Asi nenapíšu přesně to, co bys chtěla slyšet. Neodsuzuju tě, to zdůrazňuju, ty sama víš nejlíp, jestli tři děti zvládnete nebo ne. Ale byla jsem na tom úplně stejně před cca. 2 lety. Táhlo mi na 36 a doma dvě děti (8 a 2), které se narodily za dost dramatických okolností. Oba císařem a u obou jsem málem zemřela. U prvního porodu dokonce museli doktoři zachraňovat i moje miminko. Doktorka mi po druhém porodu kladla na srdce, že další už by mohl být fatální. A najednou jsem neplánovaně otěhotněla. Manžel říkal přesně to samé, co tvůj. Konečně už tu nikdo nebrečí, byt máme 3+kk, jak se sem vejdeme, peněz nám moc nezbývá...a hlavně měl strach, aby o mě při porodu nepřišel. Už jsem měla domluvený termín na potrat, ale začala jsem váhat... Co když budu jednou litovat. Dvě nebo tři není zase tak velký rozdíl. A když se trochu uskromníme, tak to zvládneme. Na sebe a na to, že bych nemusela přežít, jsem vůbec nemyslela. Nebudu to prodlužovat. Na potrat jsem nešla. Manžel vzal moje rozhodnutí hodně špatně. Dokonce vyhrožoval rozvodem :-) Ale vše dopadlo naprosto perfektně. Máme krásnou zdravou usměvavou holčičku, já jsem to přežila, rozvedená nejsem, a ač nejsem věřící, tak každý den děkuji Bohu, že jsem se takto rozhodla. Teď už vím, že kdybych tehdy na potrat šla, litovala bych toho do konce života. A proč ti to píšu? Pokud jen náznakem váháš, zkus si to ještě jednou pořádně rozmyslet. Je to rozhodnutí, které nejde vrátit... A nic není nakonec tak zlé, jak to zprvu vypadá ;-) Pořád jsou na tom lidi "hůř". Kamarádka měla plánovaně tři děti, když neplánovaně otěhotněla. Když už se s manželem smířili s tím, že budou mít čtyři děcka, tak zjistili, že to budou dvojčata :-P

ahoj,
zkušnost s tím nemám, jen jsem ti chtěla napsat, ať se držíš. A věř, že nejsi žádná hyena. Dnešní doba je hodně zlá a co si budeme povídat, peníze jsou potřeba. Ty sama nejlíp víš, co si můžete dovolit. Ty špatné reakce nečti, ať se zbytečně netrápíš.

Hodně štěstí