Lehko se mi to řekne, ale chce to důslednost. Papat se bude u stolu a tečka. Takhle si tě omotává. V židličce nebo na normální židli u stolu (jako velkej). Já jsem prcka taky dřív krmila tak, že jsem za ním běhala. Ale pak se nějak naučil, že u jídla se sedí v židličce. Nevím teda přesně, jak došlo k tý změně, každopádně jsem si uvědomila, že tak to pořád dokola nepůjde. Nejlepší je asi teda najíst se společně u stolu. A když bude odbíhat, tak smůla, jídlo pryč. Teď asi trochu odbočím, ale může to souviset. Mám dvou a půl letýho kluka, jeden čas hodně začal zlobit s jídlem, třeba neobědval, tak jsem zkusila vypustit dopolední svačinu, no a hned měl na oběd hlad a krásně baštil. Postupně jsem se naučila, v kolik naposled a v jakym množství potřebuje svačit, aby potom jedl oběd-večeři. Když ji napřed nechtěl, tak už jsem mu ji třeba v půl jedenáctý nedala, protože by se nasytil. A vynechala jsem takový ty různý pochutiny mezi jídly. Teď má teda takový období, kdy si vymejšlí, že tohle a támhleto nebude papat, že chce támhleto a tak... je to náročný :-) Někdy vidím, že to jen tak zkouší a dělá divadlo, tak dám talíř pryč, řeknu, že to papat nemusí a ať jde od stolu. Pokud má opravdu hlad, tak se po chvilce trucování vrátí a řekne, že bude papat :-) Nebo ho vem na procházku a nech ho pěkně vyběhat, uvidíš, jak bude ještě rád jíst u stolu. Protože bude mít fakt pořádnej hlad a ty s tím jídlem za nim po kolenou nepolezeš :-)
Lehko se mi to řekne, ale chce to důslednost. Papat se bude u stolu a tečka. Takhle si tě omotává. V židličce nebo na normální židli u stolu (jako velkej). Já jsem prcka taky dřív krmila tak, že jsem za ním běhala. Ale pak se nějak naučil, že u jídla se sedí v židličce. Nevím teda přesně, jak došlo k tý změně, každopádně jsem si uvědomila, že tak to pořád dokola nepůjde. Nejlepší je asi teda najíst se společně u stolu. A když bude odbíhat, tak smůla, jídlo pryč. Teď asi trochu odbočím, ale může to souviset. Mám dvou a půl letýho kluka, jeden čas hodně začal zlobit s jídlem, třeba neobědval, tak jsem zkusila vypustit dopolední svačinu, no a hned měl na oběd hlad a krásně baštil. Postupně jsem se naučila, v kolik naposled a v jakym množství potřebuje svačit, aby potom jedl oběd-večeři. Když ji napřed nechtěl, tak už jsem mu ji třeba v půl jedenáctý nedala, protože by se nasytil. A vynechala jsem takový ty různý pochutiny mezi jídly. Teď má teda takový období, kdy si vymejšlí, že tohle a támhleto nebude papat, že chce támhleto a tak... je to náročný :-) Někdy vidím, že to jen tak zkouší a dělá divadlo, tak dám talíř pryč, řeknu, že to papat nemusí a ať jde od stolu. Pokud má opravdu hlad, tak se po chvilce trucování vrátí a řekne, že bude papat :-) Nebo ho vem na procházku a nech ho pěkně vyběhat, uvidíš, jak bude ještě rád jíst u stolu. Protože bude mít fakt pořádnej hlad a ty s tím jídlem za nim po kolenou nepolezeš :-)