ahoj, ono hrozně moc záleží na dítěti. Mám dvě děti a tak můžu porovnávat. Když se ohlédnu zpět, tak nechápu jak jsem mohla být utahaná z jednoho děcka. S dvouma je to daleko složitější a opravdový zápřah na celý den. I tak nemůžu říct, že bych něco nestíhala. Nemáme barák ale byteček, nemáme zvířectvo. Starám se jen o domácnost, nákupy.... Když jsem měla jen Ondru, tak mi dával hodně moc zabrat. Byl strašně moc uplakané a nespokojené mimnko. Když jsem kolem něj nelítala, tak plakal. I tak jsem ale dělala co bylo třeba. Vařila jsem, uklízela a žehlila. Pokud možno jsem tyto činnosti dělala ve stejnou dobu abych ho naučila, že v tu dobu se mu věnovat nebudu. NO na něj toto tedy nepůsobylo. Každou činnost mi "zpříjemňoval" brekem až řevem. Kolikrát jsem z toho byla na palici. Na večer jsem úklid ani vaření nenechávala. Byla jsem hrozně unavená (vnoci spal strašně špatně). Takže jsem byla ráda když usnul a já padla do postele. Vše jsem stíhala, ale dalo to zabrat Že bych přímo nic nestíhala se říct nedalo. Jen to bylo náročné psychicky... Když se narodila Markétka, tak jsem se bála toho, že to bude stejné. K mému úžasu tomu tak nebylo. Ondra začal chodit do školky a Markétka byla a je moc hodná. Spinkala i 4hodiny v kuse (což Ondra nespal ani náhodou) a já za dopoledne stihla vše co bylo třeba. Potom jsem mohla jít pro Ondru do školky a trávit zbytek dne venku a nebo se oběma věnovat. Ženské, které používají onu větu asi měli nenáročné dětičky, které je nechali udělat vše co bylo třeba. Moje mamka mi tohle nikdy neřekla. Sama si zažila s mým bráchou krušné chvilky. Moje tchyně by si taky nedovolila mi toto říct. Spíše naopak. Nic si z toho nedělej...
ahoj, ono hrozně moc záleží na dítěti. Mám dvě děti a tak můžu porovnávat. Když se ohlédnu zpět, tak nechápu jak jsem mohla být utahaná z jednoho děcka. S dvouma je to daleko složitější a opravdový zápřah na celý den. I tak nemůžu říct, že bych něco nestíhala. Nemáme barák ale byteček, nemáme zvířectvo. Starám se jen o domácnost, nákupy....
Když jsem měla jen Ondru, tak mi dával hodně moc zabrat. Byl strašně moc uplakané a nespokojené mimnko. Když jsem kolem něj nelítala, tak plakal. I tak jsem ale dělala co bylo třeba. Vařila jsem, uklízela a žehlila. Pokud možno jsem tyto činnosti dělala ve stejnou dobu abych ho naučila, že v tu dobu se mu věnovat nebudu. NO na něj toto tedy nepůsobylo. Každou činnost mi "zpříjemňoval" brekem až řevem. Kolikrát jsem z toho byla na palici. Na večer jsem úklid ani vaření nenechávala. Byla jsem hrozně unavená (vnoci spal strašně špatně). Takže jsem byla ráda když usnul a já padla do postele. Vše jsem stíhala, ale dalo to zabrat Že bych přímo nic nestíhala se říct nedalo. Jen to bylo náročné psychicky...
Když se narodila Markétka, tak jsem se bála toho, že to bude stejné. K mému úžasu tomu tak nebylo. Ondra začal chodit do školky a Markétka byla a je moc hodná. Spinkala i 4hodiny v kuse (což Ondra nespal ani náhodou) a já za dopoledne stihla vše co bylo třeba. Potom jsem mohla jít pro Ondru do školky a trávit zbytek dne venku a nebo se oběma věnovat. Ženské, které používají onu větu asi měli nenáročné dětičky, které je nechali udělat vše co bylo třeba. Moje mamka mi tohle nikdy neřekla. Sama si zažila s mým bráchou krušné chvilky. Moje tchyně by si taky nedovolila mi toto říct. Spíše naopak. Nic si z toho nedělej...