Moc moc přeju, aby vám to do třetice všeho dobrého vyšlo. Zapomenout se nedá, ale určitě to chce se v tom neutápět. Stává se to často, ale pokud je to takhle v začátku, je to určitě malinko jednodušší to přijmout. Co jsem četla, tak každý doktor říká něco jiného. Většinou radí 3 měsíce počkat, jindy zase že je vše čisté a připravené okamžitě a další, že tělo samo uzná za vhodné, kdy se zadaří. Těžko říct, každá jsme jiná, každá máme jiné důvody proč to nevyšlo...
Neboj se a věř, že všechno dobře dopadne. A brzy si už budeme psát o tom, jaké kočárky si vybereme :-)

ahoj, moc mě vždy potěší, když mi někdo odepíše, člověk má hned takovou radost, mám tady takovou podporu, v blízkém okolí tím nikdo neprošel, tak nemám s kým o tom mluvit, napsala si to úplně přesně, zažít revizi je hrozné, natož když já 2x, byla se mnou na pokoji holka asi 24 let a že se na mimi ještě necítí, přítel jí volal jestli teda na to jde, no děs, šla, pak když se probrala tak moc brečela, je hloupá, mohla mít zdravé miminko, co já bych za to dala. bylo mi také hrozně, nesnáším nemocnice, také sem měla strach aby to udělali dobře, abych mohla mít ještě vůbec někdy mimi, naštěstí si dali záležet, podruhé sám pan primář, to víš já po zkušenostech všem dokrotům nevěřím, už mám i jiného gyn. dr od doktorky sem přešla k doktorovi a sem spokojená. Ale člověk fakt musí jít dál a věřit že jednou to musí vyjít. mě by nikdy nenapadlo, že se mi to může stát a stalo 2x. Sou tu holky co otěhotněli brzy po revizi a maj mimi, ale já radši a manžel sme chtěli počkat. Po 2 revizi mám za sebou plno vyšetření , které sem si vyžádala, beru dvoje vitamíny co mi doporučili a počkali sme ted 5 MS, takže tento měsíc zahajujeme snažení, tak doufám, že do třetice všeho dobrého , pokud by to zase bylo špatné, plánuji změnit práci, kde nejsem už delší dobu spokojená a asi mi to loni nepřidalo a počkali by sme třeba i rok, uvidíme. Tak at ti to rychle utíká a můžete se začít snažit.

Znám to. Známí a kamarádi jsou ohleduplní, ptají se jestli něco nepotřebuješ, říkají že to bude OK. Ale oni nepochopí, jak člověku je, oni to nezažili. Pamatuju si jak kolegyně měla během těhotenství problémy a její maminka to strašně prožívala a bála se. A ta stejná paní mi řekne, že to bude dobrý, že to přebolí - jen tak mezi řečí, jako by to bylo něco normálního. Rodina i přítel - všichni jsou velká opora, ale mně je "nejlíp", když se vypovídám tady na internetu někomu, kdo to zná. Kdo ví, že i přesto, že to byl jen zárodek tak to moc bolí na duši.
A jak vyšly všechny ty testy? Pokud jsou v pořádku, musíš věřit tomu, že to vyjde a jak pořád opakuju, hlavně to být v pohodě!!! Odjeďte někam pryč na dovču a užívejte si jeden druhého. Pokud cítíš, že je dobré počkat, určitě je to pro tvé tělo správné.
Jaké bereš vitamíny? Já jdu na kontrolu zase až posledního března, teď dodržuju šestinedělí a stále jím kyselinu listovou. Ale pak bych po domluvě s dr. přešla třeba na ten femibion. A víš co, je mi jedno, že je drahý - jde přeci o naše miminka a já pro to své chci to nelepší...
A přebolí to, uvidíš. Chce to myslet i na jiné věci než jen to, že chceme otěhotnět, být zase "normální".
Dneska mám zkoušku ohněm - přijde kamarádka se čtyřměsíční holčičkou - ale já se na ně mooooc těším :-)

už sem ti psala a ono se to neodeslalo, ach jo, nás pochopí jen ten, kdo tím také prošel, fakt, každej utěšuje ale to moc nepomůže. Pokaždé sem měla z toho zákroku strach, aby se něco nezkomplikovalo a já mohla ještě někdy otěhotnět, hodně záleží i na doktorech. to tam byla se mnou holka co se ještě necítila mít mimi, tak šla na to dobrovolně a ještě za to musela platit no děs, nějak sem jí nepochopila, pak to hodně obrečela, mohla mít zdravé miminko, určitě toho bude litovat. bylo jí 24, přítele má. Ale je to její věc, že. Jjinak sem byla na genetice a hematologii, trochu problém s krví ale nakonec mám hodnoty na trombofilii v normě, doporučili mi femibion 800 a acidum folicum - kys.listová, dřív sem si sama koupila GS mamavit a zbytečně, 2x sem o mimi přišla. To sem pila i ten čaj od Jukla a taky nepomohl. Uvidíme jestli to do třetice vyjde. Co ti budu povídat, švagrová má ted miminko, moc jim to přeju, ráda si ho pochovám, ale štve mě, že já nic, už sem mohla mít tříměsíční a nemám nebo ted v květnu čekat jiné a zase nic , je to těžké fakt, nedá se zappmenout, tak se drž a zase si někdy napišem, pa.