no hezký to nebylo,ale kupodivu na to jsem zapoměla tak nějak-holt ne každá má porod hezký.ale na toho autního císaře asi nezapomenu nikdy.Musím uznat,že ještě rok po porodu jsem se dívala na nějaký pořad,kde ženská popisovala,jak rodila a prostě jsem řvala :r: ale jako fakt řvala,ne že mi ukápla slza,musela jsem to přepnout :( taky jsem nesnášela veškeré popisy porodů-a´t hezké či ty horší,ale jakékoliv přirozené... a snad nejhorší na tom bylo,že to prostě skoro nikdo nechápe-manžel vždycky jen kroutil hlavou,jestli bych to prý už nechtěla přestat řešit,kamarádky to taky nezažily,prostě tu lítost pochopí fakt málokdo :( a já řvala a řvala-celé šestinedělí a pár měsíců pak taky... furt jsem to řešila,vracela se k tomu,co jsem dělala špatně,co jsem mohla udělat líp,jestli jsem jim do toho neměla zasáhnout,jestli porod jinde by neskončil jinak... časem jsem to řešit přestala a asi i přišla na to,kde byla chyba,ale vrátit už to nejde... neboj,časem to přebolí,smíříš se s tím a i ten strach odejde-každý porod je jiný a myslím,že si budeš moc přát,abys to mohla zkusit zase normálně.Relativní výhoda je v tom,že už tě zbytečně nenechají trápit a taky urychlování pomocí léků je prakticky zakázané... když si vezmu,že do mě nalily tři flašky Oxytocinu v první době porodní a pak se divili,že na mě už nezabírá,když jsem měla tlačit,tak bych fakt je roztrhla :r: proto taky vždycky nechápu,jak někdo může uvažovat dobrovolně nad císařem,když na něj nemusí :( pro mě to není porod,je to operace se vším všudy-bez hormonů,bez pocitů,prostě vyndají ti dítě a najednou je tady... kdybych nemusela,nikdy bych na něj nešla dobrovolně a myslím,že ty budeš ten stejný případ.Takže radím,hoď to za hlavu co nejdříve to půjde-pitváním v tom to stejně nezměníš a akorát si to prodloužíš.Teď to vím,tenkrát mi to nedošlo a proto mě to asi drží tak dlouho...
In reply to Přesně tak já si říkám, že by Karol89
no hezký to nebylo,ale kupodivu na to jsem zapoměla tak nějak-holt ne každá má porod hezký.ale na toho autního císaře asi nezapomenu nikdy.Musím uznat,že ještě rok po porodu jsem se dívala na nějaký pořad,kde ženská popisovala,jak rodila a prostě jsem řvala :r: ale jako fakt řvala,ne že mi ukápla slza,musela jsem to přepnout :( taky jsem nesnášela veškeré popisy porodů-a´t hezké či ty horší,ale jakékoliv přirozené... a snad nejhorší na tom bylo,že to prostě skoro nikdo nechápe-manžel vždycky jen kroutil hlavou,jestli bych to prý už nechtěla přestat řešit,kamarádky to taky nezažily,prostě tu lítost pochopí fakt málokdo :( a já řvala a řvala-celé šestinedělí a pár měsíců pak taky... furt jsem to řešila,vracela se k tomu,co jsem dělala špatně,co jsem mohla udělat líp,jestli jsem jim do toho neměla zasáhnout,jestli porod jinde by neskončil jinak... časem jsem to řešit přestala a asi i přišla na to,kde byla chyba,ale vrátit už to nejde... neboj,časem to přebolí,smíříš se s tím a i ten strach odejde-každý porod je jiný a myslím,že si budeš moc přát,abys to mohla zkusit zase normálně.Relativní výhoda je v tom,že už tě zbytečně nenechají trápit a taky urychlování pomocí léků je prakticky zakázané... když si vezmu,že do mě nalily tři flašky Oxytocinu v první době porodní a pak se divili,že na mě už nezabírá,když jsem měla tlačit,tak bych fakt je roztrhla :r: proto taky vždycky nechápu,jak někdo může uvažovat dobrovolně nad císařem,když na něj nemusí :( pro mě to není porod,je to operace se vším všudy-bez hormonů,bez pocitů,prostě vyndají ti dítě a najednou je tady... kdybych nemusela,nikdy bych na něj nešla dobrovolně a myslím,že ty budeš ten stejný případ.Takže radím,hoď to za hlavu co nejdříve to půjde-pitváním v tom to stejně nezměníš a akorát si to prodloužíš.Teď to vím,tenkrát mi to nedošlo a proto mě to asi drží tak dlouho...