Ahojky, jsem ráda, že to tady píšeš. Ty pocity a myšlenky znám..až jsem si kolikrát řikala, jestli jsem normální. Mít miminko si přeju už strašně dlouho, ale přítel je mladší takže jsem na něj netlačila až k tomu pocitu touhy po dítěti dospěje sám. Když sám začal o měm začal mluvit a plánovat a otěhotněla jsem..myslela jsem, že budu strašně šťastná! A ano jsem šťastná, že budeme mít miminko, ale právě mě zaskočilo co mi prolítlo hned u p.doktorky po tom co mi to řekla hlavou. Jak kdybych v momentě zestárla o 20let, jak kdyby všechno "mládí" skončilo a nějak všechno strašně rychle uteklo. Co budu dělat až bude neutišitelně plakat a já nebudu vědět jak mu pomoc..? Jsem teďka v půlce těhu (21tt) a cítím se už mnohem líp. Pocity o uteklém mládí už nemám, ale strach jestli budu dobrou mámou stále. Jak řekla moje kamarádka je to úděl všech rodičů..teď už se budem bát asi pořát až do smrti...
Ahojky, jsem ráda, že to tady píšeš. Ty pocity a myšlenky znám..až jsem si kolikrát řikala, jestli jsem normální. Mít miminko si přeju už strašně dlouho, ale přítel je mladší takže jsem na něj netlačila až k tomu pocitu touhy po dítěti dospěje sám. Když sám začal o měm začal mluvit a plánovat a otěhotněla jsem..myslela jsem, že budu strašně šťastná! A ano jsem šťastná, že budeme mít miminko, ale právě mě zaskočilo co mi prolítlo hned u p.doktorky po tom co mi to řekla hlavou. Jak kdybych v momentě zestárla o 20let, jak kdyby všechno "mládí" skončilo a nějak všechno strašně rychle uteklo. Co budu dělat až bude neutišitelně plakat a já nebudu vědět jak mu pomoc..? Jsem teďka v půlce těhu (21tt) a cítím se už mnohem líp. Pocity o uteklém mládí už nemám, ale strach jestli budu dobrou mámou stále. Jak řekla moje kamarádka je to úděl všech rodičů..teď už se budem bát asi pořát až do smrti...