeba nejí rajčata..asi každej máme nárok a představa,mi někdo něco nutí,je dost hrozná.