Celé šestinedělí je náročné, ale pro mě bylo nejhorších prvních 14 dnů, kdy se mi hojilo šití po nastřižení hráze a poranění čípku. Stehy mě bolely tak, že jsem si nemohla 14 dnů sednout bez kruhu a dalších 14 dnů jsem je pořád cítila. Nemluvě o pobytu v porodnici, kdy jsem měla v sobě první 3 dny drény a nešlo si skoro ani lehnout do postele. Kromě stehů mě trápila veliká únava, v porodnici toho člověk moc nenaspí a po návratu domů to taky ty první týdny nebyla žádná sláva, protože Honzík si musel zvykat na nové prostředí. Naštěstí byl většinou hodný a hodně spinkal, jen ze začátku nerozlišoval den a noc a musela jsem i v noci vstávat každé 2 až 3 hodinky, takže jsem musela odpočívat i během dne, když Honzík spinkal. Vlastně celý první měsíc jsem hodně odpočívala, většinu domácích prací za mě převzal manžel, abych se mohla věnovat miminku. S kojením jsem naštěstí neměla žádné problémy, snad jen po návratu z porodnice jsem měla dost nalitá prsa, ale jak jsem se rozkojila, tak se to zlepšilo a množství mlíčka se upravilo podle potřeby miminka. Plně jsem kojila až do konce 6. měsíce, pak jsem začala pomalu se zeleninovými příkrmy a od začátku 8. měsíce i s ovocnými, ale jinak kojím stále. Než si miminko udělá trošku režim ve spaní, tak je to vždycky náročné. Až po šestinedělí jsem občas v noci spala i 4 hodiny v kuse, a místo 3x za noc jsem vstávala jen dvakrát. Co se týče psychiky v šestinedělí, tak mě naštěstí nějaké větší depky nepotkaly, jen jsem se občas cítila osamělá, když byl manžel v práci a mimčo spalo, ale jinak jsem byla (a pořád jsem) moc šťastná, že máme takového nádherného človíčka, který se má čile k světu. Jen mě po 14 dnech od porodu potrápila vysoká horečka kolem 40 stupňů, kterou jsem dostala díky nedodržování pitného režimu. Rodila jsem 2. května a pak uhodila vedra. Já jsem trošku zapomínala pít a tak se mi moje tělo pomstilo a připomnělo mi, že nemám nic podceňovat. Naštěstí mi paraleny do druhého dne zabraly a teplota mi nenarušila kojení. Jen mě to poučilo, abych si dávala na pití pozor.
Celé šestinedělí je náročné, ale pro mě bylo nejhorších prvních 14 dnů, kdy se mi hojilo šití po nastřižení hráze a poranění čípku. Stehy mě bolely tak, že jsem si nemohla 14 dnů sednout bez kruhu a dalších 14 dnů jsem je pořád cítila. Nemluvě o pobytu v porodnici, kdy jsem měla v sobě první 3 dny drény a nešlo si skoro ani lehnout do postele. Kromě stehů mě trápila veliká únava, v porodnici toho člověk moc nenaspí a po návratu domů to taky ty první týdny nebyla žádná sláva, protože Honzík si musel zvykat na nové prostředí. Naštěstí byl většinou hodný a hodně spinkal, jen ze začátku nerozlišoval den a noc a musela jsem i v noci vstávat každé 2 až 3 hodinky, takže jsem musela odpočívat i během dne, když Honzík spinkal. Vlastně celý první měsíc jsem hodně odpočívala, většinu domácích prací za mě převzal manžel, abych se mohla věnovat miminku. S kojením jsem naštěstí neměla žádné problémy, snad jen po návratu z porodnice jsem měla dost nalitá prsa, ale jak jsem se rozkojila, tak se to zlepšilo a množství mlíčka se upravilo podle potřeby miminka. Plně jsem kojila až do konce 6. měsíce, pak jsem začala pomalu se zeleninovými příkrmy a od začátku 8. měsíce i s ovocnými, ale jinak kojím stále.
Než si miminko udělá trošku režim ve spaní, tak je to vždycky náročné. Až po šestinedělí jsem občas v noci spala i 4 hodiny v kuse, a místo 3x za noc jsem vstávala jen dvakrát.
Co se týče psychiky v šestinedělí, tak mě naštěstí nějaké větší depky nepotkaly, jen jsem se občas cítila osamělá, když byl manžel v práci a mimčo spalo, ale jinak jsem byla (a pořád jsem) moc šťastná, že máme takového nádherného človíčka, který se má čile k světu.
Jen mě po 14 dnech od porodu potrápila vysoká horečka kolem 40 stupňů, kterou jsem dostala díky nedodržování pitného režimu. Rodila jsem 2. května a pak uhodila vedra. Já jsem trošku zapomínala pít a tak se mi moje tělo pomstilo a připomnělo mi, že nemám nic podceňovat. Naštěstí mi paraleny do druhého dne zabraly a teplota mi nenarušila kojení. Jen mě to poučilo, abych si dávala na pití pozor.