Právě že už asi 2-3x jsem tam jela takzvaně zakopat válečnou sekeru (obrazně řečeno aspoň teda tu mojí), a že to zkusíme od znova, psychicky se na to připravuju, pak příteli řeknu, že teď bychom mohli jet spolu k nim, on samozřejmě šťastný jak blecha, že pojedu a že jsem s tím přišla sama a nemusí mě nutit nebo připomínat, že mám zase velkou pauzu mezi návštěvama. No a nejlépe už mezi dveřma se stane něco, co ten můj elán zase totálně zadupe až do suterénu :s: Třeba jako o vánocích, opět že se od toho odprostím a začnem znova, sedíme po obědě v obýváku, hraje tv a akorát by to zase skončilo tak, že budem sedět a něco nesmyslnýho plácat, venku bylo krásně (docela ;) tak jsem navrhla jestli se nepůjdem projít ven jako všichni, prostě se trochu vysmradit a promrznout :s: Jenže zrovna po obědě propukla závažná nemoc u přítelova mladšího bráchy. Bylo to obyčejné nachlazení, to mi bylo jasné hned, tomu bráchovi je asi 20, chlap jak hora, že by mohl skály lámat, ale maminka že nepůjde, že musí zůstat u něj co kdyby náhodou, a zbytek návštěvy mu po 5 min měřila teplotu (fakt nekecám :s: ) a řešila co budou dělat, že přece takhle nemůže jít v pondělí do práce (byla myslím sobota)... :00: :00: :00: ztratila jsem všechnu motivaci, zdrželi jsme se ze slušnosti asi ještě půl hodiny a pak jsme je nechali aby mohli v klidu marodit... ;)
In reply to by anonymous_stub (neověřeno)
Právě že už asi 2-3x jsem tam jela takzvaně zakopat válečnou sekeru (obrazně řečeno aspoň teda tu mojí), a že to zkusíme od znova, psychicky se na to připravuju, pak příteli řeknu, že teď bychom mohli jet spolu k nim, on samozřejmě šťastný jak blecha, že pojedu a že jsem s tím přišla sama a nemusí mě nutit nebo připomínat, že mám zase velkou pauzu mezi návštěvama. No a nejlépe už mezi dveřma se stane něco, co ten můj elán zase totálně zadupe až do suterénu :s: Třeba jako o vánocích, opět že se od toho odprostím a začnem znova, sedíme po obědě v obýváku, hraje tv a akorát by to zase skončilo tak, že budem sedět a něco nesmyslnýho plácat, venku bylo krásně (docela ;) tak jsem navrhla jestli se nepůjdem projít ven jako všichni, prostě se trochu vysmradit a promrznout :s: Jenže zrovna po obědě propukla závažná nemoc u přítelova mladšího bráchy. Bylo to obyčejné nachlazení, to mi bylo jasné hned, tomu bráchovi je asi 20, chlap jak hora, že by mohl skály lámat, ale maminka že nepůjde, že musí zůstat u něj co kdyby náhodou, a zbytek návštěvy mu po 5 min měřila teplotu (fakt nekecám :s: ) a řešila co budou dělat, že přece takhle nemůže jít v pondělí do práce (byla myslím sobota)... :00: :00: :00:
ztratila jsem všechnu motivaci, zdrželi jsme se ze slušnosti asi ještě půl hodiny a pak jsme je nechali aby mohli v klidu marodit... ;)