porod

Tak teda: POROD 25.8.09 ve 14:18

V pondělí 24.8 na kontrole mi dr. udělal třetí Hamiltona a domluvil mi porod na čtvrtek na vyvolání ... obvolala jsem rodinu a všem zdělila, že ve čtvrtek v 7h ráno to začne. S manželem jsem si zašla na večeři, dala si deci červeného...
V noci jsem začala mít bolesti po hodince, dalo se to vydržet a tak jsem tomu moc nedávala, říkala jsem si falešný poplach. Ráno už byli bolesti po 10minutách, tak jsem čekala až manželovi zazvoní mobil a on se mě jako každý den zeptá " tak co jedeme rodit?" A taky, že jo zeptal :ww: jen nečekal tuhle odpověď ano miláčku dnes jedeme rodit! Měli jste ho vidět jak vystřelil z postele, koukal na mě jestli to myslím vážně ... říkám mu neboj dám si vanu a pokud to nepřestana tak v klidu a pomalu vyjedem .... oblíknul se rychlostí blesku, utíkal vyvenčit Jessu a já mezitím plavala ve vaně. Když přišel už jsem byla oblečená a nachystaná, pochopil, že jedeme, bolesti se ve vaně rozjeli po 5minutách.
Do porodnice jsme dojeli kolem 9h ranní, manžel počkal na chodbě a já si zatím šla lehnout na monitor ... asi hodinu mě kontrolovali a vypisovali papíry, potom mi dali yal a řekli, že můžu jít za manželem na chodbu, a tak za 15 až 20min na záchod. Když jsem vyšla na chodbu tak mě manžel přivítal slovy " já jsem tak šťastnej, že tě vidím a objal mě" byla jsem taky ráda!!! Jen mi bylo dost nepříjemné, že rozdýchávám bolesti na chodbě kde chodili lidi na návštěvy a sestry a dokroři ... Za pár minut jsem vystřelila na záchod, protože jsem měla strach, že při kontrakci se na chodbě poseru. Za manželem jsem se už nevrátila, napíchli mi kapačku, vzali mi krev a poslali na porodní sál.
Kolem 12h mi přišel dr. píchnout vodu což neměl dělat myslela jsem, že horší už to být nemůže, ale bylo a to nebylo všechno
Přišel manžel, měla jsem hroznou radost, že už je se mnou, ale vnímala jsem ho jen na půl byla jsem už hrozně vyčerpaná a unavená, pamatuji si, že tam pořád někdo chodil a kontroloval mě jak jsem na tom. no a potom už jem slyším hlas doktorky Kokrdové ( kterou jsem si moooooc přála) jak říká jdeme na to - tlačte!!!
Tlačila jsem co to šlo, ale bylo to málo, sestry mi skákaly po břiše, myslela jsem, že tu bolest nepřežiju. To že přinesli kleště a vyhodili manžela za dveře vím jen z jeho vyprávění ... malej nedýchal a já ho nedokázala vytlačit ven tak mu pomohli kleštěmi ... když jsem ucítila úlevu a mrkla okem tam dolů a viděla něco fialového co nekřičelo byla jsem zmatená!! Rychle s ním odběhli pryč aby mu dali dýchnout kyslíku.
Manžel za dveřma byl už pološílenej strachy, když viděl kleště nechápal, pak ho vyhodili nechápal, pak vyběhli s miminkem nechápal - chudák! Já jsem začala být taky mírně nervózní ... ptám se doktorky co to ticho znamená? Ona koukala a nevěděla co říct a najednou to začalo, malej začal plakat a já cítila úlevu všech okolo mě!
Než jsem odrodila placentu tak manžel byl s Adámkem. Přišli za mnou až už mě šili, jen jsem na něj koukla, slzy se mi vyhrnuli do očí a já věděla, že tohle je to nejhezčí co jsem kdy zažila! :h: :h: :h:
Šili mě hodinu, manžel mě celou dobu hladil po vlasech a vyprávěl mi co se vlastně kolem mě dělo a děkoval mi, že jsem mu porodila nádhernýho syna :q: :h:
Po šití mi přinesli Adámka k prsu v tu chvíli jsem věděla, že nic hezčího snad nemůže být .......
Tak to je vše přátelé.
Adámek je po všech vyšetření v pořádku, UZ mozku dopadl dobře, jen v jednom očičku má sraženinu krve, ale ta by měla zmizet! Bere denně 8kapslí homeopatik, ale to jen jako prevenci, na hlavičce jsou mírné otlaky po kleštích, ale to nám na kráse a na štěstí neubírá!!!

Adámek váha 3560g a 50cm