Samota
Ahoj holky,
chodím sem docela pravidelně a čtu si Vaše články, ale až teď jsem našla odvahu napsat sem i já. V 5tt nás opustil "táta". Teď jsem v 18tt a musím říct, že je to neskutečně těžký. Rozhodla jsem se, že nebude uveden ani v rodném listu. Stejně nevím kde je. Mám kamaráda, který by byl rád něco víc a moje těhotenství mu nevadí, ale držím se zkrátka. Mám strach, že to nedopadne a já bych to nezvládla už vůbec. Nevím co mám dělat. Mám strach jak to všechno zvládnu sama.
AHOJKY,JE TO VELMI TEZKA SITUACE....A JE MI TO MOOC LITO :( .NICMENE TI DRZIM PALECKY,ABY JSI VSE ZVLADLA... :k: CHCI SE ZEPTAT,TEN KLUCINA-CO BY RAD VIC NEZ PRATELSTVI...TEN TI NENI SYMPATICKY?BYLI BY JSTE NA VSECHNO DOBRE I ZLE DVA A NAKONEC BY TO OBOUSTRANNE MOHLO PRERUST V LASKU,NEMYSLIS :h: ?PO PORODU BY TREBA RAD MIMI PRIJAL ZA SVE A BYLA BY Z VAS STASTNA RODINKA... ;) :cc): :/;x:
In reply to AHOJKY,JE TO VELMI TEZKA by Jířulka
Já toho nelituju. Jsem ráda, že jsem ho poznala dřív než bylo příliš pozdě. Aspoň už nemůže ublížit mému dítěti. A s tím kamarádem se máme oba moc rádi. Ale cítím z jeho strany nejistotu co se týče toho dítěte. Říkal mi, že si musí něco přečíst o těhotenství a pak jestli mu prcka pucim. Ale mám hrozný strach, že to nedopadne a on si najde mladší bez závazků.
Ahojky já jsem taky sama od 5tt a teď už jsem 33+1tt
In reply to Ahojky já jsem taky sama od by liliulka
jak to zvládáš sama? Nebo jsi si někoho našla? Prosím poraď co a jak mám dělat, abych to taky zvládla
In reply to jak to zvládáš by Dannyde
furt jsem sama ale zvládám to dobře bydlíš u rodičů ,Mamka ti pomuže neboj to se najk vyřeší nebo si do porodu někho jinýho najdeš nech tomu čas uvidíš
In reply to furt jsem sama ale zvládám by liliulka
právěže nebydlím u rodičů. Mamka je hodně pracovně vytížena, ale uvidíme. Škoda, že nevidíme do budoucnosti. Byla jsem u kartářky a ta mi řekla, že mě čeká velké překvapení (zpráva) ze které budu v šoku, kterou bych vůbec nečekala a bude to velmi příjemné překvapení. držím palečky, aby ti to všechno dobře dopadlo
to je nezávidihodná situace, ale neboj, mimi ti to vynahradí a pak už nikdy sama nebeš. Bude tu ten malý tvoreček.
To mě moc mrzí...život si s náma opravdu občas zahrává. Na druhou stranu je život ale moc krásnej právě proto jak nás dokáže nečekaně příjemně překvapit. Chápu, že máš strach pustit k sobě toho kamaráda blíž. Zvládla jsi odchod tatínka a už to není vůbec jednoduché. Spousta maminek je sama a nemá na výběr, ale ty máš oporu v kamarádovi. Nemusíš se do toho vrhnout po hlavě, ale udělala bych kompromis a dělala bych společně s kamarádem malé krůčky. Můžete spolu trávit společné chvíle. Uvidíš jeho reakce na miminko, budeš mít možnost ho víc poznat,on tebe a miminko taky.Také bude mít pocit, že by měl o vás bojovat, protože bude cítit trošku nejistotu a to chlapi potřebují. Možná už máš pohyby a tak když ho necháš sáhnout na bříško, pokud bude chtít, bude to i pro něj krásný pocit. Právě pomalé krůčky nám v životě dávají prostor k tomu se někdy dostat ze špatných životních zkušeností a dát si novou šanci, ve které se pak díky tomu cítíme dobře. Držím Ti palce a přeju krásné těhulkování.