No myslím, že to přepadne každou nastávající maminku. Při prvním těhu, které bohužel skončilo v 13. týdnu jsem byla jiná, tedy tu krátkou dobu, uvolněná, v pohodě, těšila jsem se a pak po revizi a znovu otěhotnění a dalších potížích v prvním trimestru se mi v hlavě honilo všechno, jestli na to mám, že mít mimčo je krásná radost, ale celoživotní závazek. No a teď, když jsem nastoupila na mateřskou, tak jsem obrečela svou práci - asi to zní bláznivě, ale měla jsem výbornou karieru, hodně jsem cestovala, měla jsem skvělý tým lidí a nechci se chlubit, ale myslím, že jsem to dělala dobře a kdo ví, jestli se k tomu vrátím, už to nebude tak snadné, budu se muset rozhodovat, kdy nechám mimčo s chůvou nebo v jeslích a už teď vím, že to nebude snadné. No a s manželem jsme spolu 6 let, asi to bude znít odvážně, ale náš vztah je "zdravý" a oba víme, co jsme od něj chtěli. Hodně spolu mluvíme, o našich pocitech, o tom, jak jeden či druhý vnímá různé okolnosti a mám pocit, že tu velkou změnu zvládneme dobře, taky jsme už docela staří:-) - mě je 29 a mnželovi 32. Popravdě, strašně dlouho jsem se o naše druhé mimi v bříšku bála, možná až zbytečně a s blížícím se porodem se to moc nelepší - bohužel:-), ale popravdě právě v našem vztahu s manželem a širším vztahu s rodinou budu hledat oporu ve chvílích, kdy na mě padne splín nebo smutnění!!! Hezky si užívej těhotenství!
No myslím, že to přepadne každou nastávající maminku. Při prvním těhu, které bohužel skončilo v 13. týdnu jsem byla jiná, tedy tu krátkou dobu, uvolněná, v pohodě, těšila jsem se a pak po revizi a znovu otěhotnění a dalších potížích v prvním trimestru se mi v hlavě honilo všechno, jestli na to mám, že mít mimčo je krásná radost, ale celoživotní závazek. No a teď, když jsem nastoupila na mateřskou, tak jsem obrečela svou práci - asi to zní bláznivě, ale měla jsem výbornou karieru, hodně jsem cestovala, měla jsem skvělý tým lidí a nechci se chlubit, ale myslím, že jsem to dělala dobře a kdo ví, jestli se k tomu vrátím, už to nebude tak snadné, budu se muset rozhodovat, kdy nechám mimčo s chůvou nebo v jeslích a už teď vím, že to nebude snadné. No a s manželem jsme spolu 6 let, asi to bude znít odvážně, ale náš vztah je "zdravý" a oba víme, co jsme od něj chtěli. Hodně spolu mluvíme, o našich pocitech, o tom, jak jeden či druhý vnímá různé okolnosti a mám pocit, že tu velkou změnu zvládneme dobře, taky jsme už docela staří:-) - mě je 29 a mnželovi 32. Popravdě, strašně dlouho jsem se o naše druhé mimi v bříšku bála, možná až zbytečně a s blížícím se porodem se to moc nelepší - bohužel:-), ale popravdě právě v našem vztahu s manželem a širším vztahu s rodinou budu hledat oporu ve chvílích, kdy na mě padne splín nebo smutnění!!! Hezky si užívej těhotenství!