Přidat komentář

Ahojte holky.
Moc smutný příběh, i když už ho z tvých přízpěvků znám. Člověku se chce brečet, když si vzpomene, jak jsme se společně snažily, aby obě holčičky byly už na Vánoce s námi doma.
Jsi moc statečná, nevím jak bych to čekání na genetiku vydržela.
Moc vám s Karolínkou držíme palečky a přejeme, aby to nebylo vůbec tak zlé, jak to vypadá.
Myslíme na vás holky a posíláme pusu!
Radka a Karolínka