Odporující 5.tii leťák PROSIM POMOOOOC

Teď to ustalo je mu 5 a půl je zlatej chlapeček...

Každý dítě je jiný, na každý funguje něco jinýho. U mých děti tohle zlobení a vzdory většinou znamenají buď nespokojenost, takže na sebe poutají pozornost, nebo prostě období. Na zásadních věcech trvám vźdy(slušné a hezké chování k rodičům a okolí, spaní a vyběhaní se venku do pořádný ůnavy) a ostatní jim naopak povolím. Pak nám pomáhá zkusit si častěji brát děti zvlášť když to jde...chlapečka beru například do kina a dceru dám na hlídání k babičce nebo je s manželem a prostě trávíme čas podle přání dítěte..

Špatně se mi to popisuje;-) z toho co píšeš jsi top maminka a trápí tě to a přitom máš krásně opečovaný děti, ale jediná rada(jestli na něco takovýho mám nárok) je zůstat v klidu, mazlit a počkat až to přejde...

Souhlas s holkama pode mnou. Tohle by casem vygradivalo tak,ze ty bys ztratila nervy a on pritvrdil. Taky jsme to zazili. Nechce jist zeleninu? Fajn. Uklidila jsem ji. Na dalsi jidli jsem mu ale zase nabidla to samy, a protoze uz musel mit hlad,pul talire mi snedl. Ja mu za to dala vysneny chleba s ramou ( za tohle bych tu skolku podpalila, tohle je ted totiz to nejlepsi jidlo na svete ). Ono to zase prejde, asi zkouseji posunout mantinely :D

já mám pětiletého synka a tříletou dcerku a synek, mám pocit, že co se naučil mluvit, potřebuje být v opozici, když ne chováním, tak aspoň slovně. Jeho první reakce na jakoukoli moji větu, pokyn, poznámku... je hysterické ne řečené celým tělem, přitom tak v 80% případů hned potom udělá, co se po něm chtělo nebo se ve dvou - třech větách celkem v klidu domluvíme, proč se to po něm chce, a že to pro něj neznamená nic, co by vlastně sám nechtěl. V podstatě se nedomluvíme jen v situaci, kdy já už mám všeho plné zuby a nezbývá mi energie na udržení sebe sama v klidu. Dcerka je synkův pravý opak, téměř na vše řekne "ano maminko" ale reálně se chová, jako kdyby řekla ne. Takže když jsem s nimi dvěma sama, je to často celkem na palici, nezávislý pozorovatel by se asi hodně pobavil ... Nicméně co se týče synka mého, ve školce je zlatý, u babičky je zlatý, když jsou s taťkou sami, je zlatý, dost často je zlatý, když je se mnou sám a dělá se něco za účelem jeho zabavení, jakmile ale jde ze školky či od babičky domů, nebo jsou na mě se ségrou dva anebo je třeba dělat něco, co pro něj není zábava, s láskou bych ho věnovala prvnímu kolemjdoucímu. Přijde mi, že než nějaké dlouhé přemlouvání, vysvětlování, rozkazování, počítání do tří nebo zabavování hraček či vypínání pohádek, je lepší si tyhle "trestací položky" nechat na opravdu zásadní situace a jinak se snažit tolik ho neorganizovat, nechat mu pocit, že je za svůj život taky trochu zodpovědný. Mám namysli třeba tu situaci s jídlem, když sedí u stolu a místo aby se staral o obsah talíře, kouká z okna. Řekla bych mu jednou, že má jíst a pak bych ho nechala. Až bychom dojedli my ostatní, sklidila bych ze stolu všechny talíře včetně synkova, čas jídla prostě skončil a že on ještě nedojedl, za to si může sám, počká si do dalšího jídla. Stopro by byl hysterák poprvé, podruhé a potřetí by už věděl, že to myslím vážně...

u nas par pokusu bylo taky, syn se snazil na me nove praktiky, kdyz nechtel jist, no tak proste byl letecky den, jidlo letelo do kose a nic jineho nedostal, udelal to parkrat a ted uz radeji ji. JInak nic nez duslednost me nenapada. Proste u nas, kdyz je nejaky problem, neustupuji.....samozrejme v ramci racionality