Tohle je moc hezký názor. Mám s dcerkou teď podobné zkušenosti, ona byla vždy spíše stydlivější, fňukací typ. Od začátku školky se její povaha trošku mění a teď se spíš rozčiluje, i když pláč z jejího repertoáru taky nevymizel. Vždy, když se na mě začne rozčilovat, zavolám si ji k sobě a klidně jí vysvětluji, že mě tohle její chování mrzí a pokud se jí nelíbí, co já dělám, může mi to říct i v klidu, že ji chápu, že já se na ni občas taky zlobím. A stejně tak s pláčem, začne víceméně bezdůvodně plakat a já se snažím se s ní domluvit, proč se to stalo. Jo, je to občas o nervy a já se sebou musím hodně bojovat, abych ji právě neposlala do pokoje apod. Ale ona už ví, nebo spíš začíná vědět, že když se uklidní, bude všechno lepší a pak mi může třeba říct, že se jí něco nelíbilo :-) Takže jo, za mě velký souhlas s tím, že děti v tomhle věku potřebují ukázat, jak s emocemi nakládat a jak je ventilovat správně. Jde ale o velkou sebekontrolu a cvičení i sebe samých.
In reply to Myslim, že je to normální. by paní Kateřina Behege
Tohle je moc hezký názor.
Mám s dcerkou teď podobné zkušenosti, ona byla vždy spíše stydlivější, fňukací typ. Od začátku školky se její povaha trošku mění a teď se spíš rozčiluje, i když pláč z jejího repertoáru taky nevymizel.
Vždy, když se na mě začne rozčilovat, zavolám si ji k sobě a klidně jí vysvětluji, že mě tohle její chování mrzí a pokud se jí nelíbí, co já dělám, může mi to říct i v klidu, že ji chápu, že já se na ni občas taky zlobím. A stejně tak s pláčem, začne víceméně bezdůvodně plakat a já se snažím se s ní domluvit, proč se to stalo. Jo, je to občas o nervy a já se sebou musím hodně bojovat, abych ji právě neposlala do pokoje apod. Ale ona už ví, nebo spíš začíná vědět, že když se uklidní, bude všechno lepší a pak mi může třeba říct, že se jí něco nelíbilo :-)
Takže jo, za mě velký souhlas s tím, že děti v tomhle věku potřebují ukázat, jak s emocemi nakládat a jak je ventilovat správně. Jde ale o velkou sebekontrolu a cvičení i sebe samých.