Ahoj všem. Nedá mi to a přidám se do této diskuze... Už mnohokrát se mě i mým blízkým stala "zvláštní věc", předtucha nebo chcete-li nějaká nadpřirozená věc... Zmínim jednu z nich, která je nejčerstvější a nejvíce mě zasáhla. Moje maminka pochází z 9 dětí. Kdyby vše vyšlo, mohla být asi ze 13 dětí (ne, nedělám si srandu, můj tatínek je také z 9 dětí...). S mojí tetou Zdenou byli spolu nejvíce v kontaktu, protože bydlela jen přes ulici od nás. Mě bylo tenkrát asi 12 let... Měli jsme pejska Bobinku, která už trpěla zdravotními problémi a bylo to s ní špatné... V tu dobu teta byla po operaci srdíčka po infarktu. Moje maminka za ní chodila, pomáhala jí a ptala se, jestli něco nepotřebuje... Před osudným ránem teta byla plná energie, byla u nás a povídala nám, jaké má plány do budoucna, že pojede do lázní, bude žít zdavě... Nikdo nemohl nic tušit. Maminka nám vyprávěla, že v noci nemohla usnout. Několikrát se vzbudila celá spocená a říkala mýmu taťkovi, že má zlou předtuchu, že se bojí o Zdeničku. Táta (jak už to u některých chlapáků bývá) se jen převrátil na druhý bok s tím, že se nemá čeho bát, ať spí dál. V ten okamžik (později nám to moje sestra řekla), že se jí zdálo, jak leze na nějaký vysoký žebřík a nemůže se dostat na konec... Já jsem měla taky zlý sen. Byla jsem v tmavé místnosti plné vodovodních trubek s mojí sestřenicí (vnučkou tety)... Byli jsme tam zamknutý... nemohly jsme se dostat ven, proto jsme začali bušet do dveří a plakat, křičet, volat o pomoc. Najednou jsem se probudila. Uslyšela jsem hlasy v kuchyni, tak jsem tam přišla. Moje maminka seděla na židli a brečela, sestra i táta taky. Jen jsem slyšela... Ona umřela... Hned jsem pomyslela na Bobinu, protože nikdo jiný mě nenapadl. Nakonec jsem se dozvěděla, že moje maminka v noci nakonec vstala, vzala pejska na procházku. A když šla kolem tety oken, uviděla, že jedno je pootevřené, viděla v něm modré světlo a slyšela to pípání tůt, tůt, tůt.... tůůůůůůůůůůůůt. Vyběhla schody a uviděla tetu na zemi ležet a doktory, jak se jí snažili oživovat. Ještě ten den jsem se dozvěděla, že se tetě udělalo zle, vyšla na chodbu a ztihla jen několikrát zabušit na sousedovo dveře... Bušila a volala o pomoc... A aby toho nebylo málo.... Kolem 5. hodiny ráno šla maminka, táta i sestra pomoci "omýt" tetu, než přijela pohřební služba... Já byla doma sama, bylo mi smutno, tak jsem si jako dítě spustila nahrávání na magnetofonu a zpívala... Na pohřbu tety mi naskočila po celém těle husí kůže... ostatním později také, když si pustili magnetofon, kde jsem říkala... dnes ti budu zpívat teto... a zpívala jsem písničku Holubí dům, stále a stále dokola... Na pohřbu jí teta měla, když rakev s jejím tělem klesala dolů. Omlouvám se za rozepsání, ale musela jsem to sem napsat. Tahle příhoda ve mě zanechala pocit, že opravdu něco je, něco existuje a jsem za to ráda.
Ahoj všem. Nedá mi to a přidám se do této diskuze... Už mnohokrát se mě i mým blízkým stala "zvláštní věc", předtucha nebo chcete-li nějaká nadpřirozená věc... Zmínim jednu z nich, která je nejčerstvější a nejvíce mě zasáhla. Moje maminka pochází z 9 dětí. Kdyby vše vyšlo, mohla být asi ze 13 dětí (ne, nedělám si srandu, můj tatínek je také z 9 dětí...). S mojí tetou Zdenou byli spolu nejvíce v kontaktu, protože bydlela jen přes ulici od nás. Mě bylo tenkrát asi 12 let... Měli jsme pejska Bobinku, která už trpěla zdravotními problémi a bylo to s ní špatné... V tu dobu teta byla po operaci srdíčka po infarktu. Moje maminka za ní chodila, pomáhala jí a ptala se, jestli něco nepotřebuje... Před osudným ránem teta byla plná energie, byla u nás a povídala nám, jaké má plány do budoucna, že pojede do lázní, bude žít zdavě... Nikdo nemohl nic tušit. Maminka nám vyprávěla, že v noci nemohla usnout. Několikrát se vzbudila celá spocená a říkala mýmu taťkovi, že má zlou předtuchu, že se bojí o Zdeničku. Táta (jak už to u některých chlapáků bývá) se jen převrátil na druhý bok s tím, že se nemá čeho bát, ať spí dál. V ten okamžik (později nám to moje sestra řekla), že se jí zdálo, jak leze na nějaký vysoký žebřík a nemůže se dostat na konec... Já jsem měla taky zlý sen. Byla jsem v tmavé místnosti plné vodovodních trubek s mojí sestřenicí (vnučkou tety)... Byli jsme tam zamknutý... nemohly jsme se dostat ven, proto jsme začali bušet do dveří a plakat, křičet, volat o pomoc. Najednou jsem se probudila. Uslyšela jsem hlasy v kuchyni, tak jsem tam přišla. Moje maminka seděla na židli a brečela, sestra i táta taky. Jen jsem slyšela... Ona umřela... Hned jsem pomyslela na Bobinu, protože nikdo jiný mě nenapadl. Nakonec jsem se dozvěděla, že moje maminka v noci nakonec vstala, vzala pejska na procházku. A když šla kolem tety oken, uviděla, že jedno je pootevřené, viděla v něm modré světlo a slyšela to pípání tůt, tůt, tůt.... tůůůůůůůůůůůůt. Vyběhla schody a uviděla tetu na zemi ležet a doktory, jak se jí snažili oživovat. Ještě ten den jsem se dozvěděla, že se tetě udělalo zle, vyšla na chodbu a ztihla jen několikrát zabušit na sousedovo dveře... Bušila a volala o pomoc... A aby toho nebylo málo.... Kolem 5. hodiny ráno šla maminka, táta i sestra pomoci "omýt" tetu, než přijela pohřební služba... Já byla doma sama, bylo mi smutno, tak jsem si jako dítě spustila nahrávání na magnetofonu a zpívala... Na pohřbu tety mi naskočila po celém těle husí kůže... ostatním později také, když si pustili magnetofon, kde jsem říkala... dnes ti budu zpívat teto... a zpívala jsem písničku Holubí dům, stále a stále dokola... Na pohřbu jí teta měla, když rakev s jejím tělem klesala dolů. Omlouvám se za rozepsání, ale musela jsem to sem napsat. Tahle příhoda ve mě zanechala pocit, že opravdu něco je, něco existuje a jsem za to ráda.