Musím se podělit.............operace
ahoj holky :a:
musím se podělit.
Nový rok nám nezačal nic moc, syn dostal teplotu, bolela ho hlava, břicho a bylo mu na zvracení...myslela jsem, že má střevní virozu jako já...dala jsem mu čípky panadol...
pak si začal víc stěžovat na bříško, prohmatala jsem ho...a měla podezření na slepák...radši jsme si to jeli ověřit na pohotovost od nemocnice...tam nás poslali na chíru a pak rovnou na lůžkové dětské odd., prý odeberou krev /měl vysoké bílé krvinky/ a hned půjde pod kudlu /laparoskopicky to nešlo, bylo to akutní/...tak jsme 1.1. strávili v nemocnici, doufám, že to tak nebude celý rok! :00: :n: :r:
Zítra ho pustí! Denně jsme za ním chodili, bylo to náročné pro všechny.
Holky, dávejte si pozor na dětičky, protože ten slepák se od 9 hod. ráno rozjel tak, že za pár hodin mohlo být pozdě :00:
In reply to také mám zkušenosti, ale by Petra2807
no to je příšerné! Věřím ale, že v některých menších špitálech, které jsou pomalu odsouzeny k zániku a nikdo do ničeho neinvestuje, to tak může skutečně probíhat.
Synovi žádné sono nedělali, prohmatali ho na chíře, pak ho poslali na dětské a na odběry krve, pak už ho chystali na operaci...na to, že bylo 1.1. byli bezvadně sehraní a vše dobře klaplo. Představ si, ve zprávě jsem se dočetla, že ten slepák byl hnisavý a měl 10cm!!!
Jsem ráda, že máme, sice 20km od nás, takový špitál. Rodila jsem tam a veškeré operace podstupuji také tam /děl. čípek, slepák, cysta/.
Ten tvůj zážitek chtělo sepsat s právníkem a nemocnici žalovat.
Také dáváme aspoň bonboniéru, a jak říká můj dědeček, raději předem.... :a:
In reply to no to je příšerné! Věřím ale, by Janulka Kubik
Byla jsem operována v Praze ve Vysočanech.Bohužel, zažalovat mohou až ti, co po tobě zůstali, to zn., že pokud nezemřeš, tak se nic nestalo a není si na co stěžovat. Měli jsme úmysl, to dotáhnout do konce, ale ten smysl to nemělo, je takto postaven Náš právní systém :(
In reply to Byla jsem operována v Praze by Petra2807
To se mi nechce věřit, přeci existují žaloby, kdy něco zvorali, jednu dokonce pamatuju za špatně udělaný potrat či zas udělaný potrat bez souhlasu atd. Zanedbaná péče nebo tak. Mě jednou taky operovali, ne teda tam. Operaci provedli bez výsledku, protože se "v tom" ztratili, zato mi poškodili nervy, ani nevěděli jestli trvale či co, a byla jsem půl roku v pracovní neschopnosti s ochrnutou celou rukou. Bylo mi trapné s tím něco dělat, nemám konfrontace ráda, ale ani na minutku jsem si nemyslela, že bych na to neměla právo a že by se vlastně dle práva nic nestalo. Řekla jsem si, že se to holt stane a nechci nikomu dělat zle, ale fakt mě nenapadlo, že to je na žalobu vlastně málo.
In reply to také mám zkušenosti, ale by Petra2807
Tak tohle je příšerná zkušenost ! Bych je žalovala! Fakt děsný, vůbec zdravotnictví v poslední době co slyším a vidím ! :00:
ahoj, četla jsem co jste zažívali. Muselo to být hrozné. Já si říkám že je lepší jet k lékaři zbytečně než pozdě. A jak koukám tak je to opravdu pravda.
Nedávno tu psala jedna maminka, že dítěti bolí bříško a co má dělat. Já tohle opravdu nechápu :n: .
Určitě to nebyl ani pro vás ani pro malého hezký zážitek, ale nyní bude jen lépe. Co tak slýchám po známých, tak tento konec roku byl co se týká nemocí hrozný. Je až nepochopitelné kolik lidí Vánoce a Silvestr promarodilo :00:
In reply to ahoj, četla jsem co jste by JaMiOn
Autorce přeju, a(t se malej rychle uzdraví a ať nevěří na pověry, to víš, že není celý rok jako 1.1., mám to odzkoušené.
A JaMiOn, ono to vždycky není tak jednoduché. Náš malej hrozně často bučel a skučel, že ho bolí břicho. U doktora nám nikdy nepomohli, a to jsem byla i na sono, i na gastroentero, odčervovala a kdesicosi, nikdo nic nenašel a doktorka jen krčila rameny, že je prostě kluk uřvanej. Pak se vůbec nediví, že sem vynervovaná máma píše o jakýkoliv další rady, protože prostě cítí, že něco dělat musí, a už neví co. To jsme si zažili, kolikrát to vypadalo nesmírně akutně, ale nikdo už se s náma nebavil. Jsem ráda, že už z toho malej "asi vyrost", protože nejhorší je bezmoc.
In reply to Autorce přeju, a(t se malej by valkíra
zrovna nedávno jsem se bavila se záchranářkou, známou...
říkala, že je zajímavé, že jakmile na děti cokoliv leze /chřipka, angína,..../,tak je nejdřív začne vždy bolet bříško a pak až to zásadní, takže se podle toho dá špatně usuzovat, co to je, když bříško bolí
ale teď už vím, že vyčkat, tak jsme mohli dopadnout, jak pisatelka výše
In reply to Autorce přeju, a(t se malej by valkíra
ale byla jsi u doktora. Ale ona maminka psala že dítěti boli 3 dny bříško a že si myslí že si to nevymýšlí a místo aby šla k lékaři tak to píše sem. To mi prostě nepřijde normální to se na mě nezlob.
Ty ses zachovala správně. Šla jsi k lékaři. Měla jsi aspoň jistotu, že je v pořádku...Člověk si raději nechá od lékaře vysmát do obličeje než riskovat zdraví dítěte...
také mám zkušenosti, ale vlastní. Celý den mě bolelo břicho, ale neměla jsem teplotu, krásně jsem si ten den odseděla v práci, pak jsem šla hotová domů. Večer mi manžel říkal, že mě hodí do nemocnice, já strašný hrdina, že to nic není, ať mi najde jediný důvod na netu, který odpovídá mému stavu a pojedu. Našel mi slepák, tak jsme jeli. V nemocnici mě přija s tím, že mě sono udělají až ráno, že ho už nemají k dispozici, takže selá noc v bolestech, ledování a ráno po sonu akutně na sál. To už bylo 5 min po 12. Slepák praskl, v těle mi uděla neplechu, strašně moc zánětů, pak podcenili léčbu po operaci, neléčili už ty záněty a já šla dolů. Schodila jsem za 5 dní 10 kg. A už jsem vlastně umírala. Byla jsem dehydratovaná, začaly mi praskat žíly na rukách, dělaly se mi obrovské podlitiny a krvavé boule. Přestala jsem komunikovat, nemohla jsem vysílením vydat ani hlásku, popraskaly mi rty, vypadala jsem strašně :( Doktoři místo toho aby něco dělali, tak nadávali rodině, co tam jezdila, že to mám z nich psychické. Ten poslední den, jsem už upadala do bezvědomí, manžel a táta nademnou brečeli, jediný, kdo tam zůstal při vědomí, byla tchýně, která běhala po chotbě a uplácela doktory. To byla síla. Teprve v tu chvíli usoudili, že to asi bude zdravotním stavem a začali mi dávat intenzivně kapačky a ATB, to bylo 5 dní od operace. Já se divím, že jsem tak dlouho vydržela, asi vnitřní síla, ale těch 6 kapaček, co mi dali v jeden den, mě doslova postavilo na nohy, ale váha se mi už nikdy nesrovnala.Bylo tam toho více, včetně propouštěcí zprávy, že vše porběhlo bez komplikací.