ahoj ahoj, doufám, že se taky můžu přidat k tvému krásnému článku,opravdu jsi to super napsala, i když já už mezi snažilky nepatřím,ale vím jak se cítíš. Já v roce 2002 porodila syna Adámka, který ale bohužel se mnou z porodnice domů neodjel, zemřel po 3dnech v porodnici. Já byla psychicky úplně na dně a myslela jsem že život pro mě skončil, Doktoři mi navíc doporučili rok čekat, než se mé tělo zregeneruje a po císařském řezu upraví do normálu,ale já s manželem tolik toužila po miminku,že jsem počkala sotva po 6neděllí a tajně jsme se začali snažilkovat, ale opravdu psychika je veliká mrcha. Po ročním snažení, kdy jsem šla na kontrolu k dr. tak mi oznámil, že jsem v pořádku,že se můžeme začít snažit o mimi,ale bohužel psychika opravdu byla uplně na dně, protože jsem věděla, že už rok snažení máme za sebou a stále nic. Nakonec jsem si teda našla super novou práci, kde mě to začalo bavit, začala jsem navštěvovat kamarádky s dětmi, které jsem měla kolem sebe a úplně jsem vypustila, to že chci taky dítě a ejhle po dalším půl ročním snažení a hlavně po letní dovolené,ta mrška nepřišla a mi se v roce 2005 narodila krásná zdravá holčička, kterou bych za nic na světě nevyměnila. Další kámen urazu na mě padl loni v červnu, kdy jsem opět po víc jak ročním snažení potratila v 8tt těhotenství,ale teda jak se říka po revizi je tělo jak prokypřená půda,tak místo aby jsme z manželem zoufali,že se zase nedaří, jeli jsme v srpnu na dovču(po 2měsících po revizi) a ejhle povedlo se napoprvé a teď mám jen 2 měsíce do porodu a mám strach aby vše dobře dopadlo. Proto nezoufej, ono opravdu jak nejmíň budeš čekat na mimi,tak se určitě povede, přeju ti moc moc štěstíčka!!! :a:
ahoj ahoj, doufám, že se taky můžu přidat k tvému krásnému článku,opravdu jsi to super napsala, i když já už mezi snažilky nepatřím,ale vím jak se cítíš. Já v roce 2002 porodila syna Adámka, který ale bohužel se mnou z porodnice domů neodjel, zemřel po 3dnech v porodnici. Já byla psychicky úplně na dně a myslela jsem že život pro mě skončil, Doktoři mi navíc doporučili rok čekat, než se mé tělo zregeneruje a po císařském řezu upraví do normálu,ale já s manželem tolik toužila po miminku,že jsem počkala sotva po 6neděllí a tajně jsme se začali snažilkovat, ale opravdu psychika je veliká mrcha. Po ročním snažení, kdy jsem šla na kontrolu k dr. tak mi oznámil, že jsem v pořádku,že se můžeme začít snažit o mimi,ale bohužel psychika opravdu byla uplně na dně, protože jsem věděla, že už rok snažení máme za sebou a stále nic. Nakonec jsem si teda našla super novou práci, kde mě to začalo bavit, začala jsem navštěvovat kamarádky s dětmi, které jsem měla kolem sebe a úplně jsem vypustila, to že chci taky dítě a ejhle po dalším půl ročním snažení a hlavně po letní dovolené,ta mrška nepřišla a mi se v roce 2005 narodila krásná zdravá holčička, kterou bych za nic na světě nevyměnila. Další kámen urazu na mě padl loni v červnu, kdy jsem opět po víc jak ročním snažení potratila v 8tt těhotenství,ale teda jak se říka po revizi je tělo jak prokypřená půda,tak místo aby jsme z manželem zoufali,že se zase nedaří, jeli jsme v srpnu na dovču(po 2měsících po revizi) a ejhle povedlo se napoprvé a teď mám jen 2 měsíce do porodu a mám strach aby vše dobře dopadlo. Proto nezoufej, ono opravdu jak nejmíň budeš čekat na mimi,tak se určitě povede, přeju ti moc moc štěstíčka!!! :a: