Tak my máme "moje" děti a "naše" děti... a vzhledem k tomu, že "moje" děti byly v době mého nového vztahu puberťáci v té nejhorší pubertě (a taky díky bývalému manželství a problémů v něm, přístupu biootce a všemu dohromady), tak to dopadlo snad nejlépe, jak jen mohlo... můj druhý manžel to vzal naprosto v pohodě, zvládl to snad líp, než já, já jsem přece jen byla předem tak trochu předpojatá, protože jsem si říkala, jak to bude, když jejich vlastní otec se chová tak hnusně a jako by je neměl vůbec rád, tak jak by mohl někdo cizí k nim najít lepší vztah... ale manžel se chová ke všem stejně (tedy důsledně, rozumně, nerozlišuje, jestli něco potřebují ty starší nebo mladší, jen tedy vzhledem k věku přece jen trochu jinak), a vzhledem k jeho věku ho až obdivuju, jak se s tím krásně vyrovnal... takže za mě můžu říct, že je to v pohodě a myslím, že jsme to zvládli nejlíp, jak se jen dalo...
Tak my máme "moje" děti a "naše" děti... a vzhledem k tomu, že "moje" děti byly v době mého nového vztahu puberťáci v té nejhorší pubertě (a taky díky bývalému manželství a problémů v něm, přístupu biootce a všemu dohromady), tak to dopadlo snad nejlépe, jak jen mohlo... můj druhý manžel to vzal naprosto v pohodě, zvládl to snad líp, než já, já jsem přece jen byla předem tak trochu předpojatá, protože jsem si říkala, jak to bude, když jejich vlastní otec se chová tak hnusně a jako by je neměl vůbec rád, tak jak by mohl někdo cizí k nim najít lepší vztah... ale manžel se chová ke všem stejně (tedy důsledně, rozumně, nerozlišuje, jestli něco potřebují ty starší nebo mladší, jen tedy vzhledem k věku přece jen trochu jinak), a vzhledem k jeho věku ho až obdivuju, jak se s tím krásně vyrovnal... takže za mě můžu říct, že je to v pohodě a myslím, že jsme to zvládli nejlíp, jak se jen dalo...