Pohled na těhotenství :-D

Holky, tohle mi přišlo do mailu - nejde to sem nedat :-D... (nechtěj se mi mazat ty "křížky", tak snad to přeluštíte...)

Těhotenství-Nejkrásnějších 9 měsíců v životě ženy
# #
# # 1.měsíc
# # Stojím v lékárně ve frontě a chce se mi omdlít. Je tam vedro,
vydýchaný
# # vzduch
# # a paní přede mnou má prostě nesnesitelný parfém. Ale pořád
# # je to lepší než pán před ní, který smrdí zřejmě od přírody a je mi
tak
# # nějak
# # fyzicky odporný. Fuj, teď jsem si všimla lupů v jeho vlasech. Asi se
# # pozvracím.
# # "Těhotenský test," odpovím na otázku lékárnice, co si přeju. Mám
mžitky
# před
# #
# # očima a venku si musím chvilku sednout na parapet výlohy, abych se
# # neskácela.
# # Jsem si jistá svou věcí a 2 čárky na počuraném papírku mi to pak doma
jen
# # potvrdí. Asi brzo omdlím, třeští mi hlava, ale jsem šťastná.
# #
# # 2. měsíc
# # Je 7 hodin ráno, já stojím v kuchyni před ledničkou a vedu vnitřní
boj:
# # když
# # ledničku neotevřu a nevytáhnu si z ní něco na snídani, brzy se
pozvracím.
# # Pokud
# # ji otevřu a ucítím to, co člověk cítí, když ledničku otevře, pozvracím
se
# # taky.
# # Jdu si napustit do sklenice ledovou vodu, napiju se, opláchnu si
čelo,
# # otevřu
# # dokořán okno, zadržím dech a risknu to. Rychle otvírám lednici a
bleskově
# # vytahuju máslo a mlíko. Vyhrknou mi slzy do očí a ženu k oknu to
# # rozdýchat.
# # Hurá, ustála jsem to, už mám aspoň na dopoledne vyhráno. Snídám bílý
# rohlík
# # s
# # máslem a bílou kávu, to jediné, co dopoledne snesu k jídlu. Posilněná
# # snídaní
# # jdu odvážně uklidit věci zpět do lednice a zrak mi padne na 2 buřty v
# # igelitovém pytlíku, co si koupil manžel na večer na opékání. Ty už
jsem
# # neustála. Nesnáším zvracení, takže zvracím s křečovitě zavřenýma
očima,
# # abych to
# # neviděla, pak poslepu tápu po toaletním papíru a po splachovadlu.
# Opouštím
# # záchod, pustím si na hlavu studenou vodu a jdu na dvůr to rozdýchat.
# První,
# # co
# # uvidím po otevření dveří na dvůr, je hromádka od našeho štěňátka.
# Poslepu
# # zvedám prkýnko. Jsem vyložená z kuchyňského okna, zhluboka dýchám a
# # přemýšlím,
# # že bych měla něco sníst. Jediné, na co jsem schopná pomyslet bez
odporu,
# # je
# # rohlík s máslem a bílá káva. Stojím před ledničkou.......... Věčný
# koloběh.
# # Mám
# # pocit, že se neudržím na nohou. Ležím v posteli, hlavu jsem si
# osprchovala
# # studenou vodou, mám okno dokořán a zhluboka dýchám. Asi bych měla
něco
# # sníst..........
# # Přichází domů manžel s oblíbenou žertovnou otázkou na rtech: "Cos
tady
# celý
# # den
# # dělala?" Bez jakýchkoli skrupulí pronáším neomaleně: "Blila."
# # Manžel se hurónsky směje, považujíc to za dobrý vtip, otvírá dokořán
# # ledničku a
# # volá na mě: "Co máme k jídlu, maminko ???"
# #
# #
# # 3. měsíc
# # Miminku na ultrazvuku bije srdíčko, vše je v pořádku a já dostávám
# konečně
# # těhotenskou průkazku a přemýšlím, jak se vyrovnám s pokynem sestry,
abych
# # přišla
# # příště nalačno. Smlouvám s ní aspoň o kapku kafe nebo čaje a vyhrožuju

# # poblinkáním sesterny. Směje se a povoluje mi trochu vody.
# # Přicházím domů a rozrážím dokořán všechna okna: nesnáším vůni našeho
domu.
#
# # "Nepřipadá ti, že nám to tady strašně smrdí?", vyzvídám na každém.
# # Smrdí mi sprchový šampon, tělové mléko, je mi odporný olej na
opalování,
# # hnusí
# # se mi jídlo, je mi odporný dokonce i rohlík s máslem a bílá káva.
Jediné,
# co
# # mi
# # voní a na co mám chuť prakticky pořád, je pivo. Opuchly mi nohy a
obličej
# a
# # na
# # bradě se mi vyrašil lišej záhadného druhu. Večer k nám přišlo pár
# známých
# # na
# # grilovačku. Cpou se masem a mají odporně mastné brady a prsty. Maso
# odporně
# #
# # smrdí. Manžel odlamuje nožičky špekáčku a dává je synovi, který mlaská
a
# # omastek
# # mu teče po bradě. Odbíhám blinkat. Když se vrátím, úplně bílá, syn si
mi
# # sednena
# # klín, obejme mě mastnýma ručičkama a zeptá se mě: "Copak je maminko?"

# #
# #
# # 4. měsíc
# # Všechny kolem nesnáším. Nesnáším naše štěně, leze mi na nervy manžel,
# # příbuzní,
# # mamka. Syn má tisíc otázek ve chvíli, kdy se mi nechce ani trochu
mluvit.
#
# # Manžela zajímá jen, co je k jídlu a jestli jsem vyřídila všechno, co
# jsem
# # měla. Ještě ke všemu si ráno ohřál buřta k snídani a ten kastrůlek s
# mastnou
# #
# # smradlavou vodou nechal na sporáku. Dvakrát se pozvracím, než dokážu
# sejít
# # z
# # ložnice v patře dolů do kuchyně. Sobec jeden hnusná. Vůbec ho
nezajímají
# # moje
# # starosti, mamku zase zajímají až moc... Hlavně, ať se mi dneska nikdo
# # nedostane
# # do rány. Mám chuť všechno rozkopat. Syn mi sděluje, že on spát
rozhodně
# # nepůjde. Začínám asertivně vysvětlovat, že rozhodně půjde, ale nějak
se to
#
# # zvrtne a ječím na celé kolo, že už toho mám dost, že mi tady nikdo
# # odmlouvat
# # nebude a že vůbec. Vztekle kopu do balónu na cvičení a odcházím
trucovat
# # do
# # ložnice, kde se vzteky rozbrečím. Slyším, jak manžel potichu
vysvětluje:
# # "Maminka je trošičku nervózní, nesmíš jí moc zlobit..." "Tak dobže,"
# # odpovídá
# # syn a já pro změnu pláču dojetím......
# #
# #
# # 5. měsíc
# # Dojetí z konce 4. měsíce mi zůstalo. (Mimochodem stejně jako lišej v
# # obličeji).
# # Nemůžu se dívat na televizní noviny, protože téměř u každé zprávy
pláču.
# # Pláču i
# # u reklam, nemůžu jít na žádnou kulturní akci, protože mě k pláči
dojímá
# # krásná
# # hudba. Potají utírám slzy v divadle, kam jsem se synem dorazila na
doják
# # Perníková chaloupka. Večer pláču, protože babička s dědečkem chtějí
vzít
# # syna
# # do ZOO a povezou ho tam autem. Jsem přesvědčená, že se vybourají. Mám
# # panickou
# # hrůzu a pláču dlouho do noci. Manžel konstatuje, že mu mé vzteklé
období
# # bylo
# # přece jen o trochu sympatičtější a vypíná televizi, protože právě
začíná
#
# # nějaká riziková reklama už ani nevím na co, zřejmě na polévky od
Vitany.
# # Zvracím už jen jednou týdně, ale musím nosit vysoce elegantní gumové
# # punčochy
# # kvůli křečákům. Jednou pláču, protože jsem si vsugerovala, že mám
# nějakou
# # zákeřnou nemoc krve, protože mi na nohách vyskákaly takové
# červeno-fialové
# # tečky, které si moc dobře pamatuju od taťky, než zemřel. Asi půl
hodiny
# # se
# # zmítám v hrozných představách, jak jsou moje děti sirotkové, případně
jim
# # jejich
# # otec dovalil macechu ,nějakou pipku s pevnejma prsama, kterou třeba
ještě
# # ve
# # finále budou mít rádi a nikdo si na mě ani nevzpomene....., pak mi
dojde,
# že
# # je
# # to obvyklá vyrážka po holení nohou, pořádně se vysmrkám a jdu spát.
# #
# #
# # 6. měsíc
# # Přestala jsem zvracet, ale mám nesnesitelné bolesti v žebrech.
Ukázalo
# se,
# # že
# # mám jakési mezižeberní srůsty, které se mi pomalu trhají. Dělají se
mi
# # podlitiny a já mám bolesti ve všech polohách kromě lehu na zádech, kdy
je
# to
# #
# # jakž takž snesitelné. Kromě toho si z pátého měsíce s sebou stále nesu
# lišej
# # na
# # bradě, gumové punčochy a pipku s pevnejma prsama. Žárlím na všechno,
co
# je
# #
# # zenského rodu. Prohlížím se v zrcadle a vidím jakousi rozplizlou
# # ropuchoidní
# # maminu se zplihlýma vlasama, opuchlým obličejem, pletencema žil na
nohách
# # a
# # obrovským břichem. A pak vidím všechny ostatní sexy ženy a dívky,
# # sportující,
# # vysmáté, vyzývavé a netěhotné. Manžel při pohledu na mé svlečené tělo
# # vypadá
# # jako já v prvních měsících těhu při pohledu na buřta. Ze všech stran
se
# # naznačuje, že nejsem žena, ale matka. V knížkách se o mých
pohlavních
# # orgánech
# # mluví jako o rodidlech (slovo, které je mi tak odporné, že je mi
nevolno i
# # teď),
# # prsa se začínají stávat továrnou na mlíko. Vyjdu schody do prvního
patra
# a
# #
# # funím jak lokomotiva. Nenajdu na svém těle místo, které by nebylo
aspoň
# # trochu
# # oteklé. (Na rodidla si pravda přes břicho nevidím, tak nevím...)
Manžel
# # vymetá
# # podnikové večírky a zjevně se výborně baví s pevnoprsařkama. Asi ho
brzo
#
# # nakopnu nožkou zpevněnou v gumové punčošce...
# #
# #
# # 7. měsíc
# # Sláva, dotrhly se srůsty, ze dne na den je klid. Začala jsem ale pro
# změnu
# # znovu zvracet. Ne tak často, ale zato trochu brutálněji, málokdy to
totiž
# # vůbec
# # stihnu doběhnout na záchod. Taky k nám přišel Mikuláš s čertem. Čert
# # zahudroval
# # a zachrastil řetězy a já se rozplakala. Čert trochu znejistěl, tuto
# # Reakci asi čekal spíš od dítěte než od maminky. Manžel po jejich
odchodu
# # vážně
# # pokyvoval hlavou a s uspokojením konstatoval, že mi konečně došlo, že
jsem
# # celý
# # rok zlobila a začala se po právu bát. Pak mě se synem společně
# # uklidňovali,
# # že čert jen tak hudruje, ale že by mě ve skutečnosti nechtěl. Těžko
už
# mi
# # někdo někdy uvěří, že mě k pláči dojal strach spatřený v synových
očích.
# # Novinkou pro tento měsíc je absolutní neovládání svěračů. Zakašlu,
# kýchnu,
# # zasměju se a můžu se jít převléknout. Lehkou ostudu jsem udělala na
# oslavě
# #
# # Silvestra, kdy jsem se doslova smíchy počurala, naštěstí tam byli
jen
# # naši
# # nejbližší známí... Navíc mě trápí střevní problémy, což je společně s
# # předchozím
# # problémem dost vražedná kombinace. Nejlepší je pro mě vůbec
nevycházet z
# # domu,
# # v době předvánočních nákupů dost problematický úkol.
# #
# #
# # 8. měsíc
# # Odhazuji gumové punčochy, protože už je prostě nesnesu. Mám pocit, že
# # červenými
# # proužky uprostřed stehen, které mi tam zůstaly vytlačené po okrajích
# # punčoch,
# # budu ocejchovaná asi už nadosmrti. Taky přemýšlím, jestli vůbec kdy
ještě
# # svoje
# # nohy budu moct někomu ukázat. Zmizel mi lišej z brady a nahradilo ho
# # jakési
# # postpubertální akné. V kabelce musím pořád nosit Rennie, protože mě
má
# žáha
# # asi
# # brzo sežehne. Praskly na mně moje těhotenské rifle. Mám sice ještě
jedny,
# # ale
# # ty mi zase hrozně kloužou po břiše dolů a následně spadnou úplně.
Musím
# na
# # nich
# # teda nosit kšandy, což sice slouží k výbornému pobavení mé drahé
# polovičky,
# # ale
# # já z toho zrovna dvakrát nadšená nejsem. Mohla bych nosit sukně a
šaty,
# to
# # bych
# # ale musela
# # dopnout kozačky, což je při současném stavu mých lýtek absolutně
# nereálné.
# #
# # Praskly mi zipy u obou zimních bund a ulomila se mi čtyřka vpravo
# nahoře.
# # Takový lehce destrukční měsíc.
# #
# #
# # 9.měsíc
# # Na poslední chvíli jsem si s vypětím všech sil sundala všechny mé
(dva)
# # prstýnky, protože hrozilo, že by mi je pak muesli odříznout i s
prsty.
# # Ulomila
# # se mi pětka vpravo nahoře. Kromě jiných zábavných akrobatických prvků
při
#
# # zavazování bot, depilaci atd...provozuji těhotenskou jógu při
nesčetných
# # pokusech ostříhat si nehty na nohou. Konkrétně tedy na pravé noze,
na
# # levé to
# # jde celkem v pohodě. S pravou jsem měla dlouho problémy, pak jsem ale
# našla
# #
# # výborný způsob - nutné asi půlhodinové rozcvičení zadních a vnitřních

# # stehenních svalů, šikmých zádových a krční páteře: V široko
rozkročmém
# # sedu na
# # zemi přitáhnete tělo k pravé noze šikmo tak, aby břicho splývalo
volně
# # mezi
# # rozkročené nohy a netlačilo se. Zkroutíte hlavu
# # tak, aby bylo vidět na prsty u nohou. Při dobrém rozcvičení je možno
v
# # této
# # poloze ostříhat všechny prsty najednou, druhou variantou je pomalu
kmitat,
# # při
# # každém kmitu pak ošetřit jeden prst. Třetí variantou je návštěva
# pedikérky.
# #
# # Konečně porod. Břicho je pryč a v mém náručí stvoření, do
# # kterého jsem se nekonečně a na první pohled zamilovala, které celých
těch
# 9
# #
# # měsíců prožilo se mnou, na nic si nestěžovalo a snášelo všechny mé
# nálady,
# # propady, poklesky a nepříliš vzorné chování. Bezpečně poznávám ty
# patičky,
# #
# # které usilovně a bez přestání kopou do prázdna, jakoby hledaly to
břicho
# # zevnitř, do kterého byly zvyklé se tak nádherně zabořovat. Bezděčně
# # nastavuji
# # břicho zvenku, zdá se, že je to jak náhražka přijato. Netrvá to ani
tak
# # dlouho
# # a já začínám mít při pohledu na maminky těhulky neodbytný pocit
krásné
# # nostalgie. To bylo přece tak nádherné období, no řekněte.......