Hele nesejři mě, jo? :!k: Moje Klárka byla moc a moc chtěné miminko - narodila se 2 týdny před mými 39.narozkami. V dubnu mi bude 41, ale s Klárkou jsem myslím dost "omládla" ... nevím, jak to popsat, prostě tě to dítko nabije novou energií. Ono pokud máš v 25 letech 2 děti a nemělas problém je mít, tak těžko pochopíš, že někdo chce skoro ve 40 ještě dítě. Nebudu ti tu vyprávět mojí životní story, ale je to tak a já jsem šťastná, že Klárku mám, i když má sestřičku skoro o 19 let starší. Chápu, že by se ti babička hodila ke 2 malým dětem, ale nemůžeš jí přeci "nutit" nebo být na ní naštvaná, že chce žít svůj život .... snad jste na ty 2 děti byli dva a musela jsi vědět, že to nebude procházka růžovou zahradou, co? Víš, upřímně, mě přijde divná i ta tvoje věta "manžel chtěl 2 děti, tak mu je porodím" ..... ale nebudu to pitvat, třeba to jen vyznělo jinak, než to bylo myšleno. Já taky babičky nemám - jedna je moc daleko, druhá o něco blíž ,ale taky má tu podle tebe drzost ( :s:), že chce ještě žít ... ale když nutně potřebuju, pohlídá starší dcerka, pokud může. Když člověk chce, zvládne všechno na světě , včetně 2 malých raubířů :///: .... moje mamka nás měla ve 28 letech 4 děti a taky to zvládla a bez babiček :///: . Jak jsem psala níže - jde jen o úhel pohledu na věc :///: . A ještě k tomu věku - v tom ti docela rozumím ..... ve 25 jsem si říkala "ty jo, za chvilku 30, konec života" ... když ta 30tka přišla, obrečela jsem jí .... pak si nějak začneš zvykat a přijdeš na to, že to není tak špatný, jak sis myslela .... v 36 jsem dodělala dálkově další školu, vzápětí se rozvedla, pak si našla novou lásku a v 39 jsem měla Klárku. A když jsem loni měla 40cátiny, taky jsem to ustála, i když každá ta desítka bude asi horší a horší na psychiku. Ale tak jak jsem šťastná a spokojená teď, tak jsem nebyla ani v těch 30, hm?
In reply to Tak sorry, já to tak by lítavice
Hele nesejři mě, jo? :!k: Moje Klárka byla moc a moc chtěné miminko - narodila se 2 týdny před mými 39.narozkami. V dubnu mi bude 41, ale s Klárkou jsem myslím dost "omládla" ... nevím, jak to popsat, prostě tě to dítko nabije novou energií. Ono pokud máš v 25 letech 2 děti a nemělas problém je mít, tak těžko pochopíš, že někdo chce skoro ve 40 ještě dítě. Nebudu ti tu vyprávět mojí životní story, ale je to tak a já jsem šťastná, že Klárku mám, i když má sestřičku skoro o 19 let starší.
Chápu, že by se ti babička hodila ke 2 malým dětem, ale nemůžeš jí přeci "nutit" nebo být na ní naštvaná, že chce žít svůj život .... snad jste na ty 2 děti byli dva a musela jsi vědět, že to nebude procházka růžovou zahradou, co? Víš, upřímně, mě přijde divná i ta tvoje věta "manžel chtěl 2 děti, tak mu je porodím" ..... ale nebudu to pitvat, třeba to jen vyznělo jinak, než to bylo myšleno.
Já taky babičky nemám - jedna je moc daleko, druhá o něco blíž ,ale taky má tu podle tebe drzost ( :s:), že chce ještě žít ... ale když nutně potřebuju, pohlídá starší dcerka, pokud může.
Když člověk chce, zvládne všechno na světě , včetně 2 malých raubířů :///: .... moje mamka nás měla ve 28 letech 4 děti a taky to zvládla a bez babiček :///: . Jak jsem psala níže - jde jen o úhel pohledu na věc :///: .
A ještě k tomu věku - v tom ti docela rozumím ..... ve 25 jsem si říkala "ty jo, za chvilku 30, konec života" ... když ta 30tka přišla, obrečela jsem jí .... pak si nějak začneš zvykat a přijdeš na to, že to není tak špatný, jak sis myslela .... v 36 jsem dodělala dálkově další školu, vzápětí se rozvedla, pak si našla novou lásku a v 39 jsem měla Klárku. A když jsem loni měla 40cátiny, taky jsem to ustála, i když každá ta desítka bude asi horší a horší na psychiku. Ale tak jak jsem šťastná a spokojená teď, tak jsem nebyla ani v těch 30, hm?