Já jsem porodila první dítě v 22, druhé v 24, třetí v 35 a čtvrté porodím teď ve 40. A v žádném těhotenství nevidím rozdíl, ano připadám si teď o něco víc unavená, taky jsem do konce února zastávala náročné zaměstnání a k tomu se starala o velkou rodinu, takže to se dá vysvětlit tím. K přístupu k dětem v průběhu těch let vidím posun leda tak k lepšímu, vždy si myslím, že jsem byla dobrá máma, ale vidím, že s vyšším věkem mám daleko více trpělivosti a nepodléhám žádným tlakům, se svými téměř dospělými dcerami mám krásný vztah a nemyslím si, že až budou dospívat tyto malé, že to bude jinak, že bych jim snad méně rozuměla. Takže za mě to o věku vůbec není, průměrná délka života se neustále prodlužuje, což je podložený fakt a nemá cenu uvádět příklady, že někdo zemřel v 50- to je irelevantní. Tady je to o tom, že tato dvojice mám zdravotní problémy, které klidně může mít ale i mladší dvojice a proto je jejich případ individuální a je nutné řešit s konkrétními lékaři, které k těhotenství buď budou něco namítat nebo ne. U mě se u toho lékař vůbec nepozastavil, spíše naopak, když já někdy zkonstatuju, že jsem stará rodička tak se mi směje, že je to hloupost.

maminka se nás ptala na názor :D
a já jí jen napsala svůj postoj a že kdybych byla v její situaci, tak bych za daných okolností do toho nešla... nic víc nic míň :D

Ano, na názor maminek kolem 40, co mají v tomto věku zkušenosti s těhotenstvím a porodem.

oukej, dostalas mě

:s: To není nic proti tobě, moc se mi tvé příspěvky líbí, jen v tomhle konkrétním případě si myslím, že fakt nejde předvídat, co která z vás bude prožívat až jí bude 40, jak se bude cítit, kolik bude mít energie, jak si bude případně rozumět v 50 s adolescentem atd. Mě by taky nikdy nenapadlo, že budu mít čtyři děti, kdyby se mě někdo zeptal před 10 lety, tak bych se mu vysmála. Člověka může potkat leccos, s čím vůbec nepočítal a život se vydá jiným, nečekaným směrem.Já se po třicítce rozvedla, nikdo to nečekal a vlastně ani já ne, měli jsme všechno, peníze, barák, drahý dovolený , dvě děti-dokonalá rodinka- jen najednou šel náš vztah někam do háje, pak jsem si našla svobodnýho, bezdětnýho chlapíka a bylo naprosto jasný, že bude miminko a teď tohle čtvrtý nikdo z nás nezval, přesto si k nám našlo cestu a víš co, 14 dní jsem chodila jak ve snu a říkala si, že už přece nemůžu mít další dítě, že jsem stará, že už jsem to všechno prožila a teď, děkuju bohu, že se to stalo a žasnu nad tím, proč mě to vlastně nenapadlo samo od sebe a počítám každý den, kdy už tu bude s námi. Dám jí stejnou lásku jako těm třem, dám jí stejný pochopení a budu pro ní mít stejně času, jako pro všechny ostatní a až vyroste budu ráda poslouchat, co se jí honí v hlavě a hledat k ní cestu, protože, když máš dítě, je jedno kolik ti je let, tvoje srdce to všechno zařídí samo.