Námět na téma: jedináček

05.05.2010

holky, to jsem fakt tak divná, že chci mít jen 1 dítě?
Je mi skoro 32 let, mám doma skoro 21 měsíčního, dost živého kluka, který vydá za 2 děti a prostě jsem se rozhodla, že mi tohle jedno zlobidlo stačí a já už prostě další mít nechci
jen u okolí se nesetkávám s pochopením-i přítel by chtěl druhé dítě, všichni kolem se mě ptají, kdy budeme mít druhý a hrozně se diví, když jim řeknu, že druhý nechci
všechny moje kamarádky mají nebo plánují 2 děti a mě nechápají
ale já to prostě tak cítím-jsem asi sobec, ale já už nechci být těhotná, nechci rodit a prostě chci mít jen 1 dítě-je to tak těžké pochopit pro mé okolí?

Kliknutím vložíte smajlíky:

Je mi 28 a čekám teď v květnu své první mimi. Už asi tak od 23 let mě tetka a sestřenka pořád říkali aby jsme si s manželem pořídili mimčo. Když už jsem toho měla dost a s manželem jim pěkně z hrdla řekli něco od srdce tak se jim to nelíbilo no už přes 3roky spolu nemluvíme. Byla to moje a manžela věc. Nikdo nemá právo nám do ničeho kecat. Rada si vyslechnu názor, ale nejsem zvědavá jak mě někdo za můj názor nebo mé rozhodnutí odsoudí. Jinak také s manželem chcem jen jedno mimčo. Mé kamarádky co mají a ještě plánují mimčo tak mě chapají. Vubec nejsi sobec a a je to jen tvá věc a nikdo nemá právo tě za tvé rozhodnutí soudit. :a:

Ahoj, naše Lucka bude nejspíš taky jedináček. Na druhé se necím tedy já bych třeba i chtěla, ale pak si vzpomenu na vše co jsem zažila v těhotenství, u porodu , no a pak taky moje malá je pěknej divoch a vydá za tři. A´t si řiká každej co chce je to jen tvé rozhodnutí a nemyslím si že by zrovna jedináčků bylo málo.

Ahoj, proč bys měla být divná - však podle statistiky připadá na 1 pár 1,2 dítěte :-)) takže těch jedináčků je v republice fakt hodně, v dnešní době prostě spousta lidí chce více dětí,ale nemůže si to dovolit nebo nemůže atd atd prostě je to na každém z nás se rozhodnout co si udělá se životem, my měli jedno pořád do nás někdo hustil kdy budeme mít druhé, ale mít děti třebga 1,5roku od sebe pro mě byla science fiction a pak když jsme chtěli to zas nešlo a pak už jsme si zvykli na svůj klid a to,že je Fífa samostatný, začla jsem zas chodit do práce, mít své koníčky atd. takže pohoda a do toho když už jsme to definitivně vzdali s mimískem a vyexpedovala jsem poslední kus věcí po Fífovi z domu jsme za 14 dní zjistili,že budeme mít druhé :-)), nejdříve šok, co budeme dělat :-)) ???? nic nemáme, začínáme zase od znova, já mám novou práci atd ale teď se tak těším na to voňavé miminko, když má Fífa už 5,5 a už to není takový ten mazel maminčin, je ale jinak než to fixované mimi :-)) už jsem občas i trapná před kámošema :-))....tím jsem ti chtěla napsat,že když se necítíš teď na to tak to prostě odlož a uvidíš, třeba až malý zase povyroste se ti zasteskne po voňavém mimískovi a pořídíš si ho a když to nepřijde tak to prostě nepřijde a budete mít 1 dítko, není jedináček jako jedináček - my budeme mít doma 2 jedináčky od sebe o skoro 6 let,ale Filda má kolem domu tolik kamarádů, že to vůbec jedináček není...

tak ja take druhe neplanuji. mam 14 mesicniho syna a okli at si rika co chce. mam pocit, ze mi jeden prcek taky staci. pokud to tak citis, tak to tak udelej.

Ahojky Kylli,
já tě chápu, mě je 32 let mám 9 měsíčního hyperaktivního chlapečka, vždycky jsem chtěla mít děti dvě a teď už jsem změnila názor a víc dětí už nechci, možná to je tím, že jsem měla komplikovanější porod, možná věkem, nebo tím naším malým milovaným zlobidlem, ale prostě jsem dospěla k tomu, že mi jedno mimi stačí a manžel s tím souhlasí.... rodina mi říká, že si to časem rozmyslím, ale já to tak prostě cítím.... tak nebuď smutná, nejsi sobec, je to jen tvé rozhodnutí a tvůj život, který za tebe nikdo žít nebude, vykašly se na okolí a buď šťastná...... :a: :a: :a:

ahoj, myslim si že je to každé ženy svobodné rozhodnutí. taky mám doma hodně živého kluka (určitě si pamatuješ že jsem tu o něm psala) myslim si že jsou si tvůj klučík a ten můj hodně podobní. Nejhorší obdobý bylo od roka a půl do 2,5 let-kdy jsem myslela že skončim oběšená na rámu u dveří. Kolikrát jsem padala vyčerpáním a i jsem z ničeho nic brečela. Oba s manželem jsme ale druhé dítě chtěli. jediné co jsem si nedovedla představit je mít druhé dítě v tom období kdy byl Ondra na svírající kazajku :00: . Máme dětičky 3 roky od sebe a jsem ráda. I nyní je to občas dost složité. Musim ale řict že když jsem otěhotněla bála jsem se jak to bude. Když jsem Ondru pozorovala že po bytě litá jako triskomyš, má záchvaty steku a pláče apod tak jsem i těhotenství litovala. Vnoci jsem měla špatné sny. No a realita? první půl rok byl Ondra jak cizí dítě. Naprosto hodnej-jak kdyby mi ho během 4 dnů co jsem byla v porodnici vyměnili. Po půl roce se vrátil do starých kolejí-i když to nebylo a neni jako v tom nejhoršim období. Sestřičku miluje a je hezké je vidět spolu. Já osobně si nedovedu představit mít jen jedno dítě. Ženu která se pro tuto variantu rozhodne neodsuzuju. Jen bych mít druhé dítě úplně nezavrhla. Malej se začne pomalu zklidňovat. Až půjde do školky tak uvidíš že bude jinej. I když ti je necelých 32 let tak na druhé dítě neni pozdě ani v 35letech. Víš, to jedno dítě strašně rychle vyroste. Psát to že jedno dítě je žádné dítě v tvém případě psát nebudu, protože vím z vlastní zkušenosti že jeden takovejhle rarach vydá za 2-3 děti :€Ss€: . To že kamarádky budou mít 2 dětičky-ať je mají. Ty jsi zatim rozhodnuta takto a časem uvidíš zda se tvé rozhodnutí změní. Nemá smysl mít druhé dítě jen proto že to okolí vyžaduje. Manželovi se to snaž vysvětlit. Nejhorší je mít dítě i když se na něj necítíš. Můj manžel by chtěl ještě jedno dítě a já jsem mu jansě řekla že 3 děti nechci. Nechci být těhotná, rodit atd...prostě nyní cítím to co ty. Tak si ztoho nedělej velkou hlavu a na okolí se vyprdni. Nemá smysl jim nic vysvětlovat-oni to beztak nepochopí a čím víc budeš vysvětlovat tím více oni budou rejpat... :a:

Divná nejsi ... tvoje tělo,tvoje rozhodnutí. :k: Já mám dvě holčičky a jsem spokojená - vždy jsem chtěla mít děti dvě.A ta starší vydá taky nejmíň za děti dvě }:) ... Můžu ti říct,že druhé těhu nebylo pro mě jednoduché(byla jsem i v nemocnici a pak mi hrozil předčasný porod + měla jsem ten druhý porod těžší než první).Takže tě i chápu - nenech si do toho kecat.Je to tvuj život. :k:

In reply to by anonymous_stub (neověřeno)

přemýšlela a moje máma si dělá legraci, že ať si klidně druhý dítě pořídíme, že horší už to být nemůže :-):_):_)
víš, já už nějak nevěřím, že se VOjta uklidní (stačilo mi fakt maličko), ale uvidíme, třeba až půjde do školky a kolem toho 3 roku, že už by to mohlo být lepší
jak jsem psala níže-já jsem s bráchou o 7 let (já jsem starší) a rozumnět jsme si začali až v dospělosti-do té doby krize
takže je fakt, když jsou ty děti od sebe asi jen pár let a ne tolik-no uvidíme :-)

Ahojík, tak já mám holčičku taky 21 měsíců a zatím teda druhé nechci. Nejraději bych nejdřív až tak za pět let až mi bude 31 let, ale zase si říkám, že by byli daleko od sebe, takže za rok se rozhodnu a uvidím. Taky to oddaluju, na druhé se necítím, porod byl hroznej, ale jinak dcerka je brouček, je moc hodná, od narození mi krásně spinkala a celkově je kliďas. Stejně se do druhého nechci hnát. Taky se mě lidi ptají, co druhé a dokáže mě to taky hodně vytočit, úplně tě chápu. Na lidi kašli, hlavně aby jste byli Vy šťastný :-).

... jen to, co je už napsáno níže v některých příspěvcích. Každý se přece musí rozhodnout sám za sebe a proto neodsuzuji nikoho. Nikdo na tebe přece nemůže vyvíjet "nátlak", aby jsi měla další dítě, když se na to necítíš. Každopádně byste to měli probrat s partnerem a dohodnout se - třeba, že zatím ne a časem se uvidí. Říká se "nikdy neříkej nikdy". A třeba se časem rozhodneš i pro to druhé. Já jsem měla své první dítě "až" ve 36 letech. Hodně lidí mě možná považovalo za kariéristku, která ani děti nechce. Nikomu jsem nic nevysvětlovala, nejsem z těch, kteří se svěřují se svými problémy "na potkání". Takže na ostatní nedej a jejich "protažené" obličeje prostě přehlížej - tak jsem to alespoň dělala já. :a:

ahojky taky jsem si tím prošla,když jsem byla rozhodnutá jen mít jedno,kvuli bydlení atd pak po 5letech jsem změnila názor začlo mě být smutno po miminku a otěhotněla jsem ale potratila jsem ve 12tt...tak jsem to pak vzdala a nesnažili jsme se nechtěla jsem a pak jsme to nechali náhodě a otěhotněla až když první syn měl 7let a jsem ráda že mám oba kluky....ale řeknu ti že hodně lidí se mě ptalo že nechápou proč nechcem druhéé :00: a tet zase proč máme takový věkový rozdíl :? mě tech 8let vyhovuje je to fajn a mám na oba čas obzvlášt Adámek je hodně živý a třetí tedy nechci,menžel by chtěl holčičku,ale tu mě nemuže zaručit :///: ....no tet říkám ne ,možná za 5let nám bude zase smutno tak třeba ještě do třetice,ale tet určitě ne stačí mě ty dva a hlavně ten mladší je fakt dábel }:) :00:

http://www.mimibazar.cz/bazar.php?user=195155

Ahojky,mně bude 34 a mám 2 měsíce starého chlapečka a 9 letou dceru z prvního manželství,která žije u otce.Po narození dcery jsem se zařekla -už nidy a nikdo naštěstí nenáléhal.Měla jsem otřesný porod a dcerka velké zdravotní komlikace způsobené porodem.Po výměně chlapa jsem změnila názor,on děti neměl a po různých peripetiích se nam narodil kluk.Vpodstatě dcera vyrůstá jako jedináček a úplně hifi to pro ní není.Nyní jsme se rozhodli,že zkusíme spolu druhé,aby malý nebyl sám.Tím chci říci,že názory se mění a ty třeba zapomeneš na to špatné a budeš chtít ještě jednou.Každé mrně je jiné.Dcera byla neskutečně hodná a Peťka prdí,papá a ječí,o spaní raději nemluvím.Je to jen tvé rozhodnutí a věř mi,že nemít jiného partnera měla bych také jedináčka.Má to svoje výhody i nevýhody.Je pravda,že pak jsem záviděla kamarádkám,že je u nich tak živo a u nás bylo smutno.Nenech se do ničeho nutit,je to jen tvé rozhodnutí a divná fakrt nejsi.
Tak ať tě malý brzy přestane zlobit.
Monina

Ahojky urcite nejsi divna ze chces jen jedno dite.Je to o tom na co se citis a jestli se proste necitits je nesmysl aby jsi sla do dalsiho protoze vsichni kolem to chteji.Je to tvoje rozhodnuti ty budes prcky vychovavat.
Ja take myslela ze budu mit jen jedinacka proste jsem se na dalsi necitila.Byla jsem dost unavena z jednoho.Ne ze by tak zlobil ale spani nic moc a velkej zavislacek.Okoli se take porad vyptavalo. Ja jsem proste rikala ne necitim se na to a hotovo.No pak kdyz synovi byli tri to bylo uz v pohode a ja si zacla pohravat s myslenkou na dalsi.Ze by bylo fajn kdyby mel sourozence.Uvazovala jsem o tom dlooouho. Kdyz byli nejstarsimu 4roku pokusili jsme se o dalsi a upps oni to dvojcatka.Sok desnej ale postupne jsem se na ne zacala strasne tesit.Nekdy je to narocny ale nemenila bych.
Takze co ty vis treba za 2 roky zmenis nazor.A kdyz ne tak je to taky v poradku.
Co se tyka manzela muj taky chtel od zacatku dalsi ale akceptoval ze jsem nechtela.
Tak se mej te :a:

ahoj, to fakt miluju když cizí lidi kecaj do mýho života a určují mi kolik budu mít dětí atd. :00: Ať se staraj o svý a nepletou se do cizích věcí. To mě vždycky spolehlivě vytočí :jawdrop: Kolik budeš mít dětí je čistě tvoje věc, teda vaše - i tvého partnera, záleží na dohodě. Sobecká nejsi, je to tvůj život!!! :a:

Ahoj, tak já se zatím přidávám k tobě, malej 8m. Je hodnej, ale i tak mi prozatím stačí 1, jenže já chtěla holčičku a jak se znám tak až povyroste tak si budu furt říkat, co kdyby náhodou to vyšlo, prostě s tou myšlenkou že by to mohla bejt jednou holčička asi nebudu umět žít, ale taky až po delší době, měla jsem hnusnej porod ale na druhou stranu si zase říkám že čím větší rozestup mezi dětma, tím to bude horší s tím porodem, já nevím, zatím mi stačí malej,co bude dál to netuším.

Ahoj Kylli, Vojtíšek je čilouš stejně jako můj Matýsek a proto se ti vůbec nedivím, že si se takhle rozhodla. Já mám stejný názor i když se přiznám, že mi miminko někdy dost chybí, ale pak si vzpomenu na bolest po císaři na boj s kojením a na ty probrečené noci kdy jsem Matýska houpala v tašce od kočáru na kolenou i několik hodin když konečně usnul tak jsem odsála mlíko vyvařila lahve tak hoďku spala než to začalo zase nanovo a hned mě to probere. Vůbec si nejsem jistá, že bych dvě děti zvládla. Na lidi kašlu, ale jejich řeči mi docela vadí. Nikdo si nedovede představit jaký to je mít takovýho aktivouše. Kdybych měla doma kliďase tak neváhám, ale po celodenním kolotoči a teď i vztekání a ječení od malýho jsem vždycky K.O.

In reply to by Elík 01

Přesně jak píšeš-málokdo kdo má doma "hodné" dítě si nedovede představit, co je to mít doma skoro hyperaktivouše. Moje máma se mě stále ptá, jak a jestli to vůbec zvládám, že Vojta je fakt mazec a že se mi nediví, že jsem často na nervy z něj a unavená k smrti. Nemám hlídání, takže ho mám 24 hod za sebou, ať jdu kam jdu, ať dělám, co dělám. On má teď období, kdy nechce nic, nic ho nebaví, neposlechne ani náhodou. Plácnutí přes zadek nebo ruce vůbec nefunguje. Prostě nezvladatelný samorost, který má ze mě tak akorát srandu, jak se nažím a normálně mě trénuje. Ve svých skoro 21 měsících stále v noci vyžaduje mlíko, v noci je stále tak 3x vzhůru. Za jeho život jsem spala 2 noci celé-mazec no. Kfyž byl mimčo, hodně plakal, hlavně po kojení-neunměl si krknout, řval do noci. teď by celé dny jen hrál fotbal, takže doma má místo v pokojíčku a trénujeme. :-)

In reply to by Kylli

Přesně vím, jak se cítíš. Já někdy jak vyždímaný hadr. Já taky nemám hlídání. Občas si ho vezme ven manžel tak na hoďku a to se zase snažím doma uklidit po malým a udělat práci co s tím malým raráškem nemůžu. Taky vstávám v noci na mlíko a k tomu ještě tak 5x na dudlík. A ráno vstává kolem šestý hodiny. :jawdrop:
Přebalení je v pohodě pokud má puštěnou pohádku, ale když někde jsme a není ta možnost tak je to šílený a nedej bože když je pročůraný (hodně pije a třeba po hodině plínka nestíhá) a musím ho převléct a přebalit to je strašný boj a já jsem vždycky spocená až na patách on má totiž hroznou sílu. Navíc se poslední dobou dost vzteká.

Ahoj divná nejsi, a je to hlavně tvý rozhodnutí. Co mám říkat já, mám 2,5 leté holky (dvojčata) a občas mě přepadá myšlenka na třetí. A to jsem to ještě nevyslovila nahlas, tak si to umíš představit co by lidi říkali mně :)
Lenka

být tebou tak okolí nenutím a´t to pochopí, budu jim říkat "uvidíme, ještě nevím, možná za pár let ale ted hned určitě ne protože je malej hyperaktivní" budeš mít klid, oni svou odpověd a opravdu nevíš co bude za 5 let. Rodí se i ve 40 :-)
Mějte se hezky :a:

Ahoj. To je jen na tobě, kolik chceš mít dětí. I když mám pocit, že tvůj přítel do toho taky má co mluvit. Já vím, že ty ho musíš odnosit a vypiplat, ale přeci jenom je to i jeho věc. Nikdo jinej do toho nemá co kecat, ani se co divit. Je to vaše věc. My jsme se s manželem schodli, že chceme dvě děti a jsem ráda, že na to máme stejnej názor.

Ahojky Kylli, pokud to tak cítíš, tak divná rozhodně nejsi. Když jsem tak četla, co Vojtíšek (doufám, že jsem nenapsala špatné jméno) dělá, tak se ti tak nějak ani nedivím. Mám doma podobně živé dítě, nyní v období, kdy neustále vzdoruje, vzteká se, bojuje se mnou, navíc jsem se od 3.1.2009 (datum Natálčina narození :) ) ještě pořádně ani jednu noc nevyspala, je od narození nespavec, když jsem jí kojila, tak byla i nesavec a vytrvalý bojkotér (byla jsem opravdu zralá do blázince). taky jsem si říkala, že snad už ani další dítko nechci, pokud by to bylo takové, jako s Natynkou. pak sjem slevila, že druhé dítko ano, ale až tak v Natálčiných 6 letech. takže jsem teď divná, že nechci mít rozestup mezi dětmi do 3 let, abych se nemusela vracet z RD do práce a pak opět na MD. Lidi to moc nechápou, jenže za prvé já si chci Naty užít a ne jí odstrkovat kvůli mladšímu dítku, které mě logicky bude potřebovat nějakou dobu více, za druhé se chci vrátit do práce mezi lidi a malinko se vrátit do reality, 6 let na RD by mě asi zabilo.

Sobecká nejsi, prostě to tak cítíš a je to Tvé rozhodnutí. Ja druhé dítě plánuji, už jen proto, aby tady malý jednoho dne nezůstal úplně sám. :a:

Myslím, že je jen a jen tvoje věc kolik chceš mít dítek. Na lidi se vykašli, protože ty si svoje dítě vychováváš a je jen na tobě jestli chceš mít jedno nebo celou školku. Mě by dvě nevadili, ale manžel vždycky říkal, že chce jen jedno. A protože Anička začíná být ve svých 16-ti měsících dost paličák a vzteklounek ( po tatínkovi ) tak mi to snad ani nevadí, že bude jedináček. U nás máme výhodu v tom, že Anička má bratrance a sestřenici a protože jsou spolu téměř denně žádný jedináčkovský manýry nehrozej. Spíš musí mít tvrdý loktíky, aby si uhájila to svoje. Pa Markéta a Anička

Já tě chápu,ze chceš mít jen jedno,já chtěla jen taky jedno,dnes to stojí hodně peněz,aby si děcku doprála co potrebuje.A taky uz ti je 32,to uz taky máš ráda svuj klid . . . .no ale ríká ti to ta pravá,já budu brzo rodit za 4 týdny,ale dítě sem nechtěla,našla jsem si pritele,pred dvěma roky a první co bylo,ze jsem mu rekla,ze nehodlám mít dítě,ze to by měl vědět,protoze uz mě bylo 35 jemu 41 a on teda ještě děti nemá,ale ríkal mě ze uz se na to necítí,jenze nez sem si olítala doktory,kvuli antikoncepci,byla sem i dvakrát na operaci,tak se to furt oddalovalo a ejhle zjistila jsem ze jsem těhotná a to jsem antikoncepci,nikdy nebrala a těhotná sem byla jen jednou,ale ten muj pritel má asi nějaký dravý sperma či co:-)))))
14 dní jsme se dohadovali jestli ano,nebo néé a doted s tím bojuji,jestli sem udělala dobre,jestli to zvládnu,ze uz jsme na to oba starý a moje dcera o sourozence nikdy nestála,ale uz se to tak stalo tak budeme mít bejby.
ale chápu tě,ze dítě nechceš,moje okolí naštěstí vzdy mělo dost taktu a málo drzosti na to,aby rešilo,jestli budu nebudu mít další dítě,to je kazdýho věc!

Nechápu, proč by mít jedináčka mělo být sobecké... každý člověk by měl mít tolik dětí, kolik chce, a nenechat se ovlivnit diktátem jiných... protože oni ti ty děti pak vychovávat a živit nebudou... ale pusu plnou keců mají... takže je to hlavně tvé rozhodnutí jako matky, správný muž by tohle rozhodnutí své ženy měl respektovat, protože kvalita ženy a rodiny rozhodně není dána počtem dětí, ale spíš tím, jak žijí a co dělají... a jinak je každému do toho veliké kulové, kolik bude kdo mít dětí a kdy... stejně tak jako není fér odsuzovat páry, které se rozhodnou děti nemít vůbec... takže se nenech zviklat, důležité je, jak to cítíš ty... a nejdůležitější přece je, že i toho svého jedináčka budeš milovat a vychovávat s láskou a důvěrou... a lidi okolo ti můžou být ukradení... žiješ přece svůj život, ne jejich a ne oni ten tvůj...
Navíc za osm let může klidně ještě být všechno jinak... člověk své postoje mění a uzpůsobuje právě té situaci, ve které se nachází a nic není neměnné... a lidem říkej, že to necháš osudu... ať mají nad čím přemýšlet... ;)

Ahojky. Myslím si, že je každýmu do toho úplný ....., jestli budeš mít jedno nebo víc dětí. U nás se zase řeší ségra... Má 4 kluky a všichni rejpou, jakto, že má 4? Jak to zvládá??? Kolik jich ještě bude mít. Ségře je 33 let... Druhé ségře je 34 let a to se zas ptají... jakto že nemá dítě? A co chlapy, má nějakýho?? My jsme jí s nikým neviděli? To nikoho nechce? To nechce děti??? A pak o mě... ty máš dítě a druhé bude? Teď nebo kdy???? Achych ach... jo jo... lidi se prostě musí zaobírat těmi druhými životy... Já na ně kašlu... Na ségru se 4 klukama řeknu .- podívejte se. Má 4 děti, jestli bude mít další nebo ne nevím, já s ní její intimní život nerozebírám. Na druhou ségru řeknu - do toho, koho má a jestli někoho má vám nic neni... a mě taky ne... jeslti bude mít děti nebo ne je její věc... A na mě - o mě se taky nestarejte... výsledek sami uvidíte. :)

Mně to příjde škoda především kvůli tomu dítěti - nedopřát mu sourozence. Ikdyž zas jako jedináček bude mít spousty jiných privilegit.. Ale asi jo, je to možná trochu sobecké a v dnešní době "divné". Ale to je přeci každého věc a myslím, že do tvého rozhodnutí nemá nikdo co kecat. Znám holku, která měla tak otřesný porod, že druhý už taky odmítla podstoupit a mají jen jednu holčičku (11).. A lidi na ní soucitně koukají, že druhé už asi mít chudáci nemohli. Na lidi se vykašli, je to tvoje věc, tvoje rodina. :a:

Já bych jedináčka nechtěla.Myslím,že je to na nich v životě poznat,hlavně v manželství.Ale záleží to na tobě,dítě musíš chtít ty,ne tvoje okolí. Každopádně pokud budeš mít jen jedno,budeš mít o poznání míň práce a víc si ho užiješ. Ale 2 děti si zase vyhrajou (taky ale poperou) Až bude jednou starší,tak myslím,že by byl za sourozence určitě rád. :a:

Tak odpovídej "Nevím" ;) Rozhodovat se o dalším dítěti, když to první ještě nemá ani 2 roky je úplně jiný, než rozhodovat se, když tvoje prvorozeňátko je už velká osobnost a pomalu ale jistě se začíná vydávat svou cestou. Čas ještě máš, tak proč to řešit teď? Kde je napsáno, že všechny děti se musí "sfouknout" najednou?!

In reply to by vood

to je fakt, budu říkat nevím, nebo nechám to osudu _to se mi líbi
já samozřejmě neřeším názory okolí ale třeba kamarádek, které mám ráda a které samozřejmě chtějí mít víc dětí a já když jim říkám, že mě stačí jedno, tak si připadám divně-nevím, asi jen můj osobní pocit ¨
a je pravda, že my jsme s bráchou o 7 let, sice jsme si jako děti nevyhrály, protože brácha se narodil a já šla do 1 třídy, žárlila jsem na něj jak blázen, dělala mu naschvály apod a cestu jsme si našli k sobě až v dospělosti
ale je fakt, že se Vojta může kolem těch 3 let uklidnit a třeba mě ještě myšlenka na ségru napadne :-)

nevím,jak je to těžký pro okolí, ale mě se všichni ptali to ještě malej ani nebyl...teď teda druhý plánujeme,ale há bych mohla být i bez něj(teda bez těhu a porodu 100%),spíš jsem to pojala tak, že to teď sfouknu najednou a pak už budu mí klid, je mi 23 a malýmu 14měs.

Těhotenská kalkulačka

Lunární kalendář pro určení pohlaví dítěte

Uživatelky s nejvíce příspěvky

Vaše fotografie

nevim
Můžu to brát jako pozitivní?
Adopce

Ovulační kalkulačka