Pracovala jsem na kompu až do půlnoci (pracuju z domova a teď je nějak moc práce najednou). Do toho jsem ještě pekla maso, takže jsem byla fakt unavená. Manžel šel s kámošem do hospody, tak jsem si říkala, že se tentokrát nebudu stresovat tím, kdy přijde a vypnu si i mobil. Tak jsem lehla a protože už jsem 34 tt, tak to spaní moc slavný není, malej je aktivní hlavně v noci. Jakmile si lehnu, tak začne ródeo, kolikrát mi to úplně trhá břichem. Na zádech spát nemůžu, to se mi špatně dýchá jak děloha tlačí na dolní dutou žílu, na levým boku je většinou natlačenej malej, jenže se jako obvkle mlel, takže ani spaní na pravým boku nešlo moc zorganizovat. A navíc jsem zase dostávala poslíčky a křeče do spodku, takže fakt sranda. Ale byla jsem hrozně unavená, tak jsem tak nějak usla. Jenže o čtvrt na tři mě vzbudil zvonek, já koukla vedle sebe, zjistila jsem, že manžel jejště není doma, tak jsem si řekla, že asi nemá klíče či co, tak jsem letěla dolů na dvůr mu otevřítz. Samozřejm nikdo nikde, prostě si zazvonil nějakej opilec a měl z toho za rohem nejspíš srandu. Jenže mě samozřejmě popadl strach, hospodu sice máme pět minut od baráku, ale říkala jsem si, jestli se něco nestalo, přeci jen tam šli a bylo půl osmý. Tak mu teda volám a on teda, že se už stejně dopíjí a že jde domů. Je fakt, že opravdu za čtvrt hodiny přišel, jenže to už jsem byla nasr... jak brigadýr. Jen co přišel, tak jsem mu řekla, ať si odnese peřinu a jde spát do kuchyně. jenže jak jsem byla naštvaná, tak to malej vycítil a kopal do mě jak do balonu. Snažila jsem se uklidnit, ale moc to teda nešlo. Navíc si ani dneska odpočinout nemůžu, protože tu musím pouklízet a musím napíct na zítřejší oslavu. A víkend budu mít taky pracovní. A manžel tak nějak nechápe, proč jsem jako naštvaná, leží tu jako lazar a stěžuje si, jak ho chudáčka bolí hlava...nejradši bych ho po té palici praštila! Kdybych mu tohle udělala já, tak to mám na talíři několik měsíců, pořád by mi vyčítal, že měl strach a podobně, ale u sebe si to neuvědomí. No nic, omlouvám se za výlev, ale musela jsem si postěžovat. Tak si holky hlavně odpočiňte, pokud můžete a přeju všem, ať máme aspoň dnešní noc klidnou :-)
Pracovala jsem na kompu až do půlnoci (pracuju z domova a teď je nějak moc práce najednou). Do toho jsem ještě pekla maso, takže jsem byla fakt unavená. Manžel šel s kámošem do hospody, tak jsem si říkala, že se tentokrát nebudu stresovat tím, kdy přijde a vypnu si i mobil. Tak jsem lehla a protože už jsem 34 tt, tak to spaní moc slavný není, malej je aktivní hlavně v noci. Jakmile si lehnu, tak začne ródeo, kolikrát mi to úplně trhá břichem. Na zádech spát nemůžu, to se mi špatně dýchá jak děloha tlačí na dolní dutou žílu, na levým boku je většinou natlačenej malej, jenže se jako obvkle mlel, takže ani spaní na pravým boku nešlo moc zorganizovat. A navíc jsem zase dostávala poslíčky a křeče do spodku, takže fakt sranda. Ale byla jsem hrozně unavená, tak jsem tak nějak usla. Jenže o čtvrt na tři mě vzbudil zvonek, já koukla vedle sebe, zjistila jsem, že manžel jejště není doma, tak jsem si řekla, že asi nemá klíče či co, tak jsem letěla dolů na dvůr mu otevřítz. Samozřejm nikdo nikde, prostě si zazvonil nějakej opilec a měl z toho za rohem nejspíš srandu. Jenže mě samozřejmě popadl strach, hospodu sice máme pět minut od baráku, ale říkala jsem si, jestli se něco nestalo, přeci jen tam šli a bylo půl osmý. Tak mu teda volám a on teda, že se už stejně dopíjí a že jde domů. Je fakt, že opravdu za čtvrt hodiny přišel, jenže to už jsem byla nasr... jak brigadýr. Jen co přišel, tak jsem mu řekla, ať si odnese peřinu a jde spát do kuchyně. jenže jak jsem byla naštvaná, tak to malej vycítil a kopal do mě jak do balonu. Snažila jsem se uklidnit, ale moc to teda nešlo.
Navíc si ani dneska odpočinout nemůžu, protože tu musím pouklízet a musím napíct na zítřejší oslavu. A víkend budu mít taky pracovní. A manžel tak nějak nechápe, proč jsem jako naštvaná, leží tu jako lazar a stěžuje si, jak ho chudáčka bolí hlava...nejradši bych ho po té palici praštila! Kdybych mu tohle udělala já, tak to mám na talíři několik měsíců, pořád by mi vyčítal, že měl strach a podobně, ale u sebe si to neuvědomí.
No nic, omlouvám se za výlev, ale musela jsem si postěžovat.
Tak si holky hlavně odpočiňte, pokud můžete a přeju všem, ať máme aspoň dnešní noc klidnou :-)