Separační úzkost? Ale u matky...
Ahoj maminky, těhulky atd. :///: . Potřebovala bych poradit, uklidnit se, vypsat se... Sjíždím už pár dní všelijaké diskuze na maminkovských stránkách, co se odloučení od dítěte týče, ale přesto nejsem klidnější. Za 10 dní mám termín porodu a doma 20 - ti měsíčního prďolku. Začínám mít silné deprese, že budu muset na ten necelý týden do porodnice, nevyhnutelně, samozřejmě :s: . Syn hlídání zvládá dobře, když jsme se před pár týdny s manželem brali a on poprvé spal u našich na tu jednu noc, tak byl prý úplně v pohodě. Nicméně bude po tu dobu na střídačku s tatínkem doma, což zvládají parádně a napůl u babi s dědou a mým bratrem, kterému je šest let a syn ho naprosto zbožňuje, takže prostě o něj bude nádherně postaráno a bude maximálně zabaven. Přesto všechno se schyluji k úzkostným až plačícím stavům, že bude nějaký problém, že se bude trápit a sobecky i nahlížím na to, že já to nevydržím... Máte nějaké rady, fígle, zkušenosti jak se s touto situací vnitře poprat? Budu vděčná za cokoliv... :?
tak já ti žádný tip nedám. dceři bylo 2,5 když se narodila Nelinka. malá je zvyklá na hlídání, chodí spát k babi a dědovi od roku. ale i tak se nám oběma dost stýskalo, byla jsem v porodnici 8dní. dost jsem to tam protrpěla, mě bylo po porodu dobře ale malá měla po porodu hodně komplikací takže jsem to všechno těžce nesla a tím bylo horší i to odloučení od starší. ale jezili za mnou každý den, nedokážu si představit že bych jí neviděla 8dní. Esterka to ale zvládala docela v pohodě. prostě to tak pochopila že musím být s Neli v porodnici. pak jsem měla na 3dny nadstandart, takže tam se mnou byli třeba 4hodiny, malá si tam posvačila, já jsem se jí věnovala abych si jí užila aspoň na chvíli. no bylo to těžké, ale holt se to musí vydržet. někdo třeba bývá po porodu unavený, takže třeba budeš ráda že máš na starosti jen mimčo a o tebe je postaráno.. já jsme měla u obou dětí po porodu úplně jinou situaci, byla jsem nabitá energií a ubíjelo mě to že mě někdo obskakuje.. každopádně to budeš muset vydržet a věř že za měsíc bude vše zapomenuto..
In reply to Ahojky rady nemam, ale by maccina
Díky, vím, že máš pravdu, jen je těžké si poručit :) . Zkusím se nějak odprostit a svádět to na těhotenské hormony, každopádně i to je možné :)
In reply to Ahojky, mám děti taky 20 by janca.zao
In reply to Díky, s našima i s manželem by Sandra L.
Souhlasím, to bude asi lepší;) já jsem jí prostě musela vidět a pak to takhle dopadlo:(
Nejoblíbenější články
Zajímavé odkazy
Uživatelky s nejvíce příspěvky
Vaše fotografie
Já jsem měla něco podobnýho, i když jsem si to ani neuvědomovala. Malé byly 2 roky, když se narodila druhá holčička. První den to tatínek nezvládal, tak ani nepřišla do porodnice, tak jsem byla smutná a druhý den přišla a já když řekla, že chce zůstat se mnou, brečela jsem jak želva ještě pár hodin, co návštěva s mojí holčičkou odešla. Holky na pokoji mě uklidnovaly, bylo to od nich pěkný, ale nejradši bych byla na pokoji sama, nebo nejlépe už doma s ní! Přitom o ní bylo taky pěkně postaráno, nebo spíš měla pré, byli na ní všichni až moc hodní, takže dělala skoro vše co chtěla, což s maminkou nemá:) V porodnici se soustřed na nové miminko a jestli tě navštíví klučík, zvládni to líp jak já:))) Ted se tomu směju a doufám, že ty potom budeš taky;) žádný stres a pevné nervy;)